Srpen 2011

Chození na Schermberg

7. srpna 2011 v 11:21 | Albert Pes |  Chození
Pracuju, nestíhám, nepíšu. A taky jsem poměrně spokojenej, což vede k tomu, že téměř nic nepublikuju. Abych tady alespoň něco měl, natahám sem něco málo ze včerejška. Po dalších pár kopcích jsme si dali Schermberg v rakouských Totes Gebirge (Alpy). Schermberg má skoro 2 400 m, je to už docela pěkná hora. Hlavním tahadlem byl Tassilo Klettersteig, obtížnost papírově D, ale až na dvě kraťoučká místa se i mně, lezecký hnídě, zdál v pohodě. Hlavní záběr spočíval v tom, že ferrata má přes 600 m do výšky, a člověk ji navíc leze až poté, co se vyškrábe k horský chatě v horským sedle, takže už má v nohách kilometr převýšení předtím.

Vyrazili jsme včera brzy ráno (v šest odjezd z jihu), nejdřív jsem si ovšem vyslechl samozřejmě od rodičů a od přítelkyně, že jsem magor a mám zůstat sedět raději doma na prdeli, což, jak uznávám, vůbec není od věci. V pátek jsem si samozřejmě zašel na pár piv, nakonec jich ovšem bylo víc než pár, a tak se mi ráno nestávalo s obvyklou lehkostí... Inu, vyjeli jsme, zdárně dojeli do údolí Almu, nechali auto na místě u hotýlku a vyrazili. Cesta nejdřív vede hodinu lehce do kopce po široký lesní cestě, po překročení mohutnýho vyschlýho koryta začíná klasickej alpskej výšlap po klikatých cestách strmě nahoru, na několika místech lana, pár žebříků. Už před horskou chatou v sedle jsme se krásně dostali nad nízký mraky a vidíme severní stěnu Schermbergu, ve východních Alpách asi 6. nejvyšší (1600 metrů). Pohled do údolí je poměrně impozantní, dolů na chatu je to kilometr převýšení, od auta jste tady pohodlně za tři hodiny, když máknete (jako my, jak jinak...), tak zhruba za dvě a něco. Na chatě lahvový pívo, doplnit vitamíny a lezeme dál.

Schermberg je přímo naproti Großer Priel (2500, nejvyšší hora Totes Gebirge), přes suťový pole lezeme pomalu a namáhavě k malé jeskyni, kde začíná ferrata na Schermberg. Cestu značil nějakej duševní impotent, bylo to dost tragický... Slunce začínalo pěkně připalovat (teď jsem spálenej jak mistr Jan...), nasadili jsme úvazky, připevnili brzdy a vzhůru nahoru na horu. Opravdu to není taková hrůza, zásadní problém je ale v tom, že nemáme na mobilech signál. Tady se něco stát, tak nevím nevím. Z ferraty nejde slézt (pokud nemáte lano), musí se přelézt celej Schermberg a normálkou dolů, takže než by se ke zraněnýmu dostala pomoc, je to tak na dvě a půl hodiny. Každopádně výhledy impozantní. Tady jsme se poměrně značně rozdělili, já lezl s Milanem a Tomášem hodně vepředu, za námi zbytek. Schermberg jsme zdárně zdolali, nafotili, co se dalo (Mám jen hnusný fotky z kompaktu - viz dole. Lepší budou snad později...), najedli se a dolů. Přechod suťovým polem dolů k chatě je snad nebezpečnější než ferrata, pětimetrový díry, sníh, rozpukaný kameny ostrý jako břitva, senzace... Všechno se nakonec zvládlo. K chatě, pivo, k autu, v půl desátý odjezd směr ČR, příjezd asi v půl jedný, do postele...

Senzace.