Zakarpatská Rus 1

6. září 2010 v 15:21 | Albert |  Chození
Tak. Zveřejním tady postupně s několika fotkami své anály z ukrajinského letního cestování. Začnu dnes prvním dílem, který neúplně pokrývá první dva dny.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Naše chození po zakarpatských kopečcích začalo prozaicky. V hospodě. Jak jinak. Je snad nějaké inspirativnější místo, více ducha budící a mysl povzbuzující? Tedy, samozřejmě je, ale proč se přiznávat k faktu, že jsme banda mladých alkoholiků, že... Po vícero schůzkách a válečných poradách, během kterých jsme propili třikrát víc, než nás stál výlet sám, jsme se rozhodli právě pro Ukrajinu, doladili všechny detaily (tj. ono se to nějak zvládne), odstřihli přebytečné, zlenivělé a nepoužitelné skoroúčastníky našeho budoucího vandru a vyrazili.

Vyrazili jsme v sobotu 31.07. z Českých Budějovic, kde by chtěl žít každý a kde my žít musíme, černé auto, tónovaná skla, plni optimismu a zbytkového alkoholu. Rozhodli jsme se pro cestu přes Vídeň a Budapešť, protože jsme logicky vydedukovali, že na uvedených lokalitách by se mohlo naskytnout zajímavé pojezení v podobě nějakého toho gulášku či šniclíčku. Z toho nakonec sešlo, poněvadž čekáním v zácpách u Vídně i Budapešti jsme veškerý přebytečný čas zcela zabili, navigace nám také (obzvlášť na zpáteční cestě) příliš nepomáhala ("až to bude možné, otočte se do protisměru"). Nu, nakonec jsme se v pozdních nočních hodinách dostali do Michalovců na východním Slovensku, snažili jsme se tedy vyhledat i jakési ubytování. Vzhledem k masakrální diskotéce ve velkém kempu jsme se po značné době uchýlili do jakéhosi kempíku (Rybárik?) s velmi rodinnou atmosférou, kterou jsme se jali podpořit tradičním drogovým čtyřbojem (pivka-cíga-travka-kafe).

V neděli jsme museli vstávat nechutně brzy ráno, poněvadž jsme auto museli nechat u známých v nedalekých Sobrancích (ca. 20 km od Michalovců), odkud nám také jel autobus do Užhorodu. Známí byli známí známých mého pana otce, komunikace jakož i zvaní na kávičky na terase a podobné zhůvěřilosti proběhla úspěšně, ba bylo dokonce poněkud obtížné se oněch milých lidí zbavit. Přispěl k tomu i fakt, že známí známých mého pana otce patřili do velmi přísně křesťanského sboru v tamní obci, čili nás nechtěli jen tak propustit. Drželi jsme se, seč to jenom šlo, lexémy typu "pivko" či (nedejbože) "cigáro" apod. jsme se na nezbytně nutnou dobu snažili zapomenout. Nakonec to všechno dobře dopadlo (jak jinak), zůstali jsme sami na autobusovém nádraží, kde jsem s naším nejmladším (ale nejodvážnějším, krásným a podle svých vlastních slov trochu teplým) spolutůristou pro jistotu vykouřil nějakou tu trávu, abychom během cesty nebyli nervózní. Nakonec jsme nervózní nebyli, nicméně určitá rozkašenost zase nepřispěla k naší již tak poněkud neexistující flexibilitě, což se provovalo v extrémním nasírání řidičů, celníků a policajtů. Korunu naší autobusové cestě do Užhorodu nasadil člen expedice vystupující coby pan Viking (nomen omen), kterému se podařilo jakýmsi téměř zázračním způsobem desublimovat do ovzduší to, co slušní lidé pouštějí do hlubin Tartaru v soukromí svých toalet. Inu, nervozita.

Dorazili jsme do Užhorodu. Myslím, že okolí, kvaziarchitektura a obyvatelstvo poměrně odpovídali mým představám. Překvapila mě výrazněji vlastně jenom jedna věc a to ženský. Fakt krásný. Dejme tomu, že z mladých byla každá třetí hezká a každá desátá krásná, a to i na venkově. Je jasný, že ženský v těhle končinách stárnou rychleji, na tom ale nesejde...
 :::::::::::::

Následují veskrze cestovní fotky. No, řídil jsem já, nebyla to sranda, 11 hodin, asi 800km, pomalý provoz.

Přípravy k výjezdu

Volant... Krutíbrko, to byla nuda...

Slovenskej kemp. Vožrat se a spát!

Už ten hnus ukrajinskej začíná...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 7. září 2010 v 9:47 | Reagovat

...a kde je vodka, ptá se člověk, co ji nepije, ale na Vihorlatech dokázal vypit za den litr?:)

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. září 2010 v 13:03 | Reagovat

Nó, já vodce jakož i ostatnímu tvrdýmu moc neholduju, ale i takový kusy probíhaly spíš na cestě nazpět. Když jsem chodil po Vihorlatu, zjistil jsem ale, že získávám zázračnou schopnost vypít libovolný množství borovičky (leštidlo na parkety, jar a asi nějakej alkohol v tom).

3 Rýža Rýža | Web | 7. září 2010 v 13:49 | Reagovat

Oni tomu ne nadarmo říkají Slováci pomsta z lesa...doufám, že se dočkáme podrobného popisu v dalším pojednání;)

Mimochodem, krom leštidla a jaru bych tipovala i brzdovou kapalinu...

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 7. září 2010 v 19:17 | Reagovat

Nó, vono se zase toho tolik na tý Ukrajině v tomhle směru nestalo, žádný zhůvěřilosti, my na to měli dost málo času. Zvrhlo se to až, když jsme se vrátili do Čech, kdy jsme za jeden večer propili tak dvě třetiny toho, co jsme před tím nechali za celej vejlet...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama