Jsem vesmírnej vágus

10. září 2010 v 0:53 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Jo, jsem. Mám spoustu ideálů, vysoký morální standardy a nároky, kterých se sám nedržím. Pařba a flink si žádaj celýho člověka, řekl kdysi jeden moudrej člověk, kterej zahynul po tom, co druhej nejníž postavenej člověk na palubě jedný těžařský lodi zfušoval opravu tepelnýho štítu. Jenže já celýho člověka investuju málokdy. A do malýho množství různejch záležitostí.

I když někde popíjím, málokdy si to opravdu naplno užiju, protože mi někde vzadu v závitech mozkových šrotuje myšlenka, že tohle přece já nejsem. Když sedím ve škole a poslouchám ty úžasný vývody těch dávno mrtvých úžasných lidí, něco v hlavě mi říká, že tohle přece není důležitý. A když už se zaobírám věcma, o kterých se přesvědčuju a jsem přesvědčenej, že pro mě důležitý jsou, přece jen se moje kebule často vzpírá a tvrdí mi, že kurnik takhle přece o věcech uvažovat nejde.

A tak mám problém s bezprostředností, protože mi moje myšlení bezprostřednost zakazuje. Takže mi často následně přijde, že vlastně žiju život někoho jinýho, takovou projekci sebe sama v omezených podmínkách tohohle světa, kdy se pořád nemůžu dostat k tomu, jakej jsem a prožít to naplno v životě.

Zkrátka - zásadní je pro mě otázka, jestli můžu vůbec někdy fungovat tak, aby ten mozkovej červ a to, jak jsem běžně navenek, byli v jednotě. Do tý doby, než na to přijdu, zůstanu asi tím vesmírným vágusem. Zkusil jsem docela dost věcí. Nějaký lehký drogy, lásku, během který jsem byl přesvědčenej, že konečně žiju tak, jak jsem vždycky chtěl, čímž si v současnosti už nejsem tak jistej, ale raději o tom moc nepřemýšlím, abych to mým nechutně reflektivně analytickým myšlením úplně neposral, protože se mi to v oný době opravdu líbilo. Zkoušel jsem a zkouším stále znovu žít s Bohem, což mi často vzhledem k mýmu tvrdýmu já jde fakt těžko, ale pořád si myslím, že to stojí za to, protože tam vidím odpovědi.

Je to problém. Ne, že by mi to bránilo mít radost ze života a normálně fungovat jako lidská bytost, ale prostě bych chtěl žít bez toho "přece". To "přece" je na jednu stranu velkej dar, kterej mě nutí myslet o věcech z hledisek, na který lidi běžně zapomínaj, na druhý straně to "přece" způsobuje, že já sám sebe zapomenu jenom těžko. A to je mi trošku líto. Jo. Když si vzpomenu na chvíle, kdy "přece" zmizelo, vybavím si tak jenom pár situací. Je to láska, kdy jsem sám