Psí slinty

11. listopadu 2011 v 15:12 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Včera jsem byl v Komedii na Handkeho hře "Spílání publiku" a zase jsem se přesvědčil, proč člověk musí ty Němčoury milovat. Byla to hra plná pinďourů, piva, motorových pil, seker a sprosťáren. Teda, aby bylo jasno, Handke je Rakušák. Jo, miluju rakouský literáty. Uprostřed všech těch nahatých přirození, prsů a jiných nechutností se odehrávala hra na divadlo, který nemá bejt divadlem, a o to víc jím je (blablabla). No, prostě taková sonda do divadelního "meta-", roviny aktuality, nezachytitelnosti okamžiku, věcnosti věcí (blablabla). Šel jsem do divadla s tím, že si odpočinu od Heideggera, a ejhle, nějak se mi vetřel přímo na jeviště. A vůbec se mi zdá, že v Komedii jsou na ukazování prdelí a pinďourů nějak vysazení. Byl jsem tam tak všehovšudy (dejme tomu) sedmkrát a, pokud mě paměť neklame, bez svlíkání se to obešlo jenom jednou.

Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Vidím, že jsem sem přes dva měsíce nenapsal ani čárku a z Autorského klubu (či jak se to tady jmenuje) jsem dosud vyhozen nebyl. Evidentně jsem se už stal tím velkým nedotknutelným idolem, vlhkým snem zdejších pubertálních čtenářek, kterej prostě nemůže bejt smazanej. Řečeno s panem Bobligem z Edelstadtu - já už jsem jinde, já už jsem výš! V podstatě Vám ani nemám co napsat. Já totiž, když jsem spokojenej, nepíšu. Momentálně se zabývám sepisováním diplomky, k čemuž mě ovšem nedovedla spokojenost, ale touha konečně se stát magistrem a moci začít studovat něco jinýho, hlavně ale vypadnout z půdy Univerzity Karlovy, které jsem, pravda, odchovancem poněkud nevděčným. Taky pracuju. Pracuju, protože potřebuju peníze, nebudeme si nic nalhávat. Poslední dobou jsem v jednom stresu za druhým, škola se mi s prací nepříjemně tříská, ale naštěstí jsem už na obou oborech studium uzavřel a odstátnicoval -obhajobu práce si nechávám jako takovej bonbónek na konec. Taky nemám čas na cvičení, běhání a lezení po horách. Místo toho se přežírám, nestíhám a dělám samý hovadiny. Ale přes to všechno jsem spokojenej.

Hele, dneska ze mě asi nevypadne nic světabornýho a ani nic souvislýho, to bych si skoro nechal na někdy jindy. Tak co dál? No, nechal jsem si z USA dopravit přes jednoho spřízněnýho člověka, kterej tam je na vejletě, Therm-a-Rest karimatku, kterou jsem chtěl - tady stojí kolem tří tisíc, v Americe zhruba za polovic. Opět jsem se totiž přesvědčil o platnosti "Kupuješ levně? - Kupuješ třikrát.", všechny samonafukovací karimatky, který jsem kdy doma měl, se mi zcela rozesraly, tak jsem si řekl, že už raději půjdu do kvality. Navíc jsem měkčí, starší, tohle mi určitě prospěje. Je skoro zima a začínám se nehorázně zase těšit do přírody. Budu muset co nejrychleji dobastlit tu nešťastnou diplomku a někam na chvíli vypadnout, i kdyby to mělo být jenom na jednu noc pod stan v raně prosincovým hnusu...

Tak, vylil jsem si srdíčko, tak nazdar. Já vám příště napíšu něco hezkýho, co bude držet pohromadě. Slibuju.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. listopadu 2011 v 12:56 | Reagovat

Nesmazatelnej!
Od té doby, co se přestaly používat porculánové pivní podtácky, tak se už čárky v hostincích neumazávají.
Možná, že už AK také není porculánový.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama