Chvíle chandry, sedmikrásek a šipek v kafi

8. prosince 2010 v 23:52 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Jsou v životě okamžiky krásný. Někdo, u koho o to hodně stojíš, ti řekne, že tě miluje, někdy ti kamarádi zaplatěj pivo, někdy se prostě ráno vzbudíš a všechno je v pořádku, tak, jak má bejt, slunce svítí až kýčovitě pěkně, malý roztomilý děcka se na tebe smějou, v tramvaji tě pouští si sednout, v práci ti přidávaj peněz, že nevíš, co s nima, ve škole ti říkaj "Pane kolego, to bylo vynikající..." (stalo se mně dneska!), ve tvých stopách rostou sedmikrásky, rozdáváš štěstí, smích a radost. Jsou v životě i okamžiky na vyližprdel. Tramvaje ti ujížděj, sklízíš nezaslouženou nenávist, v metru tě důchodci mlátěj holema, ženský tě nemaj rády, v hospodě na tebe zbydou tebou nevypitý pivka nebo jim dojde dvanáctka, jediná četba k dispozici je Coelho, jsi ve Francii (fuj, fuj, fuj!) a v práci se dějou jenom průsery. To ale zkrátka bejvá a s tím už se holt bejku budeš muset nějak srovnat, jak říká pan Wallace.

Mno a pak taky sem a tam mimo okamžiků slunečných a okamžiků zahalených těžkým šedým závojem chander a vojebu se ukáže cosi... Cosi, co obyčejnýho Psa mýho ražení vede k naprostýmu úžasu. Jsou to takový Psí momenty, který člověku poukazujou na fakt, že celej svět je v určitým smyslu jeden vobrovskej bordel, komedie a na hlavu padlá záležitost. Tak například: Jdu takhle na Staroměstský do metra, eskalátory, klasika. Přede mnou stará paní o holi. Najednou vidí - dole stojí její metro. Hůl nehůl se po schodech rozeběhne, běží, běží, už je dole, běží po nástupišti, dveře se zavírají, dáma nestíhá. Dáma se opře o hůl a pomalu se šourá dál. V úžasu jsem scénérii sledoval.

Nebo: Ráno. Příšerně vykalenej, vychlastanej a zničenej kosmickej vágus, tedy já, pomalu vstává. Natočím si do rychlovarný konvice vodu, nechám uvařit, připravím instantní kafe (hnůj), zapnu počítač. Zaleju, sednu k počítači. Čtu si mejly a zmáčku tlačítko "šipka dolů". V tom okamžiku se tlačítko uvolní, vystřelí mi na čelo, kde se přilepí. Nevěřícně zírám. Tlačítko se pomalu odlepuje a padá mi do kafe. Jak je tohle možný?

Do třetice. Hospoda. Zapaluju si cigáro. Najednou mi chytne svetr. Přes celej svetr mi jde velká modrá vlna ohně, všichni včetně mě fascinovaně pozorujeme. Svetr sám uhasíná.

A do čtvrtice všeho podivnýho. Má drahá maminka v kuchyni. Manipuluje s hrnci, chce je uložit do kredence dole. Shýbne se, zajímavě jí podjede noha a leží na zemi na zádech, v ruce hrnce, snaží se zvednout, nechce pustit hrnce, začíná se smát, zjev podobnej obrovskýmu kafkovskýmu broukovi (obtíženýmu hrnci...).

Zdá se mně, že tyhle události má na svědomí nějaká důvtipně organizovaná společnost. Pravděpodobně to bude část z tý korporace, která má mimo jiný na svědomí náhlý zjevování se náklaďáků v cestě během policejních honiček, při kterých náklaďák zpravidla policajty donutí přibrzdit a zločinci utečou, která způsobuje zaseknutí šuplíků, která stojí za tím, že v jazykovým centru FF UK je ve čtvrtým patře bezbariérovej záchod pro invalidy, ač tam nevede výtah, a další podobný libůstky. Je možný, že nám tím něco chtěj říct ufouni. Je možný, že to všechno je jenom jeden obrovskej blábol. Ze všeho nejpravděpodobnější mi ale přijde, že si z nás Bůh prostřednictvím těhle momentů dělá zkrátka srandu a snaží se nám ukázat, abychom se nebrali tak příšerně vážně...

Prostě velkej, nevěřícnej haf...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 9. prosince 2010 v 6:20 | Reagovat

Dáma s holí byla očividně flegmatička. Mě spíš dostávají dámy o holi, co se šourají ale jak jde o něco, hodí hůlku na záda a to jsou mety, že by jí jeden snad ani nedohnal.

Tlačítko a hořící svetr jsou obzvlášť vyvedené a takhle k ránu bodly. Zkus to zkombinovat. To by se mohlo uchytit v zábavním průmyslu.

Taky samozřejmě lituji faktu, že mé matce jen  občas bouchne papiňák.

Máš ty ale veselý žití.

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 9. prosince 2010 v 9:22 | Reagovat

Já jsem doufal, že s tou dámou  je to popsaný v podstatě tak, jak říkáš - leze, leze, najednou vidí metro, tak neuvěřitelně našláple se rozběhne... Metro ujede, tak zase leze, leze... S tím veselým žitím - ty jo, asi ani ne. Ale nechci skončit jako vegetariáni, který už jenom prdí, protože se neumí smát (jak říká Dylan Moran). To je asi všechno a tak mně prostě spousta věcí přijde takovým zvráceným způsobem vtipná...

3 Venca Venca | Web | 9. prosince 2010 v 15:33 | Reagovat

souhlas s geronty... stalo se mi to několikrát, stojím na MHD, bus se chystá k odjezdu a geront fofr hůlky v ruce a sprintem dobíhá bus :) zvláštní.

jinak FF UK je koukám zábavný barák a to je zvenčí tak fádní. :D

4 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 9. prosince 2010 v 18:42 | Reagovat

[2]: Ráno jsem to chápala tak, že se ta bábi vůbec nevzrušovala svou vydanou energií při dobíhání metra a jakmile se zavřely dveře, loudala se dál, jako by se vůbec nic nedělo. Prostě že je jí ta ironie světa těžce u zádi.
No jo, ty rána.

Mimochodem, vyřiď tomu vekýmu nevěřícnýmu hafovi na fotografii vřelé pozdravy. Je to krasavec.

5 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 9. prosince 2010 v 23:51 | Reagovat

Paní o holi mi připomněla pána o holích. Na Sadech před knihovnou. Docela frekventovaná silnice. Pán to proběh a pak na chodníku nasadil šnečí tempo a ty berle ovládal způsobem, kterým se podle mě berle neovládaj.

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 10. prosince 2010 v 13:35 | Reagovat

[3]: FF UK je nesmírně zajímavý objekt, znalci ocení obzláště vypečené nápisy na vnitřní straně dveří pánských záchodů... Někdy bych měl něco vyfotit...

[4]: Haf bohužel už rok není mezi námi, dohafal v požehnaným psím věku necelých čtrnácti let...

[5]: Mně to vždycky připomene ty přestrojený špatňáky z filmů typu Adéla ještě nevečeřela... :)

7 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 11. prosince 2010 v 17:00 | Reagovat

Mně to naštvalo, protože pán přešel silnici a zastoutil chodník přede mnou, tudíž jsem musela kličkovat, abych ho mohla předejít. Sice ty berle nepotřeboval, ale dokážu si představit ten řev, kdybych mu do jedné kopla.

8 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. prosince 2010 v 17:42 | Reagovat

Jojo, je to pěkný. A pak bylo moc hezký, když jsem měl po operaci kolene a belhal jsem se do nemocnice na kontrolu o berlích, že žádnej ze staříků (vitální šedesátníci a starší) mě v busu sednout nepustil, jen se tak samolibě šklebili, než mě pustila sednout si těhotná ženská...

9 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 12. prosince 2010 v 0:26 | Reagovat

Vidíš, jsou to čůráci. Na mě vždycky blbě koukaj, když je nepustím sednout. Ale po třech operacích kolene si nelajznu v buse stát. Přece jen ten důchodec, kterého bych pustila sednout a mně by se pak podlomila kolena, mě do nemocnice nepovede/nedonese.

10 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. prosince 2010 v 10:34 | Reagovat

Tím slovíčkem bych staré lidi sice asi netituloval, ale... Něco na tom je, no... :)... Koleno mám operované jenom dvakrát, ale možná tě zase trumfnu vyhazovacím ramenem, vykloubeným druhým kolenem a oběma palci na rukou. Cha!

11 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 12. prosince 2010 v 18:15 | Reagovat

Nemyslela jsem to doslova. Všichni taky nejsou.
A s tímhle trumfováním si počkám takových čtyřicet, padesát let. Pak toho bude určitě víc. Nějakej ten infartk a tyhle srandy se srdcem...

12 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. prosince 2010 v 19:13 | Reagovat

To už to ale přestane bejt veselý. Uch...

13 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 12. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

Já myslím, že se všema těma práškama, který budu brát to docela veselý bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama