Psí paranormalita

14. ledna 2011 v 12:36 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Nevím, jestli je v dnešní době správný - a ostatně i v době jakýkoliv jiný - bejt idealistou. A možná, že ani dost dobře není možný říct, co to vlastně ten idealista má bejt. Řekl bych, že to souvisí s vnímáním normality a reality. Za normalitu považuju to, co se nějakým způsobem dotýká mých osobních maxim, je to v zásadě něco jako ideální, leckdy (tj. většinou) nedosažitelnej stav. A v tom tkví ta principiální svízel, totiž to, že "jak by to krucinál mělo bejt" se v mý hlavě rovná onomu "jak je to normální". A tak prakticky všude kolem sebe vidím už jenom paranormální jevy.

Nejde vlastně o nic jinýho než o to, co je tady na tomhle vylejváku myšlenek mým mottem pod profilem. Paranormalita všední reality je leckdy (tj. většinou) poměrně skličující. No jo, mělo by to bejt tak, že lidi by jednali za všech situací odpovědně, měli by se mít jaksi zásadně víc v lásce, měli bychom si bejt věrný, vůči sobě férový, platit dluhy, chovat se čestně, měla by platit a každej by měl cítit opravdovou spravedlnost bez všech socialistických patosů a všechny tyhle věci. Svět by se pravděpodobně transformoval do tý podoby, ve který ho vidíte, když takhle někdy v sobotu v brzkých ranních hodinách táhnete domů parkem s dvěma a půl promile chlastu v krvi a po třech jointech. Jenže tohle dost dobře, jak zjišťujou všichni v různých obdobích dospívání, není možný imrvére.

Myslím si, že každej mladej člověk by do jistýho věku idealistou měl bejt. Opak je většinou zapříčiněnej posraným dětstvím, ze kterýho nikdy nic dobrýho nebejvá, či minoritníma povahovýma rysama, který tady analyzovat nehodlám. Buď jak buď, změna idealistickýho názoru samozřejmě přijde, protože ani během dospívání a raný dospělosti pořád zhulenej a ožralej bejt nejde. Většinou dojdou peníze. Mno a pak máte několik možností, jak se se ztrátou iluzí vyrovnat.

Takovou tu smutnou poetickou klasiku tvořej lidi, který zůstanou citlivý a odmítaj přistoupit na paranormalitu tohohle šedivýho světa. Ty maj ve velkým množství případů prostě smůlu a končej někde v pangejtu zalitý levným vínem (většinou se jmenuje např. prostě "Bílé víno" a jedinej přívlastek, kterej má, je "hnusné").

Pak tu máme lidi, který jednoduchým způsobem zkonformní. Tak nějak si uvědomí, že paranormálnost může bejt i jejich normálnost a že když se to tak děje kolem, není důvod se na nějaký podivný ideály nevykašlat. Prostě se na to vytentononcujou. Koneckonců, i v paranormální oblasti je docela dost pěkných věcí, no ne?

Existuje spousta různých meziskupin a extrémních směrů těchletěch dvou směřování. Máme tady třeba konformní jedince, který se vyžívaj v sarkasmech, protože jim to tak trochu usnadňuje jejich konformitu (v jejich osobní normalitu přešlá paranormálnost v důsledku ztráty ideálů), arogantní tupce, citlíny atd.

Třetím zásadním způsobem, kterej tvoří důležitej meziproud a kterej je v podstatě cesta, po který je možný životem chodit, aniž by se člověk musel identifikovat s některým způsobem předchozím, je cynismus. Bejt cynikem má řadu výhod i nevýhod. Cynik je člověk, kterej nezapomněl na ideály, který měl, a má je pořád, na druhou stranu ale dobře vidí, že svět je v určitých ohledech obrovská žumpa, a přistoupí potom s paranormalitou týhle žumpy na její hru. Často se dobře pobaví, to je obrovská výhoda. Problém je v tom, že někdy se tahle cesta nedá dost dobře vybalancovat. Když je vesmír přívětivej a tvý ideály docházej i na týhle hroudě aspoň dočasně naplnění, může se lehce stát, že se přikloníš ke svýmu původnímu idealismu a pak dostaneš přes hubu tak strašlivě, že se z toho budeš vzpamatovávat sakra dlouho, jestli se ti to vůbec povede. Druhej problém tkví v tom, že se můžeš v paranormalitě úplně ztratit a staneš se konformní. Tyhle lidi většinou přestávaj bejt vtipný. Držet balanc je důležitý a sakra obtížný.

Jde vlastně o vyjádření takových mých zásad, proti kterým se ale nebezpečně často sám prohřešuju. Jsou i jiný cesty a způsoby, jak žít. Věřím v Boha, snažím se alespoň v určitých oblastech podle toho žít a myslet. Možná i to přikrmuje ten můj cynickej idealismus. Navíc je to věc, o který se tady nechci bavit, Boha probereme v hodinách žití pro pokročilý a momentálně se cejtím jako dost mizernej začátečník, i když věk už bych měl asi mít na jiný věci. Takže to berte jako takový obyčejný a sprostý světský doporučení, pokud vám není shůry dáno:

- nezapomínejte na to, že věci jsou dobrý a špatný
- pokud to jde, snažte se volit to dobrý
- stůjte nohama pevně na zemi
- nefňukejte
- berte paranormální jevy tohohle světa jako jeho ubohou a běžnou charakteristiku, ve který je vám prostě dáno žít
- neztrácejte smysl pro humor
- nefňukejte! (opakuju znovu, protože toho není nikdy dost a já si to zrovna sám říkám aspoň třikrát denně)

(http://www.fuxoft.cz/redmeat/)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | Web | 14. ledna 2011 v 13:57 | Reagovat

hodinu od publikovani tu neni zadny koment? Neco neni v poradku...

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. ledna 2011 v 14:03 | Reagovat

No jo, Rýža na mě zapomněla... :D

3 Nobody Nobody | Web | 14. ledna 2011 v 15:25 | Reagovat

Jestli mi chceš namluvit, že láska, věrní chlapi a spravedlnost dávno chcípli, že normalita chcípla, tak si svážu vor z mrtvejch chlapů a odpluju šlapat na Maledivy. Třeba.

4 adaluter adaluter | Web | 14. ledna 2011 v 17:31 | Reagovat

Tak jestli skončím u "Bílého vína" ,považuju to opravdu za životní prohru.
Já chci ČERVENÝ !!!!!

5 Andrea Andrea | Web | 14. ledna 2011 v 18:32 | Reagovat

[3]: ttam by se slapalo dost blbe. :) leda tak vodu.

6 Nobody Nobody | Web | 14. ledna 2011 v 18:40 | Reagovat

[5]: No co. Hlavně, že je tam pěkně. ;D

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. ledna 2011 v 10:27 | Reagovat

[3]: Mno, jestli si z toho chceš vzít, že láska, věrní chlapi a spravedlnost jsou dávno fuč, tak to nedělej. Není to pravda, jenom je jich málo a dostávají těžce na prdel. ;-)

[4]: Hoho, když jsem se podíval na tvůj profil, bylo mi všechno hnedle jasný... "Stará na ideály, mladá na rezignaci..." :)))

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. ledna 2011 v 23:00 | Reagovat

Krabicové víno jako stavební prvek (cihla) životní antiparanormality nemá bohužel velkou nosnost ...

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 17. ledna 2011 v 14:32 | Reagovat

Na tom něco je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama