Ufňukánci

7. května 2011 v 15:54 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Je spousta tzv. blbých vlastností. Nejde mi tady ani tak o ty zásadně zvrhlý, jako je např. tendence držet svý děti ve sklepení a zakládat s nimi další generaci Rakušanů, ale spíš o ty běžný, přesto řádně nesnesitelný a v inteligentní společnosti nepřijatelný. Jednou z nich by mohla bejt například extrémní ukecanost, další třeba přílišnej sklon bavit se v termínech či směrovat věcnou debatu do osobní roviny a podobně.

Nebyl bych to já, abych se k výše uvedenýmu nepřiznal, samozřejmě jsem narcistickej idiot, kterej se až příliš rád poslouchá, takže vším tímhle trpím také. Kdybych měl ale uvést jednu vlastnost, kterou vopraudu nesnáším tak nějak naplno, tak bych za všechny řekl - ufňukanost. Jsou časy a oudobí lidskýho života, kdy má právo fňukat každej, i tady jsou ovšem jistě lidi, který ho nevyužívaj, což svědčí v jejich prospěch. Obecně se snažím ufňukanej nebejt, i když musím přiznat, že v posledním roce jsem si svůj povolenej brečící limit za minulých pět let vybral asi zcela beze zbytku. Nevrróm. Protože tuhle věc nenávidím, náležitě se za to, jak jsem vyváděl, stydím, jenže co nadělám - evidentně jsem pořád jenom člověk. Ehm. Pes. Vy si přece taky někdy ufňuknete, že jo? Je to jak s chlastem. Většina z nás si jednou za nějakej čas prožene kebulí náležitý množství alkoholu, což patří k běžný psychohygieně průměrnýho Čecha. Ovšem i my se díváme s lehkým podezřením na jedince, který mozkovnu vyplachujou tak často, až se jeden diví, zda jsou takový intelektuální klystýry skutečně nezbytně nutný. A podobně je to i s ubrečeností.

Jsou totiž jedinci, který fňukaj, zdá se, podle svý přirozenosti imrvére a pořád. Jako Češi to v sobě máme obecně, řekl bych podle svých zkušeností, víc než třeba národy germánský, na druhou stranu v porovnání s JV Evropou to ještě nemusí nutně bejt tak tragický. Ufňukaný individuum je krásně parodovaný postavou Rimmera z Červenýho Trpaslíka, kterej "neměl ty správný rodiče". Rimmer je ale aspoň vtipnej, což se bohužel o většině fňukálistů tvrdit nedá.

Jak se poznaj?

- Za všechno špatný v jejich životech může někdo jinej. Rodiče, okolí, nedostatek faktoru X, Y, Z.
- Každej, kdo má něco, co oni ne, je buď podvodník anebo měl zkrátka "štěstí", protekční mamlas apod.
- Zdánlivě spokojený jsou jenom, když jim na otázku "jak je?" odpovíte "je to v hajzlu".
- Na výše uvedenou otázku odpovídají výlučně "je to v hajzlu".
- Nejsou schopní sdílet radost jinýho člověka.
- Držej se velkých frází a velkých hesel místo toho, aby zkusili sami cokoliv udělat.
- Kdokoliv je šťastnej nebo spokojenej, je podle nich pokrytec, v systému lapenej člověk, kterej pouze nezmerčil bezvýchodnost lidskýho žití.

Jsem nějakej přísnej, herdek... Když se na svý vlastní kritéria tak dívám, zjišťuju, že jsem asi ubrečenější, než jsem si myslel. Základní dvě věci, který ufňukancům chybí, je schopnost kritický sebereflexe a opravdovej smysl pro humor, když dojde na lámání chleba. A pozor, tady se najednou začnou Češi (obecně) trochu vymykat - někdy se mi zdá, že typická česká ufňukanost je z velký části jenom taková berlička z dob minulých, o kterou se opíráme za běžných okolností, abychom na sebe zbytečně "nepřivolávali pozornost" (tj. "Jen ať to zmákne támhleten honvéd, jemnostpane, podívejte se, co mám práce a jak jsem smutnej!"), a která byla vycizelovaná k dokonalosti za časů rudých prasat a zlodějů. Snad se to za současné vlády jiných prasat a zlodějů alespoň lehce změní k lepšímu.


 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 7. května 2011 v 16:27 | Reagovat

Jo, jsem ufňukánek a jsem na to hrdá ... a to nejen proto, že vyjma bodu jedna tvé definice, protože za všechno špatný v mým životě si můžu sama, na mě všechny ostatní sedí. A teď vzhůru, laciné rebélie čekají!

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. května 2011 v 16:40 | Reagovat

To mě mrzí, že jsi se poznala zrovna tady. Článek jsem psal včera a jaksi zcela mimo rámec nějaký naší další diskuze, na nic rozhodně neměl reagovat ani navazovat.

3 Nobody Nobody | Web | 7. května 2011 v 16:41 | Reagovat

Jako jeden z ufňukanců bych asi okénko Nový komentář měla přehlídnout a odejít. Tak já teda mlčim. :)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. května 2011 v 16:44 | Reagovat

[3]: No, tím článkem jsem si na sebe evidentně upletl bič. Raději půjdu taky fňukat někam jinam... :D

5 Rýža Rýža | Web | 7. května 2011 v 17:13 | Reagovat

Zřejmě...fňukáš na špatným hrobě. Navíc seš na ně zlej! Jak by moh chudák ufňukánek sdílet štěstí jiných lidí? Vždyť je to rukavice, kterou mu hážou do ksichtu, výsměch ... to už rovnou můžou napsat na billboard, tohle TY nikdy mít nebudeš. Ufňukánek se NEMŮŽE radovat se štěstí jiných, protože on sám ví, že nikdy štastnej nebyl a s největší pravděpodobností ani nebude. A vysvětli mi sakra, jak to má takovej ufňukánek udělat a přestat fňukat? Sám. No jak? Znáš někoho kdo to dokázal? Ale kdež, vždycky museli přijít lidi zvenčí a metaforicky i nemataforicky kopat do prdele tak dlouho, dokud to nepřešlo. Obzvláště ta nemetaforická část bývá důležitá. A co když pak takovej chudák ufňukánek nikoho nemá? To má pak akorát další důvod k fňukání, páč ostatní maj, jen on zase ostrouhal a nemá nikoho. Co mu pak zbyde jinýho, než napsat na zástavu velký heslo, schovat se za ně a aspoň předstírat, že se fakt snaží a nebo že to má na háku? Víš, já možná beru zjednodušeně ty věci s nevěrou - ač mi tedy přijde, že devadesát procent lidí, co mi napsalo komentář ten článek snad vůbec nečetlo a nebo nepochopilo ... no ... a ty seš zas moc přímočarej na ufňukánky;)

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. května 2011 v 18:07 | Reagovat

[5]: Zlej asi jsem, to uznávám. Nemyslel jsem to ale nijak konkrétně zle, tak doufám, že se nezlobíš. Ale dobrá:

K tomu sdílení štěstí - v lidský nátuře by měl bejt danej určitej enthusiasmus a pozitivní vztah k ostatním lidem, ke kterýmu tohle patří. I kdybych nechtěl bejt idealista, tak bych alespoň řekl, že to je i účelné - jsem na lidi milej, směju se s nima a přeju jim, protože oni budou milí na mě a třeba se se mnou rozdělí o mamuta, až já mít nebudu. Čili - ufňukanost je v týhle oblasti patologická změna osobnosti. Proto nejde obecně o výsměch, hozenou rukavici a podobně, a jestli ano, tak pouze z pohledu ufňukánka, tj. dochází k dezinterpretaci "zdravýho" (tj. např. touha se podělit o vlastní štěstí v rámci rozumných mezí) na "špatný" (chce mě ten hajzl šťastnej shodit). A to je také patologie. To znamená, že něco je špatně a to něco je na straně ufňukanýho.

Evidentně v tom dalším jde o kruh - ufňukánek není šťastnej, protože je ufňukanej, a protože je ufňukánek takovej, nebude šťastnej. A to je problém. Tak co s tím?

A teď jsme u toho. Co s tím? Upřímně říkám, že nevím, a jestli se to u někoho dostane opravdu za tu mez, že si již nemůže říct "kurva, drž hubu a buď chlap/ženská, jak má bejt", a stejně to z něj pořád jde horem dolem, měl by asi vyhledat pomoc jinde, než u sebe. Jinak to bude končit pořád stejně, ve vztazích, všude. Já jsem přesvědčenej, že to má kořen pořád znovu ve vztahu k sobě samýmu - nejde o vyjádření sobectví, jak se běžně myslí, ale toho, že si dotyčný sám sebe naopak neváží vůbec. Kdo mu potom je schopný ukázat, že má cenu a hodnotu, je složitý. Já tohle objevil třeba ve víře v Boha, to ale slyšet nechceš a zmiňuju to jenom pro ilustraci.

Celý tohle ber, prosím pěkně, jako můj názor, nekladu si za cíl mít "objektivně" pravdu, protože na to ještě nejsem dostatečně namyšlenej ani já. A fakt se nechci nikoho dotknout. Přímočarost článku je možná přehnaná, to je fakt.

7 Dragowlin Dragowlin | Web | 7. května 2011 v 21:06 | Reagovat

Chce to myslet pozitivně. On se svět nezhroutí, když si člověk sem tam přizná, že semu něco povedlo...

8 vencisak vencisak | Web | 7. května 2011 v 21:45 | Reagovat

ty jooo, a občanky už máte natrhlý?

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 9. května 2011 v 16:18 | Reagovat

[7]: Ták, to taky. Dneska jsem sice ztratil mobil, nepřišel na jedno jednání, uvědomil si, že jsem zapomněl na maminku a svátek matek, vzbudil se s kocovinou a narazil si koleno v tramvaji, ALE zase jsem si udělal sakra dobrý kafe! A to se počítá!

[8]: Co se ti nelíbí, květenologu?

10 vencisak vencisak | Web | 10. května 2011 v 17:36 | Reagovat

[9]: nic ;)

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 10. května 2011 v 17:51 | Reagovat

[10]: No tak dobře, no... Jmelí a ochmet na tebe!

12 vencisak vencisak | Web | 14. května 2011 v 1:25 | Reagovat

[11]: :)) díky, já mám k poloparazitickým kytkám docela blízko

13 Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June | Web | 17. května 2011 v 23:22 | Reagovat

No ale fuj, nenávidím ufňukánky... a oni nemají rádi mě.

Možná proto mě nikdo nemá rád! Fňuk... q_Q

14 Albert Pes Albert Pes | Web | 18. května 2011 v 8:05 | Reagovat

[13]: To bylo ošklivý. Včera jsem si taky chtěl ufňukávat, přebil jsem to nakonec nasraností...

15 Kittanya Kittanya | E-mail | Web | 30. května 2011 v 1:28 | Reagovat

. Je to ručenkama a hlavičkou - ten největší viník su vždycky já, ale já se s tím poperu.

2. Ale nikdo nemá to, co já.A já si něco najdu.
3 Když je to v hajzlu, tak spláchnúť a srát dál.
4. Na výše uvedenou otázku odpovídají výlučně "je to v hajzlu, ale kdo maže, ten jede"
5. Ale jo, zvlášť když i ňa to dělá radost.
6. Ano, tomu sa ale říká prokrastinace. Aspoň tedy u mě.
7. Všichni sú šťastní, jen o tom ještě neví. A když brečí, tak je to přece smíchem i když sa jim huba křiví.

Su ještě Češka? Já si myslím, že Češi nejsú tak ufňukaní, jako vychcaní. A někteří sú tak blbí, že možou být rádi, že máme atmosféru. Ale v podstatě máš pravdu. Každý tomu říká jinak. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama