Proti všem a Francouzům především - Psí myšlení pro pokročilé

8. listopadu 2010 v 12:21 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
UPOZORNĚNÍ: Následující text vede u náchylnějších jedinců k zavaření mozkových závitů, poruchám svěračů, k nutkavé potřebě mlátit Francouze a k sexuální touze po mé osobě (veškeré návrhy, prosím, přes "zprávu autorovi" - upřednostňovány budou ženy a dívky od 24 let věku, nicméně nic cizího mi není lidské). Rovněž je známkou mé xenofobní a šovinisticko-sexistické nátury, ke kterýmžto vlastnostem se rád přiznávám. Všechny postavy, závěry z textu vyplývající jakož i jeho smysl a pravdivost jsou smyšlené.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::.

Traduje se, že filosofie - či myšlení vůbec - je záležitostí ryze maskulinní. Ženy jsou prý nějakým zásadním způsobem v onom umění handicapované. Variace na toto téma nalezneme u Platóna,
Aristotela, Huma, Kanta, Nietzscheho i "moderních" dumatelů (anglicky "dummies"). Překvapte mě a přesvědčte mě o tom, že to není pravda, mé milé čtenářky! V komentářích se mi, prosím pěkně, račte vyjádřit k dnešnímu tématu, jímž je, jak albertaznalé nemůže překvapit, reflexe.

Podniknu další pokus ve snaze vysvětlit vám, myslitelským, filosofickým a více či méně roztomilým lidským embryím, co je tím zásadním problémem (a problém je problémem pouze potud, pokud nemá řešení, jinak jde o prostou blbost tazatele) člověka bytujícího na matičce Zemi, člověka, který se někdy (řečí Monty Pythonů) zamyslel nad tím, "what this is all about" a nevpravil si následně ihned kulku do hlavy, meč do střev, neuchlastal se k smrti či se nenakazil ze vší zoufalosti pohlavní nemocí (záleží na zvyklosti toho kterého národa).

Začnu drsně, abych se měl od čeho odpíchnout: Věda je interpretací světa, jak se nám dává. Nejde o výklad toho, "jak to fakt je", ale o pokus koherentně vysvětlit to, co máme před očima, takovým způsobem, abychom získanému vysvětlení 1) mohli věřit, protože splňuje určité podmínky a nároky z obecného charakteru vědy vyplývající a 2) mohli svěřit náš praktický život v onom smyslu, že toto získané vysvětlení užijeme např. pro ohřev vody, výrobu nástrojů či výmaz nepohodlných (většina takových pěstuje kozy a kouří trávu či jiné dýmky míru - ptám se: proč?) civilizací z historie. Pokorný vědec si fakt nedostatečnosti svých teorií, klade-li se nárok "jak to fakt je", uvědomuje, existují ovšem (i význačné) mozky, které se z pozice autority (např. z faktu, že jezdí na vozíku pro invalidy, "mluví" jedním prstem a mají velké pysky, že ano, ty jeden černoděrový teoretiku?) snaží vám, nepoučeným, naklást do hlavy např. přesvědčení, že věda může cokoliv říci o Bohu, o smyslu bytí (člověka) a podobné zhůvěřilosti, které naprosto do jejího okrsku nepatří a principiálně patřit nemohou.

Na podobně vysvětleném (nebo naopak zatemněném, vyberte si) fenoménu vědy lze vypozorovat její reflexivitu. Totiž tu podivnost, že se vztahuje k něčemu "primárnějšímu", prvotnějšímu a dřívějšímu a sice k tomu, jak se nám svět a my sami dáváme v "základním" tvaru, který je teprve interpretován. Z toho vycházejí nejrůznější myslitelské směry, jako např. (vágně řečeno) fenomenologie (tedy věda sahající k tomu, co se jeví (fainómenon), či k jevení se (fainestai) obecně). Neuvědomují si ale často (většinou Francouzi, nenáviděný to národ žabožroutů, trapných komedií, nekvalitních akčních filmů, revolucí, socialismu a nově i jakýchsi nechutných mocenských teorií stran Alláha, které jsou využívány k podrobení především vlastních věřících, k mlácení žen a skupinovému sexu), že samy jsou již "reflexí". Totiž v tom smyslu, že sami interpretují. Není možné nějaký "základ" pouze "nazřít" a pak o tom napsat knihu, ve které nazřenou prapravdu popíšu. Vždy totiž již interpretuji, nějakým způsobem myšlení ohýbám, tj. reflektuji. Zkratkou - i myslitelé, kteří si deformaci "světa" skrze reflexi uvědomují a nabízejí "alternativu", nenabízejí nakonec nic jiného než "jinou" reflexi. Možná člověku bližší, jistě vysvětlující fenomény jinak než vědecky, stále ale pouze reflexi, tj. interpretaci.

Často se ve filosofii uvažovalo způsobem podobným následujícímu: Faktem je, že myslím (či např. vidím) nějaký strom. Dobrá, z toho sice nevyplývá zcela nutně a přesvědčivě, že by onen strom byl "reálný", přesvědčivé je ale to, že "myslím" či "vidím". Máme zde tedy plausibilní danost nějakého toho "já", ze kterého činnost vychází. Jenomže pak jednoho chytrého pána (samozřejmě Němce, milovaný to národ kvalitní literatury, dramatu, hlubokého myšlení, automobilů, hodinek a přesných dopravních spojů s lehkou tendencí k ovládnutí lidstva a eliminaci podlidí, tj. nás všech ostatních) napadla následující otázka: Jak je to, u všech Francouzů, možné? Jak můžeme o "já" přemýšlet? Já vidím strom. Dobrá, z toho vychází další reflexe, ve které jsem přesvědčený o tom, že já vidím strom. Jenomže pak může následovat další reflexe, ve které jsem přesvědčen, že jsem přesvědčen, že vidím strom, a tak ad infinitum. To člověka poněkud zmate. Ital by si šel dát odpoledních dvacet, Rus by se šel opít, Francouz by šel za děvkami, Angličan (ano, svět by dle mého měli opět ovládnout Angličané, alespoň bychom se zasmáli a navštívili cizí kraje, zlatý kolonialismus...) by zašel do klubu na šálek čaje, Němec ale ne. Židé jsou chránění, na Araby nemůže, zbraní má málo a všude samý pacifista. Takže se zamyslí a dojde k tomu, že o "já" nemůžeme uvažovat jako o struktuře, kdy proti sobě stojí dvě různé entinty "já myslím o já jako o něčem od já odlišném", ale naopak jako o dynamické struktuře, kde oba prvky jsou totožné.

Tenhle lákavý (ale zásadně pochybný) krok stranou a kopanec do koulí všemu myšlení zaměstnal lidstvo asi na dvě století. Po určitém vystřízlivění jsme tam, kde jsme. Opět u reflexivity a fundamentální pochybnosti o tom, jakým způsobem se mění myšlení (či obecně život), když o něm samém přemýšlíme. Patočka poměrně rozumně definuje původní charakteristiku člověka jako "negativitu", totiž v tom smyslu, že člověk vždy má nějaký zásadní odstup, "od-hled" od všeho ostatního (i od sebe) a nemůže se k tomu vztahovat jako rovný k rovnému.

Áno, jsme v řiti. Pokus o krok za všechna "meta", za všechna "za", za všechnu reflexi, končí v uvědomění si, že i tento krok sám je reflexí. Jediné, co vám zbývá, je slepě věřit a následovat Alberta Psa. Asi si založím vlastní sektu. Ještě přesně nevím, kolem čeho ji vybuduji, ale bude v ní spousta jídla, belgické čokolády, piva... Jo, a samozřejmě sexu, bez toho dneska žádná rozumná sekta neuspěje. Ale ve vší vážnosti - přemýšlejte...

(zdroj: verydemotivational.com)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moře lásky Moře lásky | Web | 8. listopadu 2010 v 13:22 | Reagovat

Nemám rád dlouhe články ani šovonosticko-sexsistycke pohledy.

2 Rýža Rýža | Web | 8. listopadu 2010 v 13:55 | Reagovat

Přemýšlet o JÁ je jako snažit se pochopit jak vypadá nekonečnost Vesmíru, kdyby někde končil, muselo by být něco na druhé straně, jenže to něco taky musí někde končit a zase musí mít něco na druhé straně a tak furt dokola ... něco podobnýho, jako když jsem jednou přemýšlela nad tím, jaktože já jsem jako já, to "vevnitř" a jestli bych byla to stejný, kdyby třeba byla před sedmadvaceti lety rychlejší nějaká jiná mrška, kestli bych to taky byla já jako já a nebo někdo jiný a já bych vůbec neexostovala...a nebo co kdybych byla kluk, bylo by to já uvnitř stejný jako teď? eh...to je zase blábol:)

3 Albert Pes Albert Pes | Web | 8. listopadu 2010 v 13:56 | Reagovat

Nevíte, oč přicházíte. Číst dlouhé články je někdy nejlepší obranou proti dlouhému vedení.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 8. listopadu 2010 v 13:56 | Reagovat

(to bylo na "Moře lásky")

5 Albert Pes Albert Pes | Web | 8. listopadu 2010 v 13:58 | Reagovat

[2]: No vida, filosofka se nám vynořila! Přesně to je vlastně i pointa, "já" pořád v reflexi utíká, nikdy před sebou nemám sebe. Jenže ono člověka pořád něco tlačí do pozice, kdy je o podobných věcech nucenej přemýšlet. Jsou to ale zlořády na tom světě...

6 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 8. listopadu 2010 v 15:14 | Reagovat

A teď si vem, že by se ti podařilo zreflektovat sám sebe. To by byl teprve kopanec do koulí!

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 8. listopadu 2010 v 18:46 | Reagovat

Cuzán, to je ono... Nebo o tom měl ten článek být, evidentně jsem to celý fakt ještě víc zatemnil. Ono se totiž zdá, že sám sebe nikdy nezreflektuješ, protože každá reflexe je už v základu jaksi pochybná. To je kopanec do koulí sám o sobě... :)

8 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | 8. listopadu 2010 v 22:40 | Reagovat

Ono v tomhle dostáváš pořád nějaký kopance - už jenom to, jestli "já" jsem vymezená sama ze sebe a svou představou o sobě a nebo jestli "já" je představa, kterou o mně mají druzí.
Je to hnus. Většinou se spokojím s prostým faktem, že jsem. I když bych někdy radši nebyla. Ale to už bychom byli zase jinde.

9 Rýža Rýža | Web | 9. listopadu 2010 v 4:58 | Reagovat

Jistěže já je vymezeno samo sebou, ostatní vidí jen představu jakou chce být já prezentováno světu.
A nebýt je nuda. Už proto, že bytí je jediná věc, kterou nám nikdo nemůže vzít.

10 Rýža Rýža | Web | 9. listopadu 2010 v 5:03 | Reagovat

...občas mi přijde, že moc myslíme a málo jsme.

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 9. listopadu 2010 v 21:11 | Reagovat

[8]: Ech... To chce víc piv. Možná je to tak, že "ty" sama sebe prostě nikdy nevidíš, páč to nejni možný. Nicméně tušíš, že jsi, fajn. A to, že bys někdy raději nebyla, na těhle stránkách raději vůbec neventiluj. Sem chodí jenom šťastní lidé, plní života, optimismu a životní síly... :)

[9]: Rejžo, v pět hodin ráno filosofovat je nebezpečný. Vidím, že budeme muset častěji chodit do hospod, kdepak... :(

12 Rýža Rýža | Web | 9. listopadu 2010 v 21:33 | Reagovat

[11]: jsem pro...asi budu častěj chodit na veselý pohovory, ať můžem častěj chodit do hospod s frivolní obsluhou:))

13 AjA AjA | Web | 11. listopadu 2010 v 1:02 | Reagovat

tautologie u obrazku je vskutku duchaplna ... :)

14 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. listopadu 2010 v 8:46 | Reagovat

[13]: Páč to má skrytou hloubku... Ehm. Určitě...!

15 Venca Venca | Web | 11. listopadu 2010 v 9:48 | Reagovat

zajímavé... teda se přiznám, že článek jsem četl před několika dny a nechce se mi číst znovu, tudíž některé reálie budou poněkud popletené, přesto si nemohu nevšimnout onoho protěžování Německa, kdes k tomu sakra přišel? A na druhé straně hanění země, která dala světu vrcholné umění, (soudobou) hudbu, jídlo, pití a literaturu, ve všech těchto věcech Francie s přehledem Německo překonává. :D

16 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. listopadu 2010 v 12:04 | Reagovat

Na to se dá dívat z několika hledisek. Pravděpodobně to zásadní spočívá v tom, že je zkrátka nutné mít někoho, koho člověk bude mít opravdu nerad a do koho si bude moci alespon virtuálně kopnout. Já si vybral Francouze. To má více důvodů:

1) Miluju Angličany, jejich nepřítel je mým nepřítelem.
2) Nemám rád socialisty a revolucionáře, obého je ve Francii habaděj.
3) Francouzská filosofie stojí až na několik novověkých výjimek podle mě za prd. Sartre je špatně pochopenej Heidegger, to je všechno.
4) Literatura. Hmmm. Oni pořád brečí. Jídlo a pití? Hlasuju pro Itálii.
5) Za posledních 120 let nikdy ničeho ve válečnictví nedosáhli. Vždycky jenom kecali a pak si nadělali do kalhot.
6) Mají nulový smysl pro kvalitní humor.

(neříkám, že výše zmíněné nelze ve velké míře vypovědět např. o Češích...)

Tak. Němci. Němci jsou rovněž srandovní, ale:

1) Skvělá a hluboká literatura. Nejlepší pozie, jaká kdy vznikla.
2) Skvělá filosofie, s řeckou asi nejzásadnější vůbec.
3) Skvělá vážná hudba.
4) Jsou prostě precizní.

Tak. A teď do mě. Mimochodem... Doufám, že tohle nebere nikdo nějak extra vážně...

17 Venca Venca | 11. listopadu 2010 v 12:40 | Reagovat

Osobně to vážně to neberu, ale stojím na druhé straně barikády :D

Samozřejmě, že Francii podceňuješ
1.) poezie, proza, drama, kde by byl svět bez Bretona, Ionesca, Tzary, Eluarda, když ne Sartra co Camuse, a spousty prozaiků, co opravdu nepláčí :)

2.) Massenet, Bizet, Delibes, Debussy, Berlioz, Satie, Ravel, Offenbach, když už vynikající klasika...

3.) a co teprve kinematografično, tam Německo vrcholně pokulhává

4.) o jídle teda ani nemluvě, neutíkej do Itálie ;)

5.) a architektura, jak ta dávná, tak moderní, byť malý Čech se vždy nechal oslňovat Němci a Rakušáky

Nicméně si to žabožrouti nezaslouží... ani za snížené vojenské úspěchy, socialismus a žádný humor... kéž bychom je měli za sousedy místo Německa :/

18 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. listopadu 2010 v 15:47 | Reagovat

Absurdní drama, surrealismus a dadaismus nejsou umění, nýbrž diagnóza. Camus brečí taky, i když zrovna třeba Mor mám rád.

Dobře, do hudby se ti navážet raději nebudu, ale kinematografično? Náhodou, Němci v posledních letech docela válí, mají dobrou mladou generaci herců. A Frantíci? Jmenuj jedinej řádnej snímek novějšího data! Belmondo by mohl nudit za vlast, Amélie je ultrakýč... Dobře, natočili Motýlka, ale i Schaffner je vlastně Američan, takže to se jim nedá počítat...

Jídlo - kapitola sama o sobě. Stejně jenom předstíraj, že jim to chutná.

Architekturu v potaz neberu, protože jí nerozumím ani zbla. Stejně z ní po další evropské válce s jejich bojovou náturou nic nezbyde...

A vůbec... Němci jsou drahoušci... :))

19 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. listopadu 2010 v 15:50 | Reagovat

Sakra, zapomněl jsem na Bessona. Ale vlastně kromě Magický hlubiny taky ani ťuk. Leon je přece hrůza...

20 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. listopadu 2010 v 15:51 | Reagovat
21 Rýža Rýža | Web | 11. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

Jean Paul Sartre tvrdil, že peklo je být navždy zamčený v místnosti s přáteli. - Holly, všichni jeho kámoši byly Frantíci. :)

22 Venca Venca | 11. listopadu 2010 v 17:10 | Reagovat

[18]: umění vs. diagnoza je věc pohledu, tož asi ty báječné prozaiky vypisovat ani nebudu :) a co teprv malířství....

snímek novějšího data? no já na nové filmy nekoukám :D ale síla minulosti je režijně a herecky nepopíratelná, a z těch nových Leon je fajn, Brutální Nikita třeba, Když mi bylo poprvé 20, Purpurové řeky,... a o hercích a herečkách snad není třeba mluvit, za všechny stačí A. Delon, J. Binoche, V. Cassel, M. Cottilard, S. Marceau, A. Girardot... a když si vzpomenu na Simone Signoret, J. Moreau, C. Deneuve, F. Ardant, och to ne, Horz Bucholz, M. Ditriech a N. Kinski tohle fakt netrumfnou :D

no prostě, to se asi fakt neshodnem :D

23 Venca Venca | 11. listopadu 2010 v 17:11 | Reagovat

* M. Dietrich samozřejmě :D

24 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 11. listopadu 2010 v 20:07 | Reagovat

Kruci, to je přece jasný, že jediný důvod, proč bych někdy radši nebyla, je, že jsem tak bestiálně šťastná, že už to nejde.

25 AjA AjA | Web | 11. listopadu 2010 v 22:32 | Reagovat

[16]: tak potom se já, pánové přidávám na stranu Rusů!

26 AjA AjA | Web | 11. listopadu 2010 v 22:40 | Reagovat

[25]: ještě dodám proč:

1) Jejich literatura je geniální a skryje se tam i hodně velký kus filosofie... ať už je to Tolstoj, Gogol, Gorkij..

2) jejich poezie si rozhodně s tou nemeckou nezada, nerku-li je lepsi...Puskina snad nemusim jmenovat, Majakovskeho atd. take ne

3) v klasicke hudbe jsou perfektni - Cajkovskij, Rimsky-Korsakov, Prokopfjev, Chacaturjan...

4) dokonce s v moderni pisnickarske hudbe nemaji srovnani...Vysockij, Okudzava... skoda, ze jsou u nas tak malo znami..

5) rozhodne maji nejlepsi vodku

6)kinematografie, byt k nam prilis v sametocenu nepronika, je skvostna a kolikrat se z ni clovek posadi na prdel... at uz je to treba Eienstajnuv Kriznik Potemkin, nebo Ivan Hrozny - obe podle me PECKY a jedny z NEJLAPSICH filmu, co kd vznikly....to nemluvim o Soalrisu a ruskych pohadkach... Mrazik rulez, ale ty jejich animaky.... Jen pockej samo dokonale, ale ani Medvidek Pu nebyl marnej atd.

7) maji skvele autory detske sci-fi Kir Bulycov je muj favorit na hooodne dlouho

8...jo jidlo.... no, tak ruska cukrlata, co se daji koupit na Muzeu v podchodu vam ukazou jak genialni veci umeji vyrobit..

9) a abych to neprodluzovala... jsou to Slovani :D (tedy, mluvi slovanskym jazykem :)) a Rusko je zeme neomezenych moznosti... nejsou v NATO, nejsou v EU a nikomu nemaji ptorebu lezt do zadku .

27 Rýža Rýža | Web | 12. listopadu 2010 v 7:21 | Reagovat

[26]: aaa, Ajina oblibena cukratka, vsechno vime, vsechno zname:D

...a ten Solaris, ja ti nevim, na poprvy jsem to nestravila, mozna bych to s nim mela jeste jednou zkusit:)

28 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. listopadu 2010 v 9:38 | Reagovat

Ale jo, já mám ty Rusy kulturně taky rád. Široká slovanská duše, zabrečí, rozletí se do krajiny... Na druhou stranu jejich politickou aktivitu a mocenský zájmy bych byl ochotnej akceptovat zhruba do 7. listopadu 1917...

Jsem navnaděn, půjdu si přečíst nějakýho toho Čechova...

29 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. listopadu 2010 v 9:39 | Reagovat

[24]: Tak je to správný! Ano, ta závrať z toho, jak je život fantastický a přející, je někdy trochu nebezpečná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama