Únor 2012

Nebojujeme proti Velkýmu Bratrovi, krademe...

22. února 2012 v 13:26 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
V poslední době se na webu hodně probírá jistá smlouva/dohoda ACTA, proti který se porůznu protestuje, padá silný výrazivo, propuká masová hysterie. Technickou analýzu danýho dokumentu si můžete přečíst třeba na Světu hardware, kterej si s tím dal tu práci. Aby ale prostý lid byl uklidněn a pořádek a mír znovu ustanoven, musím se k celý věci ještě vyjádřit já, president séměkoule, magistr Albert (viz minulý článek). Takže:

Nezaujatej pozorovatel, kterým já bezpochyby jsem, vidí takovou zvláštní dvojitou dichotomii. Nejprve se věnujme té první, tou je starej známej světovej policajt, skorodiktátor, velkej bratr, informační hamoun a omezovatel svobody proti demonstrantům, trpící menšině, lidu toužícímu po svobodě informací a tak dále. Jako zkratka to snad stačí. Tohle je taky to, čím se nás snaží masírovat média, která se ráda přicmrdnou na tu stranu, kterou se nejlépe zavděčí sprostému davu. No a tahle zkratka je za oním účelem ideální. Pak si přečtete nejrůznější články na téma omezování osobních svobod, monitoring svobodného média (internet) a spoustu dalších věcí. Zdánlivě je situace jasná, je to onen odvěkej nerovnocennej boj studenta na barikádách proti těžkooděnci, nemilosrdnýmu policajtovi. Kdo by nefandil studentovi?

Druhej dvojčlen oný zmiňovaný dichotomie ovšem již tak lichotivej vůči otrhanýmu studentstvu není. Většinou vám do očí nepadne po pročtení sympatizujících tendenčních článků. Musíte se podívat do diskuzí. A jasně uvidíte následující: Prostej lid vám na nějakou nehmatatelnou svobodu internetu háže bobek, je mu, odborně řečeno, zcela u prdele. V první řadě uvidíte milion dotazů, kde se nyní (tj. po zrušení MEGAUPLOADu, ...) dá nalézt další série Doktora House, a milion argumentů, jak stahování filmů/hudby/SW vlastně nikomu neškodí (protože kdy osoba A má elektronicky desku Y a osoba B si ji zkopíruje, osoba A má stále desku Y, nikam se jí neztratí apod.). Zjistíte, že jedinej skutečnej zájem prostýho lidu a internetových davů se točí kolem otázky vlastnictví nehmotných statků. Pokud jsme společností, která uznává osobní vlastnictví, Albert Pes vám všem jasně říká, že nejde v podstatě o nic jinýho než obhajování zlodějiny. No ano, argument, že "vlastně žádnou škodu nepůsobíte", pokud film shlédnete jenom v tom případě, když si ho můžete ukrást zdarma, a jinak že byste si ho určitě nekoupili/nešli na něj do kina, je sice moc fajn, ale jde jenom o sofisma. Uznáváte osobní vlastnictví? Ano? Uznáváte, že existuje cosi jako nehmotný majetek? Ano? V tom případě, pokud ho kradete, jste zloději. Nepotřebujete ho ani k přežití, žádný morální kvaziargument tady neobstojí.

Tak. Řekl jsem A, řeknu i B. Druhou stranou mince je samozřejmě např. "pirátský" poplatek, který si OSA nárokuje v případě jakýchkoliv úložných médií a který platíte např. rovnou v ceně pevného disku apod. Zde je samozřejmě vidět, že máslo na hlavě mají obě dvě strany a pravda je tak trochu veprostřed. Přece jenom ale stojí celá věc za zamyšlení, problém totiž vůbec není černobílej. Základem každý slušný civilizace je právo na osobní vlastnictví. Jestli si myslíte, že vaše svoboda krást ho přesahuje, odstěhujte se, prosím pěkně, do nějaký solidnější socialistický země. I když. Možná v ní už jsme. To, že se nás snaží obrat OSA a podobný vši, je zase druhá věc. Samozřejmě...

Sám za sebe neříkám, že mám v případě krádeží duševního a nehmotnýho vlastnictví duši čistou jako lilie, to je zase ale jiná pohádka.

Tak dobrou. A nekraďte tolik. Nebo si to aspoň přiznejte.


Causa, president a tak vůbec

3. února 2012 v 15:32 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Tak jsem úspěšně odmagistroval, včera jsem obhájil svůj osmdesátistránkovej blábol na Heideggera, kterýmu jsem sám, když jsem si připravoval obhajobu, vlastně už skoro vůbec nerozuměl. No, bylo to o prostoru. A je to. Žádný Mgr. mi na čele nevyrašilo a dokonce i ta kocovina dneska ráno nebyla nijak zásadně odlišná od těch, který jsem zažíval dříve coby člověk neomagistrovanej jakož i jinak neotitulovanej. No, začnu raději rychle studovat něco dalšího, nejlépe pak takovej obor, kterej by mi před jméno přidal i Ing., abych se nemusel stydět před Rýžou.

Každopádně jsem se pochlubil, tak můžu pokračovat dál. Hele, zase si budu stěžovat. Hrozně mě sere jedna móda. Teda, ono je těch mód celá řada, např. současnej trend mladých a mladších dívek a ženských nosit ty hnusácký sněhulový gumáky. Kde jste to kdy viděli? Jako sedmiletej kluk jsem blil, když mi to máma navlíkla na nohy, teď se to evidentně vrací... No, dneska jsem vlastně na Národní třídě viděl psa v legínách, takže už mě asi nic moc v tomhle smyslu nepřekvapí. A jo, vypadal v tom hnusně. Tak teda k tý módě, která mě nasrala v tenhlecten krásnej mrazivej den: Nesnáším používání kvazintelektuální formy nejrůznějšího výraziva, především teda v tom smyslu, že se vezme ten či onen tvar z dob tak před sto lety a pak se jím uživatel ohání v rámci toho, čemu se odborně říká "měření intelektuálních penisů", korektně uchopeno se však jedná jenom o další epifenomén onoho známýho "mít v hlavě kompletně nasráno".

Mám tím na mysli užívání grafémů typu "president" nebo "causa". Někdo je prostě přesvědčenej o tom, že to vypadá líp, když napíše "presidentova causa" než "prezidentova kauza". Souhlasil bych s etymologickýma důvodama a vůbec s nechutí hlásit se k (snad) nadměrnýmu počeštění přejatých slov, na druhou stranu jsem ale přesvědčenej, že žádný takhle ušlechtilý důvody nestojej v jádru toho, proč vlastně lidi ty "causy" poslední dobou tak často používaj. Jednak mě to nasírá, druhak mě to ale taky baví. Dneska to vidíte snad v každý internetový diskuzi, vždycky se tam najde pár zoufalců s "presidentem"... Ale co byste taky v zemi, kde jsou lidi schopný vám podat ruku a představit se jako "inženýr Novák" (samozřejmě inženýr ekonomie), chtěli? Začnu jim teď aspoň odpovídat "magistr Albert, president seměkoule"...