Březen 2012

Český obyčejný člověk

19. března 2012 v 13:44 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
...na to doplatěj obyčený lidi! My, obyčejní lidé, jsme si nic takového nezvolili. Obyčejný člověk drží hubu a krok a činí, jak páni poroučejí. Obyčejný člověk, který musí živit rodinu, žádná taková alotria neprovádí...

Mám rád toho českýho "obyčejnýho člověka", kterej se zhusta objevuje nejenom v blogových textech pubertálních dívek a obdobně zmatených individuí, ale i v rádobyseriózních médiích, v hubách renomovaných ekonomů či sociologů. Takovej českej "obyčejnej člověk", potomek země mé, ztělesnění všeho toho v jádru dobrýho a nezkaženýho, je vlastně něco na způsob kantovských transcendentálních idejí. Nikdo je nikdy neviděl, neslyšel, nikdo je nikdy neuvidí, neuslyší, o jejich reálný existenci nepadne ani slova, ale musíme jim prostě věřit a podle nich jednat.

Obyčejnej člověk se vždycky objeví, když řečník netuší, na koho všeho by se ještě mohl odvolat. Obyčejnej člověk je obvykle čestnej, a proto představuje určitou morální autoritu. Není ovšem nějak přehnaně čestnej, leckdy totiž vzhledem k tý svý práci, díky který je živej zbytek národa, zapomíná starat se o cokoliv jinýho. Ale to mu promineme, že jo? Obyčejnej člověk vydělává v podstatě almužnu, protože se ho masivně dotýká současná žloutkovobílková krize, pročež jezdí nakupovat do rajchu po autokufrech. Obyčejnej člověk je v těchto měsících vaječným investorem, sbírá, čeká, využívá pákový efekty.

Obyčejnej českej člověk nemá zastání. Ustrkujou ho všude; na úřadech, vzdělání si dovolit nemůžu, protože na soukromou školu nemá až do zhodnocení svýho žloutkovýho portfolia prachy, na státní se nedostane. Ustrkujou ho policajti, kdežto těm svinskejm podnikatelům a jiným podvratným živlům projde všechno. Přesto je obyčejnej člověk ta tichá síla, která břehy mele, připisuje se mu veškerej podstatnej vliv na ony "lepší" revoluce typu tý poslední, až se obyčejnej člověk naštve, to teprve bude...

... a na druhý straně ideálu je tma. V obyčejnýho člověka my, Češi, musíme věřit. Jakej takovej průměrnej většinovej Čech bejvá, o tom raději někdy jindy. To už bude patřit ale do zcela jinýho, míň humornýho druhu článku.