Prosinec 2016

Svět už asi spasit nestihnu

22. prosince 2016 v 22:47 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Letos mi bylo třicet. No jo, už někdy na jaře. A příští rok to bude, jak se tak dívám, deset let, co existuje tenhle blog. Jak se zdá, druhou pětiletku jsem docela flákal. Ono tak nějak, jako vždycky, souvisí všechno se vším. Už prostě nejsem Pes, už nechci zlepšit svět, zničit svět, smát se všem, tvářit se tajemně a dokazovat si, že jsem o tolik lepší než vy. Svět už asi spasit prostě nestihnu.

Nezjistil jsem nic navíc, nic hlubšího, smysluplnějšího, nic tajemnějšího, nic, co bych někomu mohl zhůry sdělit. Nesním už o tom, že budu ten zářnej filozof. Když vidím bývalé kolegy z fakulty, spisovatele sekundární literatury... Spíš terciární. Vydal jsem se na lov přízemních požitků. Strážci galaxie, X-Meni. Zjistil jsem, že arašídové máslo (crunchy) je fajn. Stejně tak javorový sirup. Začal mi chutnat rum. Piju o hodně míň piva, protože je mi z něj mizerně. Nekouřím vůbec už pár let. Rád a hodně pracuju a naplňuje mě to. Míň a míň sním o americkým středozápadu a víc a víc se těším na to, že jednou za čas si vezmu batoh a obejdu pár jihočeských vesnic. Minulé léto se mi to stalo s Ježíšem.

Jestli si nepamatujete Ježíše, tak to je takovej bloňdatej Viking. Honza. Prostě Ježíš. Seděli jsme spolu při jedné vzácné příležitosti sami v Budějcích v Díře (Díra budiž ideální hospoda dírovitého charakteru). Domluvili jsme se, že ráno společně vyrazíme na vandr. Ráno čekám na Vlak, Ježíš nikde. Volám, nebere, vlak ujíždí. Volám, bere. Prý se tak ožral, že prostě nemůže. Hlubce jsem se zamyslel, zašel si do Alberta, koupil uherák, zašel do Levných kin, koupil Švejka a vyrazil sám. Tři dny jsem si chodil převážně v dešti po Šumavě, přespal, kde se dalo, občas si zašel někam na polévku anebo pivo. A hlavně chodil, sám, bez lidí, po lesích. Bylo to... Jako dlouhý výdech, nádech a výdech, když člověk vyleze ze sauny.

Občas přemýšlím, co pořídím do domácnosti, abych se vlísal manželce. Velmi zřídkakdy si něco přečtu. Ideálně něco, co jsem už předtím alespoň třicetkrát četl. A to jsem teď já. Už jsem asi jenom Albert. A baví mě to víc, než kdy předtím.