(Pozn.: všechny drogy vyskytující se v tomhle reportu jsou ryze smyšlený)
Byl jsem v neděli na výletu. Musel jsem. V hlavě se mi začíná povážlivě mixovat pozdně středověká literatura jednoho germánského národa s pisateli humanismu a raného baroka, státnice se blíží, šílenství vrcholí. Víte, že existoval literát, kterej se jmenoval Ulrich von Zazikhoven? To mě jaksi lehce pobavilo. Nicméně jsem se rozhodl, že v rámci takovýho decentního uklidnění si prostě alespoň přes jeden den dám šlofíka a projdu se. Anebo to možná bylo jinak. Možná jsem původně vůbec nechtěl nikam jet a celý den se učit, ale protože jsem celou noc nespal a měl nějaký chmurný myšlenky, možná jsem si ráno řekl, že přece jenom pojedu. Nechme to bejt.
Šli jsme z Kaplice podél Malše přes Pořešín a podél nádrže Římov do Svatého Jana nad Malší, jedný z mých nejoblíbenějších prdelózních vesniček tam někde na dálným jihu. Protože moji společníci celou předchozí noc zabili vysáváním lahví a vyprazdňováním půllitrů, muselo se začít pomalu a opatrně. Proto naše první kroky po vystoupení z autobusu vedly do místní kaplický knajpy. Víte, někdo je dobrej na to, druhej zase na ono, naše skupina odvážlivců (šest pánů a jedna slečna) exceluje v onom subtilním umění známém coby "vyhledávání hospod". Na Ukrajině jsme v roztahané vesnici dlouhé několik kilometrů objevili údajně jedinou místní hospodu zhruba za dvě minuty, i zde jsme v neděli v devět hodin ráno našli otevřenou knajpu naprosto bez problémů a rychlostí myšlenky.
Po náležitém posilnění jsme vyrazili dále. Někde před Pořešínem, zříceninou gotickýho hradu, nás napadlo, že prosluněná louka u řeky není vůbec špatným místem pro načerpání dalších sil. Tentokrát jsme přistoupili k drogám již lehce ilegálním. Později jsme si začali bolestivě uvědomovat, že fouknutím nějaký (byla ďábelská, protože byla od Ježíše, on je fakt na tohle démon, doma toho má ještě pět kilo, ale pšššt!) tý travky se naše chodecký schopnosti příliš nevylepšily, ba přímo naopak. Tříhodinové lezení po skalách a ledu za stavu naprostý zmaštěnosti patří k dalším krásným a poetickým zážitkům. Nedoporučuju.
Do Svatýho Jana jsme dorazili navečer. V místní knajpě byl jakejsi dětskej bál, usadili jsme se tedy u kulatýho stolu v předbálí, pojedli a lehce zapili. Obsluha v týhle knajpě je skvělá, zábavná a proslulá už od mých velmi mladých let. Hospodu vedou dvě poměrně vyžilý ženský pěstující lesbickou lásku. Další vývoj byl čistej a jasnej stejně jako obloha toho památečnýho dne. Pro mě to skončilo poměrně brzy, páč jsem byl nucenej okolnostma pokračovat v učení, kumpáni pokračovali v sympóziu do ranních hodin následujícího dne...
Adéla | 
Venca | 25. ledna 2011 v 15:00 |
Závidím, krásný den, chlast, procházka a trocha zakázaného ovoce, můj sen... sen člověka pohlceného konformní společností