Hovínko s mašličkou a s kroužkem

5. února 2011 v 1:10 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Kurva. Víte, co mě pěkně štve? Nevíte, že jo. Já vím, že to stejně ani vědět nechcete, ale co mi po vás vlastně je... Jsem nasranej skrzevá to nechutný zmatení, ve kterým teď jsem. Doufám, že to bude už každou chvíli pryč, ale nejsem si tím tak úplně jistej. Tak nějak je toho prostě moc a já nevím, čemu se mám věnovat dřív. Jasně, příští týden se budu snažit udělat nějak ty státnice z němčiny, takže aspoň do čtvrtka mám plán víceméně jistej.

Jenže jsem obecně ztratil fokus. Nějak se mi to během posledního roku zkomplikovalo. Pořád kolem mě visí ve vzduchu jistý očekávání, který se mi nechce následovat. V práci si pan šéf evidentně myslí, že mu tam budu kvůli naší společný historii dělat dál za pár tisíc pomyšlení, na což se mu ovšem, jen co budu mít trochu víc času i na práci, asi pěkně rychle úplně vykašlu. Od sebe sám čekám, že začnu studovat něco dalšího, asi si tak pro forma podám přihlášku na nějakej nechutnej technickej obor, pravděpodobně pouze s tím účelem, abych si tak nějak dokázal, že na to pořád mám. Do léta budu muset napsat diplomovou práci na druhej obor a seknout s tím na podzim taky. Prostě posraný nutnosti, věci, se kterýma se budu muset srovnat.

A pak je tady x dalších věcí. Představy, který jsem měl o životě možná někdy dřív, a ty, který mám teď. Nějak ze strany kamarádů začínám cítit tlak na to, abych si konečně našel nějakýho normálního protějška. Uznávám, že jsem asi mnohem větší magor po všech stránkách než dřív, v určitých věcech horší, ve spoustě oblastí úplně jinej, ale možná v něčem i lepší. Kamarádům zatím úspěšně vzdoruju, i když různý zvídavý otázky mých rodičů, velmi trapný návrhy jednoho chudáka holky, se kterou jsem byl před třema rokama na večeři, kde jsem o ní zjistil, že je naprosto šáhlá, a komunikace po tom hnusu, kterej se zove fejsbůkem, s jednou dívkou, do který jsem byl před čtyřma rokama zamilovanej fest zase já, a vůbec všechny tyhle záležitosti, který se holt atraktivním a inteligentním mladým mužům mýho ražení dějou, mě sakra vyváděj z míry. Život je sice nechutně krátkej a to, že jsem ještě pořád zařaditelnej do množiny "mladej", je sice krásný, není to ale pro mě důvod k tomu, abych souložil s každou ženskou, se kterou mám tu možnost. Je mi líto, jsem ale bohužel kretén - idealista, prostě to nedokážu, ať už mi říkáte, co chcete. Seru i na to.

No, aspoň se zase můžu pochlubit mozoly na bříškách prstů levý ruky, protože už tak měsíc a půl pořádně trénuju kytarový prstoklady. A taky mrskám latinu. Fakt. Zopakoval jsem si celej slovesnej systém a už si zase pamatuju všechny typy deklinace substantiv. Na řečtinu jsem měkkej, na to už asi nemám. A taky jsem napsal za posledních čtrnáct dní asi pětačtyřicet básniček v nejrůznějších metrech! Tak nějak kol a kolem mě serou všechny tyhle věci, který si mě nárokujou. Určitě nepatřím mezi lidi, který by se usedavě rozplakali kvůli každý nepřízni univerza (i když nedávno jsem byl nařčenej z toho, že se hrozně rád lituju, s tím je ale taky konec...), naštěstí je to tak, že za všechny zkurveniny, který se mi v životě staly, si mohu z tý největší části já sám, což je myšlenka sice k nasrání, zato docela osvobozující. Potřebuju si udělat čas sám na sebe a dostat se rychle z týhle rozprostraněnosti motivací, kdy nemůžu dost dobře říct "rozhoduju se dělat tohle, protože je to správný a vidím v tom smysl", ale už si jenom říkám "je to sice úplně k hovnu, ale je třeba udělat x, y a z". 

Tak jsem se dneska rozhodl k tomuhle: Hážu vám na to, co si o mně myslíte, hovínko s mašličkou a s kroužkem. Už mě to nebaví. Nebudu dělat nic, abych se zavděčil lidem, který mi z nějakýho velmi konkrétního důvodu nejsou hodně blízký, nenechám se svazovat pocitem "měl bych tohle, aby se náhodou pan/slečna x neposral/a". Budu si sem psát, co se mi zlíbí, poslední dobou mám pocit, že z deníku si už do blogu nepřepisuju raději skoro nic, abych tím náhodou někoho nenasral, protože už mě přes tohle kreténský médium zná větší množství lidí. Seru vám na to. Seru na to, že píšu momentálně sprostě jak dobytek.

Všechno začne tím, že jestli udělám úspěšně státnice na němčině, začnu chodit do tanečních. Vždycky jsem to chtěl umět, líbí se mi, když to lidi dělaj správně. Během tanečních na střední jsem buď pil anebo hrál kulečník, škoda. A těším se na jaro, až bude možný začít lízt po ferrátách. A až sleze sníh, začnu hned zase s lukem. Tak. A v létě si udělám s někým, kdo mi snad ještě i v tý době bude blízkej, takovej pěknej roadtrip po Evropě. Klidně i sám, nebude-li to jinak možný. To by mohla bejt pointa. Začnu s málem. Žiju krásnej život, dělám úžasný věci, který mě jednu dobu hrozně bavily, nemusím mít prakticky žádný existenční chmury, jenom... Jenom jsem krucinál nějak ztratil konec nitě. Najednou jsem si uvědomil, že dělám spoustu věcí, který ale nechci zahodit, už jenom tak ze setrvačnosti a potřebuju se trochu vrátit.

To jsem já. To vizuální inkognito už mě sere taky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miralen miralen | Web | 5. února 2011 v 1:24 | Reagovat

Tomu říkám článek aneb tak tohle hovínko mi voní.

Ač je realita sebehorší, takhle sesumírovaný to vypadá... no přinejmenším dostatečně dobře zoufale.

Roadtrip!

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. února 2011 v 1:54 | Reagovat

Doufal jsem, že to zase tak zoufale nevyzní, páč se nějak extra zoufale necítím, bylo už mnohem hůř... Nicméně pokud to alespoň voní, jsem rád!

3 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 5. února 2011 v 12:36 | Reagovat

No, mně je tenhle upřímně nasranej Albert mnohem sympatičtější než štěkající pes zalitej do folie.

Latinu jsem léta dávala jen díky tahákům. Takže jestli umíš deklinace substantiv, tak smekám.

A propos, nechtěl bys těch svých pětačtyřicet básniček někde přečíst? Třeba na takovým Literárním večeru? Třeba 17. února? Třeba v Literce?

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. února 2011 v 12:58 | Reagovat

Já píšu básničky jenom v jednom metru. V tom pražském, jsem totiž lokální patriot.
Za hovínka psů odpovídají jejich páníčkové.
Cestu si udělej.
Všichni princové jezdí do světa na zkušenou.

5 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. února 2011 v 13:00 | Reagovat

Latina na gymplu s Korostenskou byla jasná i pro mě. Nakonec jsem se vyšvihnul k jednomu obrovskýmu taháku na A4formát oboustranně. Ona to věděla, protože ten tahák ale viděla a líbilo se jí, jak je dokonale zpracovanej, tolerovala mi ho.

Och, literární večer! Že bych vytáhl nějaký vytahaný svetr? On je to čtvrtek, jinak bych se zašel alespoň podíval, takhle ale budu muset zůstat mimo Budějce. Krom toho si zaprvý nejsem zcela jistej svýma básnickýma kvalitama a zadruhý básničky stejně dávám číst jenom lidem, do kterých jsem zamilovanej (tj. když hormóny přebijou náhodou úsudek). Anebo musím být hrozně ožralej.

Mimochodem děkuju za pokus o vytáhnutí na pivo s L., doufám, že to brzy nějakým způsobem klapne.

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. února 2011 v 13:01 | Reagovat

[4]: Čekal jsem, kdy to metro přijde, nezklamal jsi! S těmi cestami nevím. Coby princ už jsem toho obrazil poměrně dost, asi si spíš budu muset uděla cestu do hlubin už-skoro-ne-študákovy duše...

7 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 5. února 2011 v 13:19 | Reagovat

Nám prví rok dali Midžič, potom nám ji zase vzali a za rok jsme dostali Korostenskou. NIkdo se jí neobtěžoval říct, že už jsme rok latiny absolvovali a ona se první půl rok až rok divila, jak jsme šikovná a učenlivá třída... A4 tahák chce jistou odvahu, ale je vidno, že někdy se to vyplatí.

Ve vytahaným svetru chodí jenom Kožen. Ale čtvrtek to je, snažíme se zavést každoměsíční čtvrteční literární večery. Ovšem jestli se někdy objevíš v Budějovicích ve čtvtek, stav se. A když budeš už po šestý hodině hrozně vožralej, tak můžeš i něco přečíst.

Škoda že jsi něpřišel, poukoušely jsme se o rekord "kolik blogerů se sejde v sedmým nebi". Ale předstátnicové vytížení se dá považovat za dostačující omluvu, dokonce i při maření něčeho tak významného jako pitka s A&J.

8 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. února 2011 v 13:37 | Reagovat

Chudák paedra Korostenská, to si snad ani nezaslouží...

Vytahaný svetry už nejsou in? Sakra, jsem se někde zasekl. Myslím, že v jistých časech jsem dokonce párkrát přišel do knajpy, čajovny či pivnice i v manšestrovým saku po dědovi a byl jsem kúl. Inu, jiná doba!

Takže čtvrtek večer po šestý pro vás = Měsíc ve dne? Tak já se tam někdy zkusím stavit, ale musíte bejt na mě hodný. Společný kulturní zázemí střední školy by mohlo fungovat... No, stejně bych asi včera nebyl dobrej společník, dobře, že jsem nikde nebyl... To se změní!

9 Adéla Adéla | Web | 5. února 2011 v 19:06 | Reagovat

Nezasloužila. Ona na nás byla hodná.

Vytahaný svetry a manšestrový saka na Literární večery nosí Kožen. On je ukázkovej. Ale teda že by byly in, to zase ne. Ale jako pořadatel si může dovolit, že jo.

Tak tak. A neboj, na Literárních večerech jsou lidi hodný.

10 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. února 2011 v 20:49 | Reagovat

Známe to... Já tam jednou byl na předčítání Machkových básniček (píše pro Bílé divadlo a toho času je cosi jako můj kamarád, což spočívá v tom, že mi občas dá nějakou knihu a zaplatí pivo a já za odměnu předstírám, že ho poslouchám) a tak nehorázně jsem se opil, že mě snad odtud vyvedli, vůbec si to nepamatuju. I takový lidi tam choděj! Je to kříž s těma milcema knih...

11 Venca Venca | 6. února 2011 v 17:11 | Reagovat

vidíš? vidíme... více tohoto fekálního vyjadřování ti jistě prospěje ;)

12 Albert Pes Albert Pes | Web | 6. února 2011 v 17:14 | Reagovat

To je dílo posledních 14 dní. Já zase budu hodnější. Ale nejdřív se napiju.

13 Adéla Adéla | Web | 6. února 2011 v 23:32 | Reagovat

Literka zažila už spoustu večírků. Lidi v Literce jsou tolerantní. Mně teda ještě nikdy nevyvedli, ale pravda je, že jsem tam nikdy nedělala žádnej velkej bordel, protože i ve stavu velké opilosti vím, že mohu nanejvíš zpívat, neboť tam chodívám velmi často a nebylo by dobré se tam nějak kompromitovat. Což ale neznamená, že by se nepil absinth a takový věci, to zase ne...

14 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. února 2011 v 1:23 | Reagovat

V literární kavárně jsem strávil nejvíce času tak zhruba mezi 16-17 roky, mě jinak v té době i tak víc ale lákaly hudební kluby (třeba v té době výbornej Velbloud, který se s tím, co tam je teď /třikrát si odplivávám jejich směrem/, vůbec nedá srovnat). Docela rád si do Měsíce občas sednu v létě, protože mají pěknou zahrádku vedle zdí mé exzákladní školy Nové (nejhorší díra, před zkázou morální i tělesnou mě zachránil nástup na v tehdejší době čerstvě otvíranej šestiletej gympl)...

15 Adéla Adéla | Web | 7. února 2011 v 16:50 | Reagovat

Dle malých dětí z družiny, které pro zábavu a pobavení sebe samai svých domnělých přátel, na sedící štamgasty v literce ukazují prostědníčky, usuzuji, že to je díra pořád. A pak se ti smradi diví, když na ně taky ukážu prostředníček a ještě k tomu vypláznu jazyk.
Vyprávět o černým velbloudovi jsem slyšela bratrance... Teď tam jsou sice růžový stěny, ale dobrý presso a dobrej absinth jim upřít nemůžeš. A když je dobrej koncert, je dobrej i Velbloud. A že se NAABojům dobrý koncerty daří.
Šestiletý gymply jsou nejlepší, říkám to takřka na potkání.

16 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. února 2011 v 22:00 | Reagovat

Ukazovat na děti prostředníček?! Kde to jsme... :)

17 Adéla Adéla | Web | 9. února 2011 v 20:01 | Reagovat

Copak na to ty děti mají patent?

18 Albert Pes Albert Pes | Web | 10. února 2011 v 17:24 | Reagovat

Pravda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama