Přežití v praxi

5. června 2011 v 18:24 | Albert Pes |  Chození
Včera jsem brzy ráno vyrazil s dvěma přáteli na další klettersteig - ferratu do Solnohradska. Našli jsme si už "opravdu" D-čkovou ferratu u Hallstattu (nebyl odtud Doktor z hor?), na které jsme se odhodlali se odreagovat. Jenom poznámka - klettersteigy v rakouských a německých Alpách se značí asi takto: A (lehké) - B (mírně obtížné) - C (obtížné) - D (velmi obtížné) - E (extrémně obtížné). Obtížnost ferraty není papírově dána jejím celkovým průběhem, ale neobtížnějším bodem, tj. D-čková ferrata může znamenat B-C ferratu s jedním D místem či také C-D a D celkový průběh. Ferrata, kterou jsme my lezli (Klettersteig Echernwand), není brutálně dlouhá (350 výškových metrů), dvě D-čková místa jsou ale opravdu výživná a poměrně dlouhá a jsou až v druhé polovině, čímž je klettersteig poměrně nebezpečný - lehce se může stát, že se přeceníte a pak zůstanete na opravdu obtížném místě viset jako pytel brambor anebo v horším případě sletíte ze skály.

Na parkovišti jsme se potkali se skupinou asi pěti Čechů, jiné lezce jsme (kromě rychlolezkyně, která se o ferratu "starala", členky místního alpinského klubu) nepotkali. Čechy jsme následně potkali znovu, lezli více než dvojnásobnou dobu, jeden vzdal, jinak OK. Fajn, lezli jsme, dobré, ca. v polovině je panoramatický výhledový žebřík navrtaný do převislé skály, takže přímo pod nohama máte ca. 150 vzdušných metrů a krásný výhled na Hallstattské jezero, Hallstatt a masiv Dachsteinu (přímo Dachstein, nejvyšší hora solnohradských Alp - ca. 3000 m.n.m. - vidět z Hallstattu není, to spíše z druhé strany (Gosausee)). Následuje C-D úsek k pamětní knize. Zápis neodpovídá realitě, protože jsem ještě nevěděl, co bude následovat. Následovala dvě výživně D-čková místa. První bylo určitě horší a delší, lehký převis, traverzování, parádní zápřah na ruce. Jako lezec - bluma s vystrčenou prdelí jsem rukama tahal skoro všechno a v místech, kde nebyly natlučený skoby, to bylo poněkud drastický. Mezi úseky byl krátký odpočinek, to by šlo. Druhý úsek byla kolmice nahoru po stěně a tady se mi stala dost nemilá věc - dostal jsem křeč do bicepsu pravé ruky, která se rozšířila na předloktí a do dlaně a zrovna v místě, kde jsem se nedokázal přecvaknout na další segment, který byl vysoko. Odsedávací smycí jsem tam také nedosáhl, dokonce jsem v malinké panice nahoru cvakl jenom karabinu, smyce mi visela volně od sedáku... Mno, snažil jsem se co nejvíc zapojit nohy, ruce držet pod úrovní srdce a trochu je uvolnit. Vzhledem k tomu, že jsem byl na konci segmentu a nepřecvakl jsem se na další, nemohl jsem si odsednout ani na ferraťácký ypsilonce, kdybych se pustil, sletěl bych asi pět metrů dolu a rozsekal se o skoby, což se mi opravdu nechtělo. Odpočinul jsem si a zdárně dolezl...

Takhle to zní poněkud katastrofálně, je mi jasné, že kolegové na skále prostě viděli, jak jsem se zastavil a pár minut si jen tak banálně visel na skále. Musím ale říct, že to byl obrovský nápor na psychiku, obzvlášť pro člověka, který není na podobné situace zvyklý. Udělalo se mi i trochu špatně. Naštěstí nejsem klasický typ pro paniku, takže jsem situaci asi vyřešil nejrozumněji, jak to šlo. Buď jak buď jsem si uvědomil jednu věc - opravdu, ale opravdu se mi ještě umřít rozhodně nechce a na svém životě dost hystericky lpím. Jak podobným situacím předcházet? Těžko říct. Fyzicky jsem na tom poměrně dobře, nepanikařil jsem, křeče člověk neovlivní. Možná nějaké tablety s protikřečovou chemií. Hlavně ale příště - rozhodně se budu snažit na lezení lépe vyspat a nedám si nikde ani pivo, budu hodnější. Přece jenom to žádná sranda nebyla, moc jsem se nenasmál a byl jsem z toho dost rozklepanej.

