... abych nezapomněl...

28. října 2010 v 21:53 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Vypil jsem konečně ty dva Guinnesy, které mi z nějakého důvodu zůstaly v lednici. Přemýšlím, jestli si dojdu koupit cigára, ale vlastně ani nemám už chuť. Včera jsem to trochu přehnal, řekl bych podle toho, jak jsem se cítil dopoledne. Asi to už zůstane věčnou klasikou večerů s volným následujícím dne. Na druhou stranu je třeba se pochlubit, že už jsem zase schopný pít pouze civilizovaně, tj. jednou, maximálně dvakrát týdně. Velký úspěch. Tak jsem se alespoň šel projít.

Víš, pamatuju si minulý rok. Jo, byl jsem zrovna v Německu. Nemyslím si, že někdy budeš vědět, co se vlastně se mnou v tuhle dobu dělo. Ale dělo se, a hodně. Něco se ve mně změnilo, začal jsem vidět svět trochu jinak. Byl krásný podzim, všude spousta listí, krásné město, krásná příroda kolem, vzpomínám si, že jsem trávil snad každý den hodiny jenom tím, že jsem se procházel bukovými lesy. Nebyla v tom žádná trapná nostalgie nebo nějaký pochybný depresoidní stav. Ani teď není. Rád na to vzpomínám, dost možná, že to byly nejhezčí měsíce z mých vysokoškolských studií.

Vím, že máš taky problém s časem, bavili jsme se o tom víckrát. Asi od takových sedmnácti se mně zdá, že život utíká příliš rychle. Tolik času už od téhle doby uplynulo. A minulý podzim jsem najednou dospěl. Jen tak, z ničeho nic. Najednou to přišlo. Měl jsem konečně čas sám na sebe. Zjistil jsem, že se o mě nikdo kromě mě nepostará. Uvědomil jsem si, co od života chci. Zjistil jsem, že už si nemusím hrát vůbec na nic, protože to stejně nikoho nezajímá. Přestal jsem utíkat.

Je třeba chytit život za koule, vážení, i když vás někdy přejede jako Psa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Venca Venca | Web | 29. října 2010 v 9:40 | Reagovat

škoda, že to čtu ráno... k tomu by se báječně hodila lahev vína a II. klavírní koncert v c moll od Rachmaninova

a když už neutíkáš, tak pouze jdeš?

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 29. října 2010 v 12:48 | Reagovat

Rachmaninova skoro neznám, poslouchal jsem víc jenom Preludium Cis-moll a vím, že skládal nějaký dost podezřelý opery. Toť vše. Sákryš.

Jdu? Nevím, možná, že se momentálně metaforicky škrábu na zadku a opřen o zeď si vychutnávám první odpolední metaforické cigáro. Metaforicky.

Jo. A tu pánskou tašku si budu muset koupit... :)

3 Johanka Johanka | Web | 29. října 2010 v 14:06 | Reagovat

Ta poslední věta je jako vystřižená z mého životního období, co ze mě teď opadává jako to suchý listí. A vůbec ne hezky a vůbec ne podzimně, spíš jako ty chycený koule.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 29. října 2010 v 14:46 | Reagovat

Myslíš tím to, že přestáváš život chytat za koule?

5 Venca Venca | Web | 29. října 2010 v 15:25 | Reagovat

[2]: ty jo opery, znám akorát jeho Francescu de Rimini, jinak je spíše známý klavírními koncerty, takové těžké a depresivní, ale když tě to jednou chytne, tak na furt :)

to mě překvapuje, že nemáš pánskou tašku :)

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 30. října 2010 v 8:30 | Reagovat

Právě proto nutně potřebuju přítelkyni, abych měl komu cpát do kabelky/tašky svý klíče, peněženku a ostatní věci. Ale zdá se mi v současnosti, že koupit si pánskou tašku bude lehčí.

7 Venca Venca | Web | 30. října 2010 v 9:02 | Reagovat

ha no vida, to mě naprosto nenapadlo, že by nošení tašky mohlo korelovat se vztahem :D teď si přijdu 5 let bez vztahu :)) progresivní myšlenka :D

8 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 30. října 2010 v 10:47 | Reagovat

[6]: To by mě fakt nenapadlo, jaký máte problémy:D
Asi jsem zamilovanej úchyl, ale stalo se to tak rychle, že mi přijde brzy být zamilovaná, ale tomuhle neporučíš:))

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 30. října 2010 v 18:41 | Reagovat

[8]: I muži mají problémy, nemysli si. Samozřejmě, že drtivou většinu času jsme jinak nonstop happy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama