Chození na Dračí stěně, klettersteigové Velikonoce

25. dubna 2011 v 0:21 | Albert Pes |  Chození
No jo, kašlu na učení. Ale tak aspoň... Tohle je také zážitek, člověk přitom přijde na jiné myšlenky a myslím, že po každodenní pracovní a studijní pražské rutině jsem si tenhle víkend prostě zasloužil. Staly se samé krásné věci. V pátek jsem měl schůzku se svou kamarádkou ze základní školy, se kterou jsme se tak asi šestnáct sedmnáct let neviděli. V druhé třídě jsme spolu chodili... Zajímavé to bylo, zasmáli jsme se, přinesla dokonce nějaká naše psaníčka, která z nostalgie skladovala. To tady publikovat nehodlám, zase takový sebevrah nejsem. Večer vygradoval koncertem kamarádů, rum tekl proudem, sedl jsem do špatného nočního autobusu, dojel někam dohajzlu za město, vylezl na kopec, zaměřil svou domovskou ves v dáli na horizontu, určil azimut a vyrazil poli, lesy, přes potoky, hory a doly... Dobrá. Téměř jsem nedošel. Došel jsem ke zcela jiné vesnici, tam jsem v lese usnul, byl jsem vzbuzen párem se psem, který o mě měl strach (ksichtem v blátě s krosnou na zádech ale spí i slušní lidé, ne?), nakonec jsem to zvládl... Vyčerpávající pochod. Včera byl relax a dnes - dnes jsme vyrazili v půl osmé ráno opět k našim jižním sousedům podívat se na nějaký zajímavý klettersteig.

Vybrali jsme si Dračí stěnu , obtížnost C, místy D. D spíše papírově, pravděpodobně pro odstrašení blum, což má své opodstatnění, protože je to horozelecká cesta poměrně dlouhá a hlavně - není z ní úniková cesta. Převýšení je od Mondsee 600 metrů, z toho skoro 450-500 po skále. Osazenstvo bylo mnohem kvalitnější (ferratově) než minule - dva horolezci a přítelkyně jednoho z nich (a moje maličkost). Tj. nemuseli jsme na nikoho z nás čekat a navíc mi bylo neustále (coby lezeckému štěněti) pomáháno. Musím se pochválit, fyzičku mám poměrně v pohodě, ta kila dolů a poměrně dlouhý čas předchozí dřiny jsou hodně znát. Problém je ovšem v neznalosti techniky, často se mi stalo, že jsem vylezl někam zkrátka blbě - jedna noha někde u krku, druhá v hajzlu, ruce špatně, karabiny zamotané mezi nohama - chce to ještě hodně, hodně, hodně tréninku.

Problémů bylo několik: Zaprvé kameny. Ferrata extrémně frekventovaná, zeshora se to sypalo, podle webu velmi nebezpečné, sám posoudit zcela nedokážu, ale dostat kamenem do hlavy jsem opravdu nechtěl... Zadruhé (a to souvisí) - lidi. V poslední čtvrtině se tam jedna paní vepředu trochu fyzicky složila, lezli jsme jak šneci, udělal se vláček, což je hnus. Zajímavě to zvládali zkušení horalé, na které jsme trochu civěli - odjistili se, a přelezli přes stěnu jinou cestou, předběhli všechny ostatní. Nahoře jsme si dali pivo, poctivě vynesené... Krása. Jediné, co mně trochu kazilo náladu, byl fakt, že ještě v ČR jsem ve vesnici dostal litr pokutu za rychlost. No jo...

Fotografie jsou z mého kompaktu, na ty pěkné čekám. Prakticky jsem nefotil a když už, tak samé hlouposti. Ruka se třásla, pěkná exponovaná místa mně fotit nešla, protože si svého života poměrně cením... Někdy sem dotahám možná něco vizuálně zajímavějšího.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Velkej Zlej Hajzl Velkej Zlej Hajzl | E-mail | Web | 27. dubna 2011 v 1:14 | Reagovat

Hezké...

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. dubna 2011 v 15:27 | Reagovat

Nebylo to zlý, pravda... Je to v prdeli, další člověk mě našel. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama