Ochlasta o chlastu

28. dubna 2011 v 14:35 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Nikdy jsem se za alkoholika nepovažoval, protože na to prostě nemám dost peněz. Nejspíš proto budu obyčejnej vožrala. Nemyslím si, že bych byl klasickej závislák, ale spíš takovej... Ten klasickej českej způsob. Kdybyste ale definovali závislost jako "nemůžu bez toho bejt", tak asi závislej jsem, protože si dokážu představit jenom velmi blbě, že bych si nedal alespoň jednou za pár týdnů trochu pivně do nosu. Cyklicky se opakujou období, kdy piju velmi rázně, myslím, že pravidelnou prací a naprostou nutností něco dělat se studiem to teď mám trošku zabitý, ale v časech velký psychický rozhozenosti, nudy či různý frustrace dokážu chlastat docela zásadně. Abych pravdu řekl, trochu se bojím pozdějšího věku, kdy třeba budou doby, kdy budu opravdu sám a budu mít k chlastu lepší přístup než teď...

Pít jsem začal jako většina mých vrstevníků, ve věku zhruba raných sedmnácti let. Tedy. Je pít a pít. Testoval jsem alkohol samozřejmě už předtím, navíc jsem byl rok v Německu, kde se mohlo pít už od šestnácti, jistá zkušenost tedy byla. Ale sednout si do český knajpy, riskovat nenalití, ptaní se po občance a případný ostudný vyhnání je něco, s čím Češi začínaj kolem toho přelomu šestnáct-sedmnáct. Spousta lidí mi říká, že jim pivo hned nechutnalo. U mě to bylo jinak. Napil jsem se, extáze, kolem obličeje mi začaly lítat nahatý pivní víly, svět se orosil čirou nádherou, děti ověnčené chmelovými listy tančí v kruzích, nádhera. Prostě jsem okamžitě věděl, že pivo je TO PITÍ. Problém je nárůst tolerance a výdrže. Živě se pamatuju, jak jsem chodil do knajpy s kilem, protože jsem věděl, že z pěti piv už mi úplně dobře nebude. V současnosti se, když jdu do knajpy za účelem piva a přátelského pokecu, držím v úrovni zhruba šest, sedm a více piv. Je to drahá zábava, na druhou stranu je to ale koníček na celej život.

Chlast vám připraví krásný vokamžiky. Jenom mi přijde, že zhruba od dvaceti je mi každý ráno po řádným pivním sympóziu pořád hůř a hůř. Taky je zajímavý, že nejlepší pivní forma jde nejčastěji ruku v ruce s nadváhou. Na podzim, kdy jsem měl téměř krásných pětaosmdesát, jsem dokázal zabrat naprosto famózně, o sedm kil tuků dole a půl roce později jsem trochu vyřízenej, vydržím prd. Ostatně jít do hospody na opravdovej pivní tah si žádá přípravu. Dejme tomu, že ze soboty na neděli máte jít někam na sud. Opravdu poctivě pojatá příprava by měla vypadat asi takhle: Pondělí až středa pořádně a hodně spát, třeba i cvičit, zdravě jíst. Čtvrtek - necvičit, hodně jíst tučná jídla a večer se jít zhulákat, co to jenom jde, ale aby člověku nebylo ráno moc blbě. Jde o to vykopnout formu a adaptovat tělo. Pátek - pořádně si odpočinout, opět hodně jíst, večer se zhulákat, ale míň. Tak do poloviny, jít brzy spát. Hodně se do soboty vyspat, opět - hodně jíst. V sobotu večer budete mít tělo připravený na všechno. Budete vyspaní, chlastuodolní, nezničitelní. Když jdete na opravdovou pivní řežbu (tj. tak deset a více piv, podle toho, jací jste ochlastové), tak doporučuju každý pivo poctivě zapít vodou. Je to sice trochu měkký, ale zabírá to. Nevypijete o moc víc (o pár piv asi jo), ale ráno to nebude tak zlý...

Zásadní chybou je kouření. Čím víc kouříte, tím míň vypijete a tím hůř vám ráno bude. Je to tak, člověk se ale často neudrží, že jo? V tom případě doporučuju držet se zásady "jedno pivo - jedna cigareta", dokud toho budete schopní. Tak tolik k teorii.

Praxe je zvláštní. Člověk udělá všechno možný, zakempí ve výškovým táboře a přesto... Někdy se prostě nezadaří. Autor tohoto článku už zkusil poměrně hodně. Jednou jsem usnul ve sprše, ráno jsem se vzbudil s vráskami naprosto všude, až do poledne jsem se neodvážil vyjít na světlo světa. Jednou, jak už jsem tady někde psal, mě domů doprovodili ve vší slušnosti a počestnosti policisté. Jednou jsem jaksi pozbyl schopnosti chodit a doplazil jsem se žíznivě do kuchyně, kde jsem pil vodu z obrácených hrnečků v myčce, protože jsem nebyl schopnej vstát a dostat se k umyvadlu. Jednou jsem se poblil do dětskýho pískoviště. Jednou jsem spadl z kolotoče. Párkrát jsem ksichtem dolů usnul v lese, jednou v parku, jednou u domovních dveří. Víckrát jsem se vzbudil na místě, které jsem nebyl schopen identifikovat. Jednou jsem se vzbudil hlavou ve sprchovým koutě a s nohama na hajzlu. Jednou jsem se poblil do vlakovýho koše v kupé. Vícekrát jsem zvracel z okna, do umyvadla, do postele, do mušle, v přírodě, do ohně.

Zní to špatně. Díky pivu jsem se ale seznámil se všemi děvčaty (od jistého věku), se kterými jsem kdy randil. I to zní smutně, ale byla to prakticko všechno děvčata slušná a milá. Díky pivu mám krásný tělo pětatřicátníka! Díky pivu mám v hlavě jasno a na čele mi dlí moudrost.

Chlast. Je ti špatně, dáš si a je ti dobře. Je ti dobře, dáš si a je ti ještě líp...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 28. dubna 2011 v 16:26 | Reagovat

Skvělej článek a super fotka :)

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 28. dubna 2011 v 16:52 | Reagovat

Díky. Je to psaný se zjevnou láskou a brácha je krásnej chlap... :)

3 Czech rascal Czech rascal | Web | 28. dubna 2011 v 21:59 | Reagovat

U toho odstavce, kde jsou všechny tvé místa spánku a šavlení, jsem se málem počůral smíchy. :-D Kvalitně napsaný článek.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 29. dubna 2011 v 12:50 | Reagovat

Díky, měl to bejt takovej zábavně informativní článek... ;-)

5 Borůvková Borůvková | Web | 1. května 2011 v 14:01 | Reagovat

Už první dvě věty mě naprosto dostaly. ;D

6 S. S. | 3. května 2011 v 14:42 | Reagovat

Čéče, to je fakt prima článek, je vidět, že to máš promyšlený. Já to teda mám trochu jinak: nad pitím ani kouřením tak nepřemýšlím, jakmile s tím začnu, nemůžu přestat, a kouřím piju co to jde, dokud to jde, a pak jdu spát. Ráno mi je blbě spíš z kouření než z chlastu, proto se snažím cigára omezit. Prokládání piva vodou je výborný nápad, ale ukaž mi jednoho člověka, kterej to dodržuje :-D

S postupem let pochopitelně naroste tolerance, takže míra, která s náma ještě na gymplu zamávala, s náma kolem třicítky už ani nehne, a zkušený piják si dá lahvinku vína po večeři a ani mu to nepřijde. Ostatně ne nadarmo jsou vinaři pro zrušení nulové tolerance alkoholu za volantem, protože si zcela běžně dají po jídle sklenku vína a to jedno dvě promile z nich ještě nedělá vrahy za volantem, jak se nám snaží politici vysvětlit :)

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 3. května 2011 v 17:46 | Reagovat

[6]: Jo, promyšlený to člověk má, pak se to všechno stejně jaksi sesype. Kouření je největší zlo, je z toho fakt jednomu ráno asi hůř než z toho pití. Ale s tou vodou to fakt funguje! To jsem si takhle jednou na sudu poctivě dával půllitr piva a vždycky potom vodu a poblil jsem se jak Alík až ráno...!

A tolerance je čirá zhouba. Hrozně to leze do peněz...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama