Červenec 2011

Duchové všedního dne

14. července 2011 v 17:12 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Běžnej člověk, nenavyklej astrálnímu cestování, duchovním projekcím, lucidním snům a podobným skopičinám, se s duchy jen tak nesetká či, snad lépe řečeno je nevnímá. V duchu jisté písně Olympiků, ve který se zpívá, co všechno životem zlomenýmu pěvci připomíná jeho bejvalou ("vyvanutý sprééééj...!") se ale i my, prostí smrtelníci nezatěžkaní přemírou přízračna, můžeme zamyslet na duchy.

Nacházím různý duchy všude možně, velmi často například v práci v podobě čtrnáct dní starých mejlů, který jsem si sice v Outlooku začervenil, pak se na ně ale z přemíry nutných úprav Facebooku musel vykašlat a odložit je. To vám pak takhle najednou vyskočí někdo něco opravdu vošklivýho, až se jednomu udělá nevolno větší, než by snad způsobila ta klasická umrlčí tvář za oknem uprostřed takový tý archetypální letní bouře, která kupříkladu včera postihla nejen Prahu. Ano pane, zajisté, udělám, provedu, jakmile budu mít jenom trochu čas, o všem vím, do třech dnů se ozvu. Po čtrnácti dnech a dvou znovuobjevených urgencích ve SPAMovým filtru vás lehce lechtá infarkt na hrudi a ranní káva v žaludku se dere neočekávanýma cestama ven.

Někdy dobrý a někdy špatný duchy nacházím v knihách. Většinou si sice, protože jsem línej prasák a vágusáckej čtenář, v knihách dělám místo záložek oslí uši, často se na to ale přece jenom zmůžu, přičemž záložku vytvářím ze všech možných materiálů, který mám zrovna po ruce. A tak nacházím v různých publikacích větší i menší literární či vědecký hodnoty různý artefakty, za kterýma jako duchové stojí různí lidé, situace či momentální stav, je to všechno dobrý nebo špatný v závislosti na současným poměru vůči tehdejší záložkový tématice. Často tak na mě vyštěkne duch - fotka mýho expsa, dej mu pán Bůh hodně jitrnic v psím nebi, někdy na mě vybafne účtenka (IKEA, 15 230,-), jednou jsem takhle našel kus pizzy v Kritice čistého rozumu Immanuela Kanta, což už vás trochu vyvede z míry.

Je logický, že čím dýl je člověk tady na týhle kulatý placce, tím víc obdobných duchů potkává. Jsou duchové míst, který se člověku někdy zjevujou v dobrý podobě, někdy ho ale donutí na určitý místa vůbec nechodit, duchové hospod, kde si po dvou letech sednete a najdete svůj podpis na stole, duchové filmů, knih a hudby. V poslední době mě právě nejčastěji - kromě ošklivých duchů pracovních a školních - zarážejí duchové míst. Je to asi daný tím, že jsem imrvére v Praze, a když se vrátím domů, je to už trochu nezvyk a o to jsou duchové tamnějších míst viditelnější. Někdy je to fajn, někdy míň.

No, už přestanu mlít a půjdu si dát pivo, s ním lezou ven většinou jenom duchové dobří a přítulní. A dobrý duchy vinšuju!