Státnice se blíží, panika zatím nepřichází, jenom se mi vůbec nic nechce dělat. Pořád. Tak jsem si napsal takovou vzpomínkovou básničku, abych se měl čím kochat, až bude po všem (či až budu zkoušky opakovat). Inspiroval jsem se Whitmanem, tentokráte tedy volný verš. Všímejte si těch zajímavých asonancí!
Desubstantivní verbální deriváty,
Bobrowski, samej Sígfríd,
posraný ablautový řady,
mrdne mi z toho v hlavě
stoprocentně
Šest verbálních časů, ale pozor,
jsou to i způsoby, jak vyjádřit epistemickou modalitu,
což je způsob, kterým se mluvčí vztahuje k propozici,
kurvafix
Prej Göttinger Hein, preromantickej ráj,
a Mesiáš v hexametrech, na co to sakra ten Klopstock myslel,
Schiller je vůl, nepochopil Kanta
a Goethe se mu smál, chudákovi,
mamlas
Gartenlaube, časopis skoronacistů a zkrachovalých literátů,
Rückbildung, Notlandung, synchronní analýzou stejně hovno zjistíš,
a diachronní analýza je out
ať žije strukturalismus,
vy bando posraných kvazivědců,
šmejdi
Kafka věděl, proč to nemá Brod vydávat,
protože si byl jistej, že to je hnůj,
měl nakonec pravdu, ať žije pojišťovnictví,
a celá metalexikografie je podvod,
ať žije vývoj jazyka, disciplína rakouských docentů s růžovýma košilema,
kurvadrát
Adéla | 
AjA | 
Ta asonance je doopravdy skvělá, ať je to cokoli. Státnice neřeš, vyřeší se sami.