„Proč“ aneb metametla pro vaše zaprášená srdéčka

28. září 2010 v 21:34 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Myslím, že budu tentokrát vážný. Tento metapochod totiž vážnost a přísnost přímo vyžaduje. Nebudu cynický, zkusím nebýt ale ani příliš patetický a dogmatický. Nebudu psát o něčem novém, pokusím se ale dotknout tématu pro mě stále palčivého a trochu zákeřného - mám tendenci při něm upadat do různých stereotypů a klišoidních pastí. Zkuste mi to ale prominout a vydat se na další cestu za reflexemi všech typů...

Některé věci by člověk nikdy neměl spouštět ze zřetele, jinak vyvstává reálná možnost, že se v tom, co právě dělá nebo nedělá, či v tom, co právě dělá a dělat by neměl nebo nedělá a dělat by měl, úplně ztratí. Zásadní je motivace. Myslím, že to souvisí s tím, jak jsem tady někdy v pro mě šťastnějších dobách psal o začátcích a koncích. Mimochodem si přestávám myslet, že začátky se "stávají" a konce se "dělají", začínám být víc a víc přesvědčený o tom, že se "dělá" úplně všechno, že všechno máme v moci. Píšu "máme", protože jsou věci, které jedinec ze své podstaty (totiž jako jedinec) mít v moci nemůže. Nechci se ale pouštět do nějaké metafyziky nebo teologie a snažit se vysvětlit, jak to vlastně myslím, co svobodná vůle, co nemocní lidé, co Bůh apod., nemám k takovým podnikům ani ambice, ani schopnosti. Nechme to tedy být. Motivace. Je důležité vědět přesně, proč dělám, co zrovna dělám (či nedělám, dělat bych měl apod.).

Ptám-li se přesně, proč dělám, co dělám, pokládám si tím i otázku po zodpovědnosti za to, co dělám. Lépe řečeno, jsem-li schopný ptát se po tom, co dělám (nedělám, dělat bych měl apod.), již apriori předpokládám (anebo v nejslabším případě připouštím) tu možnost, že zodpovědný jsem. Možnost reflexe na své jednání zahrnuje i možnost korekce, přerušení, jakékoliv změny anebo přitakání a potvrzení. Může se stát (což znamená, že se stává), že člověk není schopen motivaci dohledat. Najednou prostě něco nějak je a je těžké určit, proč to se mnou zrovna tak a tak je. Ovšem pouhá možnost ptát se sám sebe po tom, proč jednám tak a tak, když své motivaci vlastně vůbec nerozumím, neznamená, že bych tím také polemizoval s mírou zodpovědnosti, kterou za své jednání nesu. Zjednodušeně řečeno, "nevím" neznamená možnost, kterou bych se mohl za své jednání "omluvit" nebo se vyvázat ze zodpovědnosti.

Toto ale nemá být v první řadě úvaha o moralitě, i když samozřejmě pojmy jako "jednání" a "zodpovědnost" k etickým zahloubáním se přímo vybízejí. Jde mi o něco podstatně jednoduššího a nikoliv ve striktních smyslu "filosofického", a sice o onen fenomém "ztracenosti", který se snažím příkladem reflexe jednání ilustrovat. "Ztracenost" v našem podivném fenomenologicko blábolivém rozumění znamená cosi jako "ztrátu nitě" ve sledu toho, jak svůj život žiji a co to vlastně žiji.

"Ztracený" ale není paradoxně člověk, který se ptá sám sebe "proč" a nedokáže si odpovědět, ale především člověk, který se "proč" nikdy neptá. Proč? Protože "proč" je vyjádřením schopnosti reflexe, která, jak jsem již x-krát psal a snažil se vysvětlit, dělá z člověka to, co je. Bytost schopnou se rozhodovat a nést za svá rozhodnutí zodpovědnost, bytost, která je svobodná. Člověk neptající se "proč" se ztrácí sám v sobě v tom nejzásadnějším momentu - ve své lidskosti. Ztracené lidi potkáváte, když jedete metrem ráno do práce, někdy se vedle nich i probouzíte, sedíte s nimi na baru v hospodě, dáváte jim anebo si od nich berete práci a peníze, jsou všude. Je to jako mor.

Zeptejte se sami sebe, jak je to možné. Odpověď je nasnadě. Ptát se není lehké, lehčí je nechat se unášet. Vytrhněte člověka z proudu života (je-li to možné), který vlastně již ani nežije on, donuťte ho ptát se "proč" a čekejte, zda vám poděkuje. Samozřejmě, že ne. Život člověka, který se ptá po sobě a přemýšlí "proč", totiž poněkud bolí. Může se dokonce dostat do různých nebezpečných oblastí, které většinou spadají do různých "meta", "za"-oblastí. Například se takový člověk může sám sebe velmi nebezpečně otázat, proč se vlastně vůbec táže, proč vlastně vůbec žije a co to všechno sakra znamená. A to už je na pováženou. Svobodný člověk nemusí být filosof, matematik, logik, právník, lékař, neurolog, není k tomu třeba žádné kvalifikace, dokonce ani vysoké inteligence ne. Je třeba se jenom ptát.

Netvrdím, že to někoho v životě dovede ke štěstí. Možná naopak. Jde o pouhý "skeptický" metodický instrument k tomu, abych mohl vůbec žít jako já sám. Možná, že když vás bude "proč" hodně bolet, najdete odpovědi, které vás snad i překvapí. Třeba si víc začnete vážit sami sebe, uvidíte, že máte hodnotu a cenu, možná, že zjistíte, že jako lidé s určitou hodnotou se můžete odvážit milovat i ostatní lidi kolem sebe. Možná se vás dotkne i Bůh a uvidíte, že máte hodnotu, jakou byste se nikdy neodvážili hádat. Třeba to s vámi dopadne špatně. Neříkejte ale potom, že vás Albert nevaroval.

Tak co?

(ps.: tento metapochod bych rád věnoval Rýže)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 28. září 2010 v 22:15 | Reagovat

Díky. Jsem si zrovna nedávno chtěla metametlu koupit v obchodě, ale prej všechno vyprodaný a nový v nedohlednu...
tak aspoň už nemusim shánět.

Nějak mě to znavilo, dneska jsem toho měla na čtení docela dost:) Psaní odkládám, nikoli jako výraz lenosti (no, možná trošku), ale proto, že jsou věci, který se pro správný náhled potřebujou trochu vstřebat;)

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 28. září 2010 v 23:02 | Reagovat

Hodně čtení? Zkontrolovala jsi si mail? Chytla mě asi nějaká grafománie, promiň. Vida, Rýža získává nadhled... Tak to asi vždycky zůstane mým problémem, mám tendenci roztínat věci, dokud jsou horké...

3 Rýža Rýža | Web | 28. září 2010 v 23:15 | Reagovat

Jistě. Tak dlouhý mail už jsem dlouho nedostala - jestli vůbec:) Většinou mi chodí jen "Děkujeme za Váš zájem, ale nesplňujete naše požadavky":)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 29. září 2010 v 11:56 | Reagovat

Nó, mně spíš píše Patrick Chan, že se se mnou chce rozdělit o 12 mil. USD, abych mu napsal osobní údaje, nebo mi chodí nejrůznější nabídky na zvětšení vercajku... Asi se do toho pustím, budu bohat jak peněžně, tak i tělesně... :)

5 Cuz Cuz | Web | 29. září 2010 v 15:42 | Reagovat

Patrick mi píše taky! Asi je to jediný milionář, který mi kdy napsal a napíše... a pak mi ještě píšou nějací lidé, že je zaujal můj profil na bandzone a jestli bych jim neposlala svoje fotky.
Neposlala.

Moc pěknej metapochod. Jen si ale pořád myslím, že lidé, kteří se neptají proč si sami sobě nepřijdou ztracení. Takoví přijdou třeba tobě. Pro ně nemusí být otázka "proč" vůbec důležitá a jejich pohled na vlastní život může být spokojený (a když ne to, tak minimálně ne nešťastný).
Podle mě lidé, kteří nemají potřebu se ptát, tedy potřebu vědět a vystačí si s tím co ví a žijí si ve svý špeluňce, na svým malým pískovišti nebo tak nějak, jsou oproti tobě nebo Rýže docela šťastní lidé.
Možná trochu tupí, ale šťastní.

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 30. září 2010 v 11:05 | Reagovat

O tom přemýšlím taky, ale pak si vzpomenu na svýho expsa (R.I.P.), jak se šťastně povaloval na zádech a chtěl podrbat a nevím, jestli bych s ním měnil. Je to prostě fajn, ale chci víc i za cenu toho, že nebudu spokojenej. Je mi jasný, že ten pes víc nechtěl a byl šťastnej tak, jak to je. Já se ale nechci na lidi kolem sebe a na sebe samotnýho dívat jako na zvířátka.

7 BeBe BeBe | 30. září 2010 v 22:30 | Reagovat

Podstata filosofova (tvá) je se pořád na něco ptát, hledat odpovědi na otázky... proto samá "proč, proč, proč". že? proto tenhle metapochod... nicht wahr?

I já se tě včera ptala "proč...?!" (a to žádný filosof nejsem, jak víš). i já si ale připadám zmateně a ztraceně, a to právě PROTO, že se ptám PROČ...

mimochodem - ztracený je pro tebe člověk, kdo se neptá "proč". a ten, kdo se ptá, je zas většinou nešťastný. tak co má člověk sakra dělat??

8 Cuz Cuz | Web | 1. října 2010 v 0:03 | Reagovat

Nekoukám se na ostatní jako na zvířátka. A ani si nemyslím, že lidi, kteří se neptají "proč" jsou jako zvířata.
Mají to nastavený jinak, tak ať. Ty je chápeš, oni tebe ne. Připadáme jim jako divný smutný lidi, v jejich jednoduchým světě.
Ani já bych neměnila. Jen konstatuju, že to mají jaksi lehčí.

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. října 2010 v 0:18 | Reagovat

Jo...

10 Rýža Rýža | Web | 1. října 2010 v 0:40 | Reagovat

Já se na lidi jako na zvířátka koukám (říkejme tomu profesionální deformace)...a někdy i na sebe...třeba teď:)

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. října 2010 v 0:42 | Reagovat

Lidi nejsou zvířata, o tom jsem pevně přesvědčený. Nebo alespoň z té zásadní části ne, která z nich dělá lidi. Bohužel se většina lidí tak nechová...

12 Rýža Rýža | Web | 1. října 2010 v 0:46 | Reagovat

aaa, tady někdo nespí:) Já mám strašně ráda pohledy, kdy se na jednání lidí pohlíží čistě pudově...markantní je to zejména v oblasti sexuality...ale jak říkám, trochu profesionální deformace.

13 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. října 2010 v 0:54 | Reagovat

Potom se ale připravíš o tu zásadní a velmi příjemnou možnost, že to třeba tak není... Já bych tomu dosud rád věřil.

14 Rýža Rýža | Web | 1. října 2010 v 1:00 | Reagovat

Já si hlavně nejsem jistá, jestli teď mluvíme oba o tom samém...ale momentálně nejsem ve stavu to rozebírat, ale rozhodně to zítra připíšu, protože by to bylo určitě zajímavé téma k debatě;)

15 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. října 2010 v 1:02 | Reagovat

Výborně... :)... Dobrou noc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama