Prosinec 2017

Archeolog každodennosti

17. prosince 2017 v 14:00 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Co kdyby tahle naše civilizace, tohle krásný město, tohle kolem najednou přestalo existovat? Dokážeš si představit, že to všechno půjde do kopru? Já vlastně jo a to "do kopru" se mi moc líbí, protože kopr z celý duše upřímně nenávidím. Stejně tak jako růžičkovou kapustu. Jen se mi nějak líp líbí, jak to jde do kopru, protože od růžičkový kapusty by se to nejspíš odrazilo, jestli mi rozumíte.

Představ si, že tohle všechno kolem je pryč. A vyraší něco zcela novýho. Třeba se to tady vyrojí tak nějak samo, jako když poctivě zlikviduješ ekzém mastičkou s kortikosteroidama a ono se to zničehonic zase vrátí. Anebo to přílítne odněkud odjinud. To je ale úplně jedno. Představ si, že tahle nová třída inteligentních bytostí dospěje do okamžiku, kdy vynalezne něco jako historii a začně se rejpat ve hlíně. Jakmile odkrejou to radioaktivní bahno, ve kterým dost možná bude všechno tohle "teď" kolem pohřbený, začnou se divit. Začnou se divit, protože všechny ty praktický asociace, se kterými zcela samozřejmě chápeme svět a všechny ty věci, který každej den používáme, možná úplně zmizej. No a možná, že tomu hajzlpapíru budou rozumět dobře, protože to čelem nejspíš nevypotěj, takovýmu kitchenaidu na sušenkový těsto třeba ale budou rozumět kulový.

A tak se infantilně bavím představou, jak se nějaká nebohá emzácko/future-člověko bytost loupe třeba ve zkamenělý (tj. nukleárním výbuchem zakonzervovaný) pračce a marně přemejšlí, jak si zinterpretovat něco tak běžnýho, něco, co máme prakticky dlouho "osmyslovaný" a tak nějak nudně to zkrátka používáme. A to je teprve pračka. Představ si, že najdou třeba mý poznámky z práce. Často ani já sám naprosto netuším, co vlastně dělám. Jo, bavím se tím a moc se mi to líbí. Totiž, ty do tý budoucí třídy inteligentního hmyzu sám ani patřit nemusíš. Docela stačí, když se takhle novými očima archeologa každodennosti podíváš na svět kolem. Mně se obzvlášť líbí:

- Umakartový hospody kolem různých sídlišť a v kulturních domech v centrech polovybydlených vesnic. Dej si tam něco zdánlivě bezpečnýho (např. pivo Podlužan) a podívej se kolem.
- Pražská tramvaj brzy ráno. Takový to mokrý, studený ráno, kdy ti ani nevadí, že ti na pravý lýtko fouká vzduch o teplotě 320 stupňů Celsia (jestli mi rozumíte), protože jinak je fakt hnusně.
- Lehce vykalenej návrat z Vinohrad do Nuslí po Bělehradský z kopce. Běží to samo, nezneklidňujou tě věci kolem a máš čas se porozhlídnout.
- 7 minut mezi výlezem z metra/tramvaje a doběhnutím do turniketů v práci.
- Ecce Homo Homolka.

Možná zjistíš, že rozdíl mezi ničím a něčím skvělým je jenom mezi tvýma ušima. A možná taky ne, protože každej poctivej archeolog každodennosti prostě musí uznat, že třeba kafe a pivo tvořej hodnotu samy o sobě. Už je to víc než pět let od tý doby, co jsem institucionálně dostudoval filozofii, a mám pořád víc a víc pocit, že to celý filozofický snažení je jenom o tomhle.