Normálkou dolů, pohoda, prohlédli jsme si potom vstupy do solných dolů a Hallstatt (není v UNESCO?) se spoustou Japonců. Dokonce jsme se v ledové vodě Hallstattského jezera vykoupali, což byl takový zlatý hřeb dne. Nádhera. Mno a večer - slavnosti piva na jihu Čech, bylo toho včera vůbec nějak hodně... Krása.



















 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 6. června 2011 v 5:53 | Reagovat

Prý "naučil jsem se tady spoustu nových sprostých slov." :D

Jsi magor, už jsem se někdy zmínila? Když tak lpíš na životě, nechápu, proč máš nutkání neustále někde lozit! :) Radši jezdi na kole, to je mnohem bezpečnější, pokud ti v lese nezkříží cestu bachyňka a selátka. :D

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 6. června 2011 v 8:16 | Reagovat

To se ti stalo? Pro mě je prakticky každej sport skoro smrtelnej, jsem v podstatě schopnej si zlámat obě nohy na dokonale rovným asfaltu při pomalý chůzi. No a tak aspoň aby to mělo trochu styl...

3 matanov matanov | Web | 6. června 2011 v 9:06 | Reagovat

Krásný fotky. Co ti provedli akademici? :D

[1]: Pokud člověk jeda po silnici nehledá v lese houby a následně mu přední kolo nesjede na nezepevněnou krajnici, načež následuje pár kotrmelců po asfaltu. Ještě že nejelo auto.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 6. června 2011 v 12:45 | Reagovat

[3]: Ále... Sám jsem zatím na akademický půdě. Tohle je reprodukce mýho oblíbenýho záchodovýho nápisu z jedný knajpy u FF... ;)

5 Nobody Nobody | Web | 6. června 2011 v 16:04 | Reagovat

[2]: Naštěstí nic, poněvadž když jsem jí zmerčila jak si to štráduje po cestě, zastavuje a nasává šňufákem můj deodorant, šlápla jsem do pedálů a mastila pryč tak rychle, že bych si to mohla rozdat s kdejakym sportovnim vozítkem, co jede nad tři sta. Ale řeknu ti, nepříjemnej pocit...

Ty jsi taky tak šikovnej, jako já? :) A proto si troufám maximálně na to kolo... :D

[3]: Jauvajs, to muselo bolet!

Na kole se mi nic podobnýho nestalo, ale když jsem si to kráčela po okraji rybníka a koukala v dál, šlápla jsem vedle a ztratila pevnou zem pod nohama. Voda by nebyla tak zlá, kdyby nebyl konec října. :D

6 Lenie Lenie | 8. června 2011 v 14:14 | Reagovat

Doufám, že nemáš ženu, děti, přítelkyni..:D Sebevrahu..
No, s mýma závratěma, by to asi nebyl dobrej nápad. Obdivuju každýho, kdo toto dělá a /pokud možno/ zůstane živ a zdráv... :)

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 8. června 2011 v 15:09 | Reagovat

[5]: Jojo, taky jsem prasátka víckrát potkal, mám z nich docela respekt... :)

[6]: Do velký míry se ten strach dá vytrénovat, i teď mám ještě velký respekt, to je ale asi dobře. Je třeba říct, že tohle ale není žádná velká liga, znám lidi výrazně bláznivější. Při tomhle sportu, pokud dodržíš všechy bezpečnostní zásady, se ti může stát v podstatě jenom to, že sletíš o pár metrů dolů na další segment (ne ale 200 m, což je docela rozdíl, že jo... ) a při troše štěstí si jenom něco narazíš nebo odřeš, když máš smůlu, tak si něco zlomíš nebo se někam napíchneš. Umírat by ale mělo být poměrně výjimečný a v podstatě všechny smrtelný nehody, který se při ferratování stávají, se dějí buď při nejištění se (špatném jištění) anebo při sestupu normálkou, když už je člověk unavený a nedává pozor (a i tady se většinou dá zabít poměrně lehce). Mno. :) Do toho!

8 Alexandra Alexandra | Web | 9. června 2011 v 20:48 | Reagovat

To musel být zážitek! ale ta křeč musela být nepříjemné zpestření. Fotky jsou fakt pěkný :)

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 10. června 2011 v 11:11 | Reagovat

[8]: Díky, ono se při tom lezení dost blbě fotí obecně... :)

10 eva eva | Web | 27. června 2011 v 12:44 | Reagovat

Ahoj máš moc hezký blog :)

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. června 2011 v 20:14 | Reagovat

Dík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama