Časo-průser

5. prosince 2010 v 14:39 | Albert Pes |  Něco o mně - osobní záležitosti
Díky svému zvláštnímu způsobu vnímání času, jak jsem ho někde už stačil lehce popsat, se leckdy nevyhnu zajímavému druhu trapasů. Znáte takový ten velmi ošklivý druh snů, ve kterém se najednou "probudíte" do zcela nečekané situace a prostředí a přitom se v nich naprosto neorientujete či je něco velmi "špatně"? Řekl jsem si, že vás nechám nahlédnout do mé skříně plné časově-průserových kostlivců. Albertu Psovi se totiž výše zmíněný typ události nejenom zdává, jemu se i reálně stává a to zatrolleně často.

Domnívám se, že ono prokletí je opravdu vposledku založené na způsobu, jakým funguji v předivě času tohoto šedivého světa. Má mysl totiž trpí tendencemi směrem k ustrnulé horečnaté aktivitě na výlučně jediném předmětu. A to může být leckdy produktivní... Člověk se takhle o půlnoci dívá na film, najednou "CVAK", začne psát a do deseti do rána má napsáno deset stran docela solidní seminární práce. Při tom platí dvě zásady: 1) Nepřestat, nepauzovat 2) Nepodporovat kofeinem - pak se mně myšlenky vždycky hrozně rozutečou. Jenom není pěkné, že to člověka vždycky tak hrozivě zničí.

Jenže pak je ta kategorie průserů. Mnozí z vás zůstávají u průserů tohoto typu ve velmi odlehčených variantách, které veskrze spadají do kolonky "roztržitost". Příkladem banální roztržitosti mohou být zapomenuté klíče, problémem už může být např. zapomenutý pas na hranicích a podobně. Albert Pes by si ovšem při zájezdu na hory zapomenul minimálně lyže, zbytek vybavení by ovšem měl v až hystericky vzorném pořádku. Nuže, příkladem budiž např. záležitost, která se mně stala minulou zimu na studijním pobytu u západních sousedů. Myslím, že s jistým velmi roztomilým člověkem jsme si dali zásadně větší množství piv, jedli kuře na curry a sledovali Predátora. Blik, tři ráno. Jdu ho vyprovodit, aby chytil noční autobus na druhou stranu města, kde bydlí. Buch, omylem zavírám dveře do budovy a stojím s oním člověkem venku na sněhu, naštěstí v botách, bohužel jenom v košili, venku mínus deset. Člověk mi půjčuje alespoň vestu, jedeme k němu domů, tam přespíme... Ráno. Vzbouzím se, dostávám pár éček na autobus. Blik. Sedím v autobusu, jaksi jsem se bohužel zamyslel a jsem někde naprosto v hajzlu v jiném městě. Sakra. Abych to zkrátil. Nakonec jsem se stopem dostal skutečně k místu, kde jsem tehdy byl, byl jsem nucen vylézt (spolubydlící stále mimo, nedozvonil jsem se) do sedmého patra po lešení, pronikl do kuchyně, aloha, doma. Děs.

Nicméně i tyhle "bliky" by ještě šly. Představte si ale následující: Je vám takových sedm let a jdete se školou do bazénu. Tak. Převlékáte se a najednou zjistíte, že pod oblečením máte pyžamo. Jak je tohle možné? Kde se stala chyba? Okamžitě se stáváte předmětem výsměchu spolužáků...

Málo? Dobrá... Je tu už hezkých pár let, ale v choulostivém věku zhruba čtrnácti let jsem chodil potápět se. Bylo to fajn a bavilo mě to. Jednou byl trénink náročný, po přeplávání x bazénů pod vodou jsem se značně vysílen a kyslíkově deprivován vydal do sprch. Svlékl jsem se, jak bývá ve sprchách u bazánů dobrým zvykem, a sprchoval se. Najednou jsem si uvědomil, že jsem u bazénu nechal potápěcí masku. Dobrá, vydal jsem se pro ni. Jdu, jdu, beru masku, jdu nazpět a najednou si s podivnou naléhavostí uvědomuji, že jsem zcela nahatý. Sákryš. Bezprostřednost způsobená nevědomostí evidentně přestala působit a lidé si mě začali všímat. Velmi nepříjemné. Noční můra do dnešních dnů...

Zajímavý druh trapasů se stává v situacích s dívčími kamarády a nekamarády. To zde ovšem popisovat nehodlám, Psi mají své soukromí v těchto oblastech rádi. Ovšem něco zcela neškodného si snad dovolit mohu. Tento pátek jsem se ráno vzbudil v naprosto neznámém bytě vedle naprosto neznámého děvčete, jediným zvukem bylo pouze škrábání a kvikot potkanů. Naprostý šok, během kterého jsem málem dostal infarkt, trval asi tři sekundy. Konec nechám kvůli narativnímu efektu otevřený...

Z mého okna... Kdo pozná typické panorama? Hm?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Venca Venca | Web | 5. prosince 2010 v 15:27 | Reagovat

dobré, dobré... příběhy ze života :)

no, mě tedy více zaujala kvízová otázka s fotkou, tož to je těžké, záleží odkud je to focené, chcu nápovědu :D napadla mě Kleť, ale tam je tuším rozhledne nebo jakýsi vysoký stožár,... Velký kámen, tam jak jsou vltavíny? Těžké, těžké :)

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. prosince 2010 v 16:15 | Reagovat

Sákryš, když ty víš, odkud jsem. Mno jo, Kleť je trošku víc vlevo, na fotce je jenom úpatí. Tohle jsou ostatní kopce Blanského lesa, pravá Šumava je zase trochu víc vpravo.

3 Venca Venca | 5. prosince 2010 v 16:31 | Reagovat

chochochoo, jsem to ale šikovný! Ale tak nebylo to až tak přesné, kdybys tu Kleť neusekl, bylo by to snažší... a já vím, jen přibližně, kde bydlíš, takže se to nepočítá :)

4 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 5. prosince 2010 v 16:42 | Reagovat

Čvrtý odstavec mě rozsekal jako dlouho nic. Ačkoliv líčení našeho profesora, jak čtyřikrát ztratil klíče (docela kuriózně) a snažil se je najít (ještě kuriózněji) taky nebylo špatný.

A pohled z mého okna je hezčí.

5 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. prosince 2010 v 17:43 | Reagovat

[3]: No dobrá. Jsi šikovný... :)

[4]: Copak, nikdy jsi si snad nezapomněla pod oblečením pyžamo? Já ti nevím, jsou prostě věci, který se skoro logicky vysvětlit nedaj. A stávaj se většinou mně...

6 Rýža Rýža | Web | 5. prosince 2010 v 20:18 | Reagovat

Po přečtení se mi vybavil jeden hluboko zasunutý a evidentně potlačný zážitek ze čtvrté třídy základní školy, kdy se po cestě na školu v přírodě mým vyučujícím a spolužákům povedlo zapomenout mě ... a to byl tedy v deseti letech hodně velký časoprůser:)

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. prosince 2010 v 20:31 | Reagovat

Ajtakrajta... To je jak začátek nějakého filmu. V amerických variantách většinou hrajou pejsci - zaběhnou se někde na Aljašce a pak hledaj cestu přes lesy a hory, potkávaj mědvědy a zápasí s pumama... Pak je nějakej všivák postřelí a hodnej starej chlap, na kterýho se všichni kolem dívaj jako na vraha, kterej ale má srdce ryzí a nezkažený, protože je to bejvalej učitel dějin na univerzitě v New Yorku, kde ovšem zemřela jeho žena, což je také důvod, proč si zde léčí srdce, pejska uzdraví a stanou se z nich kamarádi. Pak společně jedou vlakem na jih, přes dvoje hranice a nakonec skončí v Seattlu. Najednou se pes zblázní, začne čichat a uvidí starého pána. A teď začne ten nejsrdceryvnější okamžik, během kterého se pes musí rozhodnout, kdo je vlastně jeho pán. Nakonec to vyhraje stará rodina, kde jsou malé děti, ale jenom proto, že starej chlápek psa prostě pustí, pak se přijde na to, že chlápek se díky psovi smířil sám se sebou, ale že má rakovinu, rodina se ho ujme, on umře a pes potom smutně postává na jeho hrobě za domem. Sakra, nenávidím tyhle filmy... Uch...

8 Andrea Andrea | Web | 5. prosince 2010 v 20:41 | Reagovat

[7]: me se zda, ze dneska je to tady samej pruser, predevsim tento scenar :D sileny.

9 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 5. prosince 2010 v 20:45 | Reagovat

[5]: Stává se mi, že třeba zůstanu v košili celý den. Ale nechat si pyžamo pod oblečením? A co spodní prádlo? Ne, asi jsou věi, který logisky nevysvětlíš.

10 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. prosince 2010 v 20:51 | Reagovat

[8]: Neříkej mně, že jsi takovej film nikdy neviděla. To je přesně to, na co se chodilo se školou... Jen si tam představ Rýžu a je to... :)

[9]: Nevím, prostě se to stane, no... Když se mozek naplno zabejvá něčím jiným, tak musí najet automatika, která v tý době evidentně ještě nijak rozvitá nebyla...

11 Andrea Andrea | Web | 5. prosince 2010 v 21:07 | Reagovat

[10]: Ryzu si radeji predstavim v kostymku Lary Croft, kterak privazana retezem zabranuje vstupu ekoteroristu do prostor atomove elektrarny,  nez v takoveto slatanine :p

12 Venca Venca | 5. prosince 2010 v 21:31 | Reagovat

[11]: Rýža má ale z Lary Croft jen některé časti! A hlavně jí chybí řádný ohon! :)

13 Albert Pes Albert Pes | Web | 5. prosince 2010 v 21:45 | Reagovat

Vy jste se nějak rozjeli. Mám takový neodbytný pocit, že si kvůli vám Rýža něco udělá.... Kyj. A zabije vás.

14 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 5. prosince 2010 v 22:04 | Reagovat

Nevím proč, ale to s tím zapomenutým pyžámkem mi přijde strašně roztomilý. Děti jsou zlý. Všemu se jen smějí.

Horší je chodit nahej po plavečáku. To musí být otřesný zážitek. Jak pro hlavního aktéra, tak pro cudný přítomný.

Jojó, když si člověk počte o trapasech ostatních, dojde mu, že jeho život je vlastně úplně normální.

15 Andrea Andrea | Web | 5. prosince 2010 v 22:04 | Reagovat

[12]: poridit poradny ohon neni dneska zadny problem, kdekdo ma svuj ocas, ze?

16 Andrea Andrea | Web | 5. prosince 2010 v 22:05 | Reagovat

[13]: proc by to delala? Zabijela sve oblibene vesele kopy? :)

17 Vendelín Vendelín | 5. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

[15]: není ocas jako ocas!

18 Venca Venca | 5. prosince 2010 v 22:09 | Reagovat

musím ještě připojit myšlenku na zrzevej cop naší docentky S., její přísný pohled a nevinné hrátky s tímhle typem ocasu působí neskutečně eroticky, tedy mě to tak přijde, osobně jsem z toho spíše nervozní :D

19 Rýža Rýža | Web | 5. prosince 2010 v 22:11 | Reagovat

[15]:

[18]:

Nj, holt ja ocas nemam, jen takovy camfrliky:D

20 Andrea Andrea | Web | 5. prosince 2010 v 22:14 | Reagovat

[17]: ja chtela podotknout, ze Ryza ma z Lary Croft to podstatne!

cop pani docentky neznam, ja pracuji se samymi docenty... a doktory... no, at i jsou vesmes plesati....

[19]: camfrliky? Ryzo, to nejsou camfrliky :)))) ale kdyz myslis :D

(PS: uz na nas lestis kyj???)

21 Rýža Rýža | Web | 5. prosince 2010 v 22:15 | Reagovat

[20]: A co to je?:))

22 Vencisak Vencisak | 5. prosince 2010 v 22:18 | Reagovat

[20]: no to záleží... nechtěl bych sklouznout do lascivity, Rýžu i Laru Croft mám prostudované... Rýža by musela mít ňadra tak čísla 6 a vydávat typické zvukové projevy jako "aháá" při zkoumání a objevování "uff, uch, uch" při narážení a "aaaaa" při padání

23 Albert Pes Albert Pes | 5. prosince 2010 v 22:22 | Reagovat

[14]: Děti jsou pěkný svině. A co toho druhýho zážitku týče, domnívám se, že škodu jsem utrpěl pouze já. Zranitelný věk, všechno tak nějak člověku roste, bují a raší... Šmankote.

Všichni ostatní: Och... Chudák Rýža.

24 Andrea Andrea | Web | 6. prosince 2010 v 0:05 | Reagovat

[23]: to vis, jsme s Vendelinem jenom deti :)

25 Albert Pes Albert Pes | Web | 6. prosince 2010 v 0:07 | Reagovat

Co nadělám, jste holt dneska nějací rozjívení...

26 Janinka Janinka | Web | 6. prosince 2010 v 14:42 | Reagovat

Vskutku zvláštní exemplář... Proč jsi nevylezl na to lešení hned, jak se ti zabouchly dveře?

27 Albert Pes Albert Pes | Web | 6. prosince 2010 v 18:33 | Reagovat

Nějak podezřele jsem to zkrátil, pravda. Dobrá. Detektivní příběh: Byla to kolej, člověk měl klíče vždy od patra a od vlastního pokoje. Zabouchl jsem si dveře od patra, vlastní pokoj jsem nechal otevřený (celou noc mi z něj navíc hrála hudba). Bylo tři ráno, když jsem se snažil dovolat spolubydlícím, nikdo to nebral, plus jsem věděl, že vícero z nich na koleji ani není. Tedy - před výtahem jsem spát nemohl, nemohl jsem se ovšem dostat ani k lešení - na lešení byl vstup pouze z nějakého patra zevnitř. Když jsem se druhý den dostavil, spolubydlící mi stále neodpovídali (hajzlíci), ale alespoň jsem se domluvil s jedním člověkem z prvního nebo druhého patra, který mě pustil k nim do kuchyně, z ní po lešení k nám do kuchyně, tj. rovněž již do vnitřního patra, a protože jsem měl otevřený pokoj, bylo to bez problémů. Sákryš... Už vidím, proč jsem to tak podezřele zkrátil. Dobrý nebo je třeba nějakýcho schématu?

"Zvláštní" je interpretovatelné různými způsoby....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama