Chození u Gosausee aneb Klettersteigem do nebe...

11. dubna 2011 v 9:51 | Albert Pes |  Chození
V sobotu jsme si udělali takovou malou radost a konečně pořádně otestovali nový ferratový vybavení. Já, Pan Viking, Kytarista, Malířka a Dreďatá jsme vyrazili z jihu k asi 240 km vzdálenému Gosausee u Dachsteinu na takovou krátkou kinderferratu, max. obtížnost C. Chtěl jsem něco méně náročného a kratšího, protože za 14 dní se chystám s Hujerem na Dračí stěnu u Mondsee a to už je poměrně obtížná věc, takže první jarní trénink a také test fyzický kondice. Abych byl schopnej vůbec někam lízt, zhubnul jsem od Novýho roku pět kilo a od února pravidelně cvičil, myslím, že bez toho by to nešlo...

Cesta autem docela v pohodě, cesta zpět už dost blbá, protože všichni spali a já nemohl, navíc jsem na dálnici zapomněl, že nejsem v Německu, ale v Rakousku (němčina mě zmátla...), řekl bych, že průměrnou rychlost ca. 170 km/h by asi policisté neocenili... A já se divil, že všichni jedou tak pomalu... Jsem blbec, za tohle bych si nejraději nafackoval, takovej kiks se mi ještě nikdy nestal. Hudební doprovod: Temple of the Dog, Pearl Jam, Creedence, Luis Armstrong, Lloyd Cole, Peter Gabriel, Vivaldi, Bach, Pink Floyd. Dobré.

Tak. Gosausee je krásné, bylo ale poněkud vypuštěné... Vyjeli jsme z ČR v šest ráno, k jezeru přijeli něco po deváté. Byla pěkná zima, kolem poměrně pěkně sněhu, když jsme se odpoledne z lezení vraceli a dali pivo v penzionu u vody, z ledovce scházeli lyžaři... Zhruba od dvanácti se to ale překlopilo do druhýho extrému a bylo krásně teplo, skoro horko, někteří z nás si pořídili nádherný brzce jarní spáleniny... Takže: Vybavení v cajku, základní poznatky: Nechápu, jak se dřív dalo lézt bez dryfitových (říkejte tomu, jak chcete) věcí. Všechno jinak posloužilo, pěknej průser ale byly boty, dneska jdu nakupovat... Lezli jsme, jak jsem psal, v pěti, nakonec dva vzdali (ještě, že zhruba po jedný třetině byla ta možnost) - a sice oba pánové. Podcenili přípravu a pivák (tím disponuju v menší míře taky...) a prokouřený plíce (těmi se snažím již nedisponovat...) klettersteigování poněkud odporujou... Ženský (silný a v kondici) to zvládly relativně bez problémů, i když dost pomalu. To ale není na škodu, jak nás přesvědčil Pan Viking, kterej se skoro zabil. Hrál si na velkýho horolezce a jistil se jenom jednou karabinou, takže, když přecvakával, nebyl jištěnej vůbec. Nakonec se stalo, co se stát muselo, totiž to, že mu ujela noha, když se zrovna nejistil. Naštěstí se chytil, nádherně odřel, dostal křeč do ruky, ze skály lezl velmi velmi těžce. Fyzicky zničenej kytarista, když tohle viděl, vzdal taky...

S holkama jsme to zvládli docela v pohodě a moc se nám to líbilo. Zásada je jednoduchá - mít respekt. Nelézt nikam, kde si člověk není jistej, dvakrát si všechno rozmyslet, lézt jenom tam, co kondičně zvládnu, jistit se pořád dvojmo. No a samozřejmě mít helmu. Je to sice tak, že nějaký sítě sem a tam jsou, kameny ale lítaj stejně a nedokážu si představit lezení bez helmy na nějaký frekventovanější cestě, kde to na vás lidi zeshora sypaj hlava nehlava a ani nic nehlásí... No. Jinak doporučuju... Je to levný (Základní ferratovej set kolem 3000, s ostatním vybavením - boty, kalhoty, dres, triko atd. - se dostanete tak na 8 000, když budete chtít šetřit. Ale vydrží vám to tak pět let... Pokud nebudete padat...), blízko (pokud jste blízko Rakousku, není problém za den zvládnout docela pěknou trasu), fyzicky náročný, dostanete zabrat, zažijete na český poměry docela zajímavý výškový věci, jste v přírodě... A hlavně - všude se mluví německy. Je snad krásnější řeč...?

(ad fotky - bohužel, ta nejexponovanější místa se moc fotit nedala, protože... jak to říct... mám se docela rád a nějak se mi nechtělo se pouštět... přesto, řekl bych, docela reprezentativní. žádnej óbr masakr...)


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 vencisak vencisak | Web | 11. dubna 2011 v 9:59 | Reagovat

tohle už nevypadá tak zajímavě jako popíjení Plzně a pokuřování Camelů kdesi v knajpě... tak aspoň ať padá málo šutrů. A nešlapejte po kytkách!!! Bych ty horolezce nejraděj střílel.

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. dubna 2011 v 10:16 | Reagovat

Právě proto se po těch horách leze, že jo. Nasrání botaniků vždycky na prvním místě... :)

3 Mami Mami | Web | 11. dubna 2011 v 10:19 | Reagovat

Téda (valí oči), dobrej adrenalin takto po ránu. Super fotky.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. dubna 2011 v 12:31 | Reagovat

Dík! To bude tím, že jsem nefotil já... :)

5 adaluter adaluter | Web | 11. dubna 2011 v 12:51 | Reagovat

Tak jo, dobře, pěkně drsný fotky pro někoho, komu se motá hlava, když leze na židli vyměnit žárovku a při mytí oken se jistí hned trojmo a myje nalačno, aby potupně nevrhnul. Fotka  číslo 4 přímo vyzvala moji právě vipitou kávu k návratu na tento svět. Ale ten zbytek je paráda, já bych jen volila rovinky.

6 adaluter adaluter | Web | 11. dubna 2011 v 12:53 | Reagovat

[5]:Stydím se do hloubi duše, káva byla samozřejmě vypita, což jen dokazuje jaké míře stresu si mě vystavil.

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. dubna 2011 v 13:28 | Reagovat

[6]: Nebudu říkat, že to je úplně v pohodě, když není, ale je pravda, že jestli je aspoň malá vůle se strachu z výšek zbavit, tak podobná (třeba menší) akce člověku hodně pomůže. Měl jsem z výšek strach velký vždycky... Už se to pomalu lepší...

8 Nobody Nobody | Web | 11. dubna 2011 v 17:47 | Reagovat

Šmankote, a já si málem nadělila do kalhot a zmlátila instruktora, když mě nutil slanit takovej malej převis. Ale asi tam je krásně, to jó. :)

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. dubna 2011 v 23:55 | Reagovat

[8]: Jó, pěkný to bylo, jójó... :)

10 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 12. dubna 2011 v 9:05 | Reagovat

Strachu z výšek jsem se snažila zbavit skokem do propasti zavěšena na lanech od výtahu. Skočila jsem, pokochala se krajinou, ani jsem si nezařvala a od té doby...nikam výš než je strop pokoje nelezu.

Příroda na fotkách vypadá krásně, ale ona bude určitě hezká i od země ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama