Křemílek, Robin a Nácíček aneb Přátelé, vy jste můj důvod se smát...

12. listopadu 2010 v 15:45 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Jedna věc je v životě lidským důležitá. Mít po ruce někoho, kdo je na tom výrazně hůř než my sami. Tak to zkrátka funguje a dětem tuhlenctu zásadu vtišťujeme do šedých kůrčiček již od ranýho mládí.

Křemílek má ve Vochomůrkovi, pomineme-li různý duhový teorie, především osobu, která je v mravním smyslu horší než on sám - je tudíž motivován k jeho napravování a i k jakýsi morální evoluci sebe sama. Kocour Mikeš a Nácíček (zajímavý, tohle by dneska asi neprošlo, co?) - kapitola sama o sobě. Nácíček všechno zvoře, nechá se kupříkladu ukradnout Cikány (a hrome, ony byly i příběhy pro dětičky, který určitej šmrnc a náboj měly, není-liž pravda...), má různý trable s kozlem Bobešem, chudák Mikeš aby se strhal. A fenomén akčních superhrdinů (nepočítáme-li superhrdinu všech superhrdinů, totiž opraváře bicyklů, kterej bojuje proti komunismu po celém světě)? K čemu ten Robin Batmanovi vlastně je? Je to takovej "pomocník", což spočívá v tom, že ho pravidelně Batman musí zachraňovat, jeho neschopnost často ohrozí celou misi jakož i životy všech zúčastněných.

Mikeš má Nácíčka, společenstvo Prstenu má Pipina, Ferda má Pytlíka (toho brouka)... Položme si otázku, proč tomu tak vlastně je. Důvod je víc než prozaickej - člověk kolem sebe evidentně potřebuje mít někoho výrazně neschopnějšího, výsměchuhodnějšího a ošklivějšího, než je on sám. Když se člověk ráno vzbudí a všechno jde tak nějak střemhlav do hajzlu, až bytostně
potřebuje vzpomenout si na člověka XY a od srdce se zasmát jeho mnohem většímu neštěstí.

Jsou lidi - a je jich požehnaně -, kteří se hlásí s až nepochopitelným enthusiasmem k nezvyklýmu altruismu vůči svým bližním, což se projevuje často v tom, že navštívěj člověka v nouzi a vyslechnou ho, utěší, pobudou a plni energie se radostně odvalej do svých příbytků. Nejde o samaritánství, kdepak! Jde o pouhý nadšení z toho, že je někdo tak krásně zničnej.

A tím se dostáváme k meritu věci. K přátelství. Výše zplozený exposé nás zavedlo k nahlédnutí týhle jednoduchý záležitosti - přátele tady máme od toho, abychom se vždycky, když je nám špatně, mohli zasmát někomu, kdo je na tom ještě hůř, či případně mohli někoho metaforicky kopnout do břicha, když je (rovněž metaforicky) dole. Přátelství v tomhle smyslu tvoří zajímavou hierarchii, kdy úplně nahoře je ten, kterej je nonstop happy, a úplně dole jsou neustále brečící trosky.

Dobře, máme určitě motivaci k tomu, abychom se přátelili s troskama, jakej je ale důvod k tomu, abych se přátelil s někým, kdo je na tom dobře? Jsou asi dvě možnosti - buď je tady nějakej zajímavej mechanismus, kterej třeba trosky nutí mít vedle sebe "rameno", ač toho člověka v podstatě nenávidí, anebo je celý schéma přátelství spíš kruhový než pyramid... Pyramidiál... Pyramic... Ehm. Trojúhelníkový.

Protože vidím ve všech to nejlepší a mám rád Indianu Jonese, přikloním se k první možnosti. Sákryš, koukám, že tahle úvaha mě zavedla na nečekaný, tajuplný a temný místa.

Suma sumárum dva závěry:

1)      Máš kolem sebe úžasný lidi, kterým se kdykoliv s čímkoliv můžete svěřit, lidi akční, neproblematický, usměvavý a milý? Pravděpodobně jsi uhrovitá obluda s šarmem a inteligencí velblouda po špatně provedený lobotomii.

2)      Jseš obklopenej nulama bez peněz, bez lásky a bez perspektívy, který tě pravděpodobně nenáviděj? Gratuluju, nejspíš budeš prostě krásnej člověk. Važ si toho...


::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

S láskou a úctou věnováno mým přátelům, příbuzným a všem lidem, na kterých mi tak záleží

Dvojitý štěk
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janinka Janinka | Web | 12. listopadu 2010 v 16:08 | Reagovat

Mám kolem sebe lidi za 1) i za 2). Takže jsem nejspíš uhrovitá obluda s šarmem a inteligencí velblouda po špatně provedený lobotomii (moje oblíbené slovo :)), ale uvnitř krásná...

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. listopadu 2010 v 16:42 | Reagovat

Uvnitř krásná a přesto s inteligencí velblouda...? :) Nicméně na tom nejsi obecně tak špatně, pohybuješ se někde mezi základnou a vrcholem tý pomyslný pyramidy. Dávej pozor - když najednou kolem sebe budeš mít nápadně velký množství zdeptaných a zničených přátel, znamená to, že povyšuješ!

3 Venca Venca | 12. listopadu 2010 v 23:29 | Reagovat

[2]: to zní jako horoskop! :)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 13. listopadu 2010 v 0:47 | Reagovat

[3]: Ha! Povídej, kolik máš přátel, jací jsou, mají tě rádi? Diagnózu provedu obratem... :)

5 vzteklejpes vzteklejpes | Web | 13. listopadu 2010 v 11:38 | Reagovat

bude i obdobné pojednání o partnerských vztazích, soudruhu pse? che, jsem na tý pyramidě někdy kurva vysoko a jindy ouplně v suterénu, jsem takovej přátelsky migrující.

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 13. listopadu 2010 v 12:06 | Reagovat

Příteli Pse, nevím, nevím... V současnosti to mám metafóricky (neboli za-vtipně) spíš tak, že když cítím hárající fenku, stahuju ocas mezi nohy a peláším, co mi drápy stačej, což je dáno historickými událostmi... Tudíž necítím velkou kompetenci podobný témata rozpřádat. "Přátelsky migrující"... Pěkný!

7 dancerboy dancerboy | Web | 13. listopadu 2010 v 15:31 | Reagovat

To musíš bejt hodně znuděnej člověk, když máš potřebu lézt na můj blog poněkolikátý, aby si tam přidal bezduchej komentář. Najdi si lepší činnost :) Nikdo se tě o tvojí přítomnost neprosí. Měj se.

8 Albert Pes Albert Pes | Web | 13. listopadu 2010 v 15:47 | Reagovat

Copak, chceš mít blog plnej pozitivních ohlasů a pochvalných komentářů? To bys asi měl přestat vystupovat veřejně, protože jsou lidé, kteří se občas vyjádří i k věci, která se jim ne zcela líbí. Jseš v AK a vyskakuješ mi tu na úvodní stránce, víš? To je ta motivace, proč k tobě náhodou občas zavítám a něco okomentuji (kolikrát?).

A náhodou, některý povzdechy (jak se zdá, jsem zablokovaný za povzdech "šmarjápanno" na dancerboyův poslední "článek") i duchaplný jsou. To by ses jenom nesměl brát tak smrtelně vážně.

9 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | Web | 14. listopadu 2010 v 9:54 | Reagovat

Ty jo Albi, já si myslím, že dneska jsi úplně vedle.
Člověk se zdravým sebevědomím, se sebúctou a bez touhy povyšovat se nad druhé má přátelé, kteří mu jsou rovni a on jim. Mí přátelé jsou lidé, kterých si vážím, které mám ráda a jejich život mě zajímá z výše uvedených důvodů, plus třeba proto, že jsme toho spolu hodně prožili.
Ti zoufalci, kterých polituju, že jsou na tom hůř než já, tim říkám souhrným názvem buď známí nebo spolužáci.

10 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. listopadu 2010 v 10:00 | Reagovat

Áďo, ono je to celý takový... Víš, jako... No prostě jsem si dělal prdel. :)

Tak vidíš, k čemu jsi mě dohnala. Já se v každodenním životě většinou snažím bejt i docela milej člověk a stýkat se s lidma, kterých si z různých (i tebou jmenovaných) důvodů vážím. Ale bez trochy sarkasmu by byl přece život hroznej. Svých přátel si vážím taky proto, že by s nimi nic neudělalo, kdyby si tohle přečetli.

11 Adéla aka Cuz Adéla aka Cuz | 14. listopadu 2010 v 20:57 | Reagovat

Rozumím, rozumím.

12 Rýža Rýža | Web | 15. listopadu 2010 v 12:11 | Reagovat

[6]: V tom případě máš jedinný štěstí, že lidský rod - jakožto i jeho evoluční předchůdci, zavedli instituci skryté ovulace (mezi náma, velmi prozřetelný a vychytaný tah:), tudíž něco takovýho cítit ani nemůžeš (čistě metaforicky:D) ...  - pochopitelně je mi úplně jasný, jaks to myslel, ale to je ti myslím jasný, že mě je to jasný...:)

13 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. listopadu 2010 v 12:51 | Reagovat

Beze všech metafor bych skoro řekl, že to vycítit jde... Samozřejmě ne tak, že bych potkal ženskou na ulici a byl schopnej říct "dámo, máte menstruaci, ha!", ale jde...

14 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. listopadu 2010 v 12:51 | Reagovat

I když... Spíš ovulace... Jenom ta pitomá hormonální antikoncepce člověka může mást...

15 Rýža Rýža | Web | 15. listopadu 2010 v 12:58 | Reagovat

[13]: No, na některých ženských to poznáš...a většinou jde o případy, kdy by byl člověk mnohem radši, kdyby to poznat nešlo:)

16 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. listopadu 2010 v 13:37 | Reagovat

Tak tak, to člověk ani nepotřebuje měřit teploty a zkoumat hlen... :)

17 Rýža Rýža | Web | 15. listopadu 2010 v 13:46 | Reagovat

...ekvivalent agresivní opice:D ... ne, horší:))

18 Guenon Guenon | E-mail | Web | 16. listopadu 2010 v 12:06 | Reagovat

líbí se mi, že se článek nebere vážně:D Po třiceti ódách na dokonalost a nutnost přátel(ok, byť pravdivou) to bylo příjemné osvěžení.
A kolem sebe mám rádoby úžasný lidi, kterým se mohu se vším svěřit (pokud i nevadí, že se s tím obratem svěří dál), akční leda když je donutím, s úsměvem vhodným leda na dlažební kostku do obličeje. Jakožto troska-numero-uno jsem mezi nimi spokojená... A velbloud je geniální zvíře. Veř mi! :)

19 Albert Pes Albert Pes | Web | 16. listopadu 2010 v 15:48 | Reagovat

Dík. No jo, slepičí prdelky v okolí jsou někdy dost otravný. Bohužel přiznávám, že po desátým pivu jsem verbálně schopnej vyblít naprosto všechno s výjimkou zcela ultra-tajných věcí...

Z velbloudů se mně líběj jenom lamy. Mi velbloudi přijdou jako takový dost potměšilý zvířata.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama