The Wall Psíma očima

16. dubna 2011 v 12:41 | Albert Pes |  Hudební záležitosti
Tak. Za to čtvrtstoletí, co jsem na světě, jsem stačil navštívit poměrně dost zajímavých koncertů. Není od věci si za levnej peníz (Deep Purple, Slade, Scorpions, Nazareth, Judas Priest) zajít na některej pěknej relikt z minulosti, obvzlášť, když se má ještě čile k světu (Deep Purple mě, tuším v roce 2004, nezklamali...). Někdy to samozřejmě může bejt poněkud slabší (Slade, styďte se...) a někdy i poměrně drahý, jedná-li se o skupenství ne úplných staříků (Pearl Jam v roce 2007 byli ale úžasní...). Protože tuhle rockovou klasiku prostě můžu, šel jsem včera samozřejmě i na Rogera Waterse, kterej, jak všichni víme, stojí za většinou dobrý tvorby Pink Floyd. Lístek jsem si koupil v nějaký podivný mánii na začátku minulýho léta, myslím, že skoro dva tisíce bych asi v současnosti nebyl schopnej ani ochotnej zaplatit. V tý době jsem ale trpěl na nějaký srdeční záležitosti, a tak mi tohle všechno bylo tak nějak u prdele. A dobře jsem udělal...

Asi takhle - nemá smysl Zeď popisovat a nějak "objektivně" hodnotit, to už zvládlo hodně lidí. Ale mým pohledem pár postřehů:

- Nevím, kolik tam mohlo být lidí, řekl bych tak 20-40 tisíc. Organizačně dobře zvládlý, spousta lidí jenom evidentně neví, že do O2 arény se dá vlízt i zezadu a nemusí se hodinu stát v chumlu tisíců lidí před východem z metra. Hoho! Průser tkví v samotný O2 aréně. Je mi to líto, ale zákaz kouření vevnitř, pivko za padesát korun, prošacování a rentgenování a všechny tyhle věci mě prostě spolehlivě příšerně naserou. Samozřejmě, že jsem si během produkce zapálil... I když vlastně už nekouřím, muselo to bejt. Svinstvo.

- Lidi. I když jsem navštívil spoustu jazzových seancí, kterých se neúčastní lidi úplně nejmladší, poprvý jsem se potkal s publikem rockovýho koncertu o věkovým průměru kolem čtyřiceti. Dobrý. Všichni slušní, v pohodě, cajk, ale kurva... Každej druhej tam měl přes metr devadesát. Protože jsem naštěstí taky poměrně velkej Pes, viděl jsem v podstatě všechno, co jsem vidět chtěl, ale mí drazí kolegové (metr osmdesát a metr sedmdesát pět) trochu utřeli. Vzhledem k projekci na zeď o délce asi šedesáti metrů to zase ale takovej průšvih nebyl... Mimochodem - ještě jsem nikdy neviděl takovou absenci "paření". Na druhou stranu je ovšem fakt, že většina z nás (včetně mě) jenom civěla s otevřenou hubou.

- A to hlavní, koncert:

- Hudba: Dokonalost. Beze vší srandy říkám, že to byl hudebně nejlepší koncert, na kterým jsem kdy byl (a když tohle píšu, nejsem ani moc zmaštěnej, šel jsem spát poměrně slušně asi v pět a teď jsem si jenom říznul jedno pivko, aby mi trochu tvůrčně šumělo v kebuli). Waters, jak známo, nikdy moc zpívat neuměl, ale jo, dával si to dobře, v podstatě stejně dobře jako před třiceti lety. Všechny hudební party klaply na jedničku. Jediná možná výtka je samozřejmá - absence Gilmoura. Watersovo hudební skupenství je (jak jinak) tvořený špičkovýma lidma, Gilmoura se snažili "nahradit" dva lidé (žel Bohu je neznám a nebudu to hledat a pak tady machrovat, jděte někam...) - sympatickej zpěvák a výbornej kytarista. Zpěvák - Dobrý, zvládal. Gilmour má (bohužel pro interprety) dost těžko napodobitelnej hlas, tady bylo sympatický, že se ten člověk dost od "originálu" odpoutal a jel "po svým" (samozřejmě v mezích, zpíval jasně danou a vymezenou věc). Kytarista - technická dokonalost, přiznávám, že ze sóla v Comfortably Numb jsem se zase posadil na prdel, posral, pochcal a poblil se (všechno metaforicky) samým blahem. Bohužel to bylo takový... Sterilní. Gilmour nikdy nehrál nic stejně, tady byla trochu křeč (u kytary) ze snahy napodobit studiovou verzi Zdi. Prostě mi tam tenhle starej milej pán (Gilmour) hrozně chyběl, protože ho miluju. Rozhodně bych s ním šel na pivko raději než s tím egoistickým prevítem (Waters), ale co nadělám... Skladby, který se mě nejvíc dotkly (rozšířený zorničky, mráz po zádech, vlhko v rozkroku... ej, vlastně nejsem ženská, takže to vlhko ne... kdybych ale byl, tak by bylo...): Mother, Hey You, Comfortably Numb, Run Like Hell. Vážení... Kdo neviděl a neslyšel, neví nic...

- Zbytek: Nó. Jak to říct a neurazit. Asi takhle - kdyby Waters do projekce nesral momenty, který se víc hodí pro venezuelskou miss 2011 á la "Světový mír, láska dětem v Africe, jídlo pro všechny, Bush je píča...", bylo by to lepší. Z některých momentů jsem se připouchcal smíchy - myslím, že dlouho nebude zapomenut památný překlad následujícího: Úžasná skladba Mother, Roger se zpěvně ptá: "Mother, should we trust the government...?" a na zdi vzadu se zhmotní krásnej nápis "No fucking way" s následujícím českým překladem "Ani z prdele". Ano, zasmáli jsme se. Zasmáli jsme se i obligátnímu "Nastar, Plaho!"... Proč to u všech psích vocasů ty hudebníci dělaj, to teda nevím... Jinak musím říct, že se mi posun do aktuálna, co se poselství Zdi týče, nelíbil. Moc černoběloby, moc laciných hesel, trochu málo toho, jak jsem Zeď viděl vždycky já - jako výraz existenciální (kurva, ještě jedno pivo a budu psát recenze profesionálně...) osamělosti. Za videa objímajících se dětiček s tatínkama - vojákama z Iráku - bych Watersovi dal nejraději přes hubu. Ale koneckonců, já tu Zeď nenapsal, má právo si s ní dělat, co chce, že jo? A i přes tohle všechno bych stejně musel celkovýmu vizuálnímu dojmu dát stoprocentní hodnocení - neskutečný obří loutky, letadla, vrtulníky, nahatý ženský (full frontal nudity nade vše, Monty Pythoni to maj dobře zmáklý...), všechno proběhlo, jak se sluší a patří. No a Zeď. Zeď je prostě skvělá, její stržení většina diváků skoro až oplakala...

Co dodat? Byl to koncert, kterej předčil dobrej sex a ranní přispání si. A to je u mě co říct...


A už jsou i první videa... Pro ilustraci.


Z týhle pasáže jsem si skoro oblátil kalhoty zevnitř...

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 16. dubna 2011 v 13:43 | Reagovat

Áá.
Krásně jsem se porochnilo v tvé recenzi.
Škoda, že jsem tam nemohlo být... A ještě Pythoní zmínka na konec. The Wall nepatří k nejlepším věcem od Floydů, ale je to bezkonkurečně Watersovka - nabitá jeho osobnem až do morku kostí, mrazivost z jeho vjemů a prožitků dosahuje maximálna, a tak se nedivím, že se ostatní trošku naštvali.
Gilmour by mi také chyběl, i Wright, vlastně všichni, i Syd... Je to těžké, když všechny kapely, které poslouchám, mají půlku členů po smrti nebo o nich všichni tvrdí, že jsou neposlouchatelně mrtvolní a pro dinosauří publikum, ale naštěstí je spousta stejných pozemšťanů se stejným vkusem na rock určitých výšin, který zanáší.
Také máš nejraději Dark Side, nebo máš raději Wall, Animals, Meddle, popřípadě něco jiného, milý Pse? Moc děkuji za názor a popis.
Tvé Stvoření

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 16. dubna 2011 v 14:22 | Reagovat

Hoj! Zeď nejsou Pink Floydi, to je fakt, je to spíš jenom o Watersovi. Na druhou stranu ale musím říct, že Gilmour tady neskutečně chyběl (i když jako celek to bylo skoro dokonalý). Waterse obecně téměř nesnáším - arogantní zdeprimovanej a depresivní levičáckej idiot. Ale je to geniální umělec a musím říct, že včera, i když Zeď jsem viděl a slyšel asi milionkrát, byly také momenty, ze kterých... Prostě jsem nechápal. Perfektní.

Pink Floyd je moje srdcovka, tatínek je do mě cpal už odmala, mám s nima asociovanou spoustu prožitků. U PF asi nebude problém stáří členů (dobře, dva jsou sice po smrti, exčlen Waters a Gilmour ale ne), ale spíš to, že W. a G. se poněkud... Nenávidí. Což chápu, protože s Watersem přežít a fungovat asi není žádná sranda. Nakonec jsou (i když většina skalních fanoušků je moc nemusí) u mě velmi oblíbený i Division Bell a Momentary Lapse of Reason, je na nich znát obrovský uvolnění (asi, jak Waters odešel) a konečně i radost, je to pozitivní hudba, kterou rád poslouchám.

Za nejkvalitnější považuju (to ale neznamená, že to poslouchám nejčastěji) Dark Side of the Moon (skladba Time a Us und Them je záležitost čirý hudební dokonalosti) a Wish You Were Here. Pak asi Meddle. Jak umělecky PF stojí na Watersovi, tak hudebně ale na Gilmourovi, bez něj by existovat podle mě prostě nemohli. Ve svým čase (a ostatně i dnes) - naprosto geniální kytara, nepochopitelně "jednoduchý" (a přitom i příšerně obtížný) sóla a ten hlas... No prostě. Jo. Pink Floyd zkrátka můžu, navíc si teď přijdu jako holčička v pubertě, jsem z toho koncertu ještě trochu vyndanej... :)

Dík za komentář

3 Mami Mami | Web | 16. dubna 2011 v 20:08 | Reagovat

Můj otec je tam právě teď, lístek dostal k vánocům.

4 Ajec Ajec | Web | 16. dubna 2011 v 21:11 | Reagovat

ja mam vlastne svym zpusobem stesti, ze hudebnimimi posedlostmi netrpim, a podobne veci me nechavaji tak nejak v klidu....

5 pas pas | 17. dubna 2011 v 0:11 | Reagovat

Náhodou, "Ani z prdele" je přece úžasná aktualizace pro Česko - prakticky jako by to zrovna vypadlo z úst slečny Kočí. :)

6 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 17. dubna 2011 v 13:20 | Reagovat

[2]: Já děkuji za odpoveď. V mnohém se shodneme.
U Dark Side mi přijde geniální a dokonalé všechno, Wish You Were Here je skvělá, hlavně díky vzpomínce na Syda, ale Division Bell moc nemusím. Je pravda, že tam je uvolnění, to ano. Použití saxofónu a pěnice u Dark Side je pro mě tak neuvěřitelně inovativní, že se toho zkrátka stvoření či člověk ani nemůže nikdy nabažit, že to může poslouchat celý život, celou smrt...
A Gilmourova kytara je obrovskou inspirací. Jsou nebo byli to prostě nadání, talentovaní samouci. Nechápu, jak se to Gilmour naučil všechno sám a snažím se o poměrně totéž - neúspěšně :-D :)
Time has gone, the song is over...

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 17. dubna 2011 v 13:46 | Reagovat

[3]: Mmmm... Musím říct, že jsem včera večer zvažoval, jestli nepůjdu znovu, ale dát podruhý ty dva litry se mi hodně nechtělo... Tak co na to říkal? :)

[4]: Nejsem posedlej. Já je mám jenom rád, žádná fanouškovská mánie. Ale obecně bez hudby nemůžu bejt - a návštěvy koncertů? To přece patří k věci. Obzvlášť u hudby takovýho formátu. No, je to prostě zážitek, o nic víc nejde... :)

[5]: Což o to... :D... Ale "No fucking way" překládat jako "Ani z prdele" mi přijde trochu... Půvabný...

[6]: No tak Dark Side je špička, s tím se dá cokoliv srovnávat dost těžko... Jako Gilmour nikdy zpívat nebudu, s tím jsem se už smířil, hrát asi už taky ne... :) No jo, je to těžký. Hned si jdu pustit nějakýho B.B.Kinga a zahrát si aspoň do toho...

8 pas pas | 17. dubna 2011 v 21:52 | Reagovat

[7]: Tak nevím, mě "Ani z prdele" přijde jako naprosto správný překlad! Když chci zdůraznit, že něco není pravda, řeknu: Ani náhodou, ani omylem, ani ze srandy, ani z prdele. Použijeme logicky to poslední, jelikož jsou u nás tradicí fekální nadávky oproti anglickým sexuálním nadávkám. :) Prostě je to podle mě přirozenější než obvyklé "kurvování" z filmových titulků.

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 17. dubna 2011 v 22:55 | Reagovat

No dobře, no... :)

10 Shariony Shariony | Web | 18. dubna 2011 v 23:22 | Reagovat

Jo, ten koncert jsem taky zvažovala.. Floydy mám ráda, tak dík za tvůj popis postřehů z něj.

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 18. dubna 2011 v 23:56 | Reagovat

O nějakej ten slint se rád podělím. S odstupem si pořád víc a víc uvědomuju, jak to bylo skvělý... :)

12 Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June | Web | 26. dubna 2011 v 23:35 | Reagovat

Když se kouknu na můj seznam "To listen", je to nekonečně dlouhý. Musím se vyvarovat tomu, aby mě někdo nazval pohanem, ale JAK TO KRUCI MÁM VŠECHNO DOHNAT?!!! pfm.

13 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. dubna 2011 v 15:29 | Reagovat

Kašli na to... Není přece důležitý slyšet úplně všechno, ne? :)

14 Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June Podivuhodný masochistický poutník, co si říká Čalamáda June | Web | 27. dubna 2011 v 16:37 | Reagovat

[13]: a hlavně nemožný :D

15 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. dubna 2011 v 18:27 | Reagovat

... a nechutně drahý...

16 Nguyen Cuong Nguyen Cuong | E-mail | 17. září 2011 v 12:25 | Reagovat

"Kdo neviděl a neslyšel, neví nic...".
Ano, souhlasim. Byl jsem, videl jsem, slysel jsem. Zivotni zazitek. Diky za psani.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama