Čtvrteční autobiografickej průjem

19. listopadu 2010 v 0:21 | Albert Pes |  Něco o mně - osobní záležitosti
Psí život. To znamená: všechno čirá krása, granule vám servírujou až pod čumák, když má člověk malý štěstí, odběhne támhle kousek za fenkou, tady sežere něco odpornýho, prostě blaho. Dvacet hodin denně spánku. Mno, vlastně ani ne. Nikdy jsem tady nechtěl psát nějaký extrémně autobiografický články, protože to mně tak jaksi přišlo vždycky nepodstatný. Před pár hodinama jsem tady vyvěsil tak příšernej článek o typologii průserů v životě psím a lidským, že jsem ho teď smazal i s pár komentáři, což nedělávám. Nějak mi to zkrátka nejde. Tak možná přece jenom něco autobiografickýho.

Není nic snažšího než do svých blogových zápisků brečet, dělá to tady každej druhej. Četl jsem si před nějakou dobou různý aforismy od Nietzscheho, pamatuju si jeden, kterej se dá parafrázovat asi takhle: "Jedna z nejlepších cest, jak o sobě nic neříct, je neustále o sobě mluvit." Dobře, fakt nevím, kde bych ho našel, mám v tom už hroznej guláš. Vzhledem k tomu, že nevěřím, že se Nietzsche čte, tak si ani nemyslím, že bude schopnej tenhle aforismus najít kdokoliv z vás, takže se zkuste tvářit třeba tak, že jsem to řekl já, zní to docela chytře. Do určitý míry s jeho obsahem souhlasím. Na tenhle server přispívaj různý lidi, a když si tady něco někdy náhodně přečtu, tak ve 40% to má stejnej obsah - jsem zklamanej, smutnej, zdepresovanej, nevěřím tomu a tomu... Věk 12-20. Možná z toho vyplývá to, že jsou všichni lidi v podstatě stejný. Anebo alespoň velká část.

Psi jsou v tomhle trochu jiný. Jak jsem víckrát zdůraznil, v zásadě jsem šťastnej a spokojenej člověk. Ale posledních pár měsíců je příliš věcí, který se na mě nahrnuly, který musím řešit, který mě dost zničily a ještě pořád ničej. Psi nebrečí. Brečel jsem naposled asi před pěti šesti rokama, když jsem tehdy hodně ublížil jedný osobě, kterou mám až do týhle doby moc rád, naštěstí mi snad odpustila. Od tý doby ani ťuk, až jsem si myslel, že jsem fakt divnej. O opaku jsem se přesvědčil v létě, kdy jsem zjistil, že i drsňák a otřelej chlapec jako já může brečet jako malá holka. Jsem zvědavej, kdy to přijde v budoucnosti. Nevím. Dokážu to asi jenom, když někoho pustím moc blízko sebe a to není moc moudrý. Kvůli poznámkám ve škole už asi brečet nikdy nebudu, škoda, važte si toho...

Mno. Píšu sem, píšu si do deníku, píšu si různý hlouposti na každej volnej papír, kterej mi přijde pod ruku, a mám čím dál tím naléhavější pocit, že čím víc mluvím/píšu, tím míň dokážu říct. Potřeboval bych něco opravdu říct, a to více lidem a i sobě. Potřeboval bych si tak nějak... Zařvat? Nevím, co by pomohlo, když se mně zdá, že už vůbec opravdu mluvit ani neumím. Asi to bude chtít opět závan cynismu do plachet.

Tak. Aspoň si poslechněte nějakej ten echt českej grunge. Jedna mně blízká osoba to vytáhla, kdybych nebyl takovýho kamennýho srdce, snad bych v tomhle případě i nějakou malou slzu uronil. Naprostá nostalgie...




(pozn.: Já vím, ani tenhle článek nedává žádnej velkej smysl. Já vám sem příště napíšu něco ve spisovný mluvě, bez veškerýho cynismu, ironie, splínů a chlastu. Je mi to líto, vážení, jsem rozebranej. A nejhorší na tom je, že vožralej nejsem ani trochu. Ani trochu, sakra.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 19. listopadu 2010 v 7:24 | Reagovat

Hmmm ... a co třeba to zkusit prostě jen tak říct? Bez psích metafor, bez hyperbol, bez cynismu, bez všech meta a za? Ona nakonec stejně ta nejjednodušší řešení bývají těmi nejsprávnějšími ... (chtěls radu, tak radim, v praxi jsem to zatim moc nezkoušela, jsem zastáncem přístupu "proč jednoduše, když to jde složitě" ... a ten nedoporučuju:)

2 E L - D Ý E L - D Ý | Web | 19. listopadu 2010 v 8:20 | Reagovat

Nekňučíš, protože psi to maj prostě lehčí. Tedy pokud se narodí na správným místě, ve správnej čas a sebere je dobrý rodina. Když ne, jsem tu ještě já odhodlaná všechny nešťastný psi jednoho dne zachránit. Takže koukej nekňučet, jinak ti začne bejt teprv kurva špatně.

3 Vendelín Vendelín | 19. listopadu 2010 v 11:20 | Reagovat

jistěže se Nietzsche čte :)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 19. listopadu 2010 v 11:42 | Reagovat

[1]: Je lehce před pátečním polednem, chandra pryč... Něco jen tak říct je dost těžký, s psíma metafórama se mi to říká snáz. Sic jinak jsem zastáncem stejnýho jednoduchýho přístupu jako ty, někdy mi to ale moc nejde. A vůbec. El-dý má pravdu, čím víc člověk kňučí, tím je to horší. Takže buď držet tlamu anebo řešit věci, který za to řešit stojí. Asi bych měl držet tu tlamu... :) A díky!

[2]: Myslím, že jsem se narodil v docela fajn časech, v docela fajn zemi a ve velmi přijatelný rodině, o tom žádná, čili to asi fakt objektivně lehký mám. A vůbec - hlavně žádný nešťastný psy nezachraňuj, to vždycky nejvíc ublíží tobě. Štěkej blaze.

[3]: Nevěřím! Si někdy někdo výjimečně přečte Antikrista a už si myslí, že četl "Nietzscheho". Každej zná takový ty klasický hemzy typu "Bůh je mrtvej" apod., ale co z toho? Ty jsi snad světlá výjimka, to je samozřejmě možný, ale jinak vůbec nechápu, jak je stalo, že se lidi na Nietzscheho tak často odvolávaj, aniž by ho aspoň trošku znali...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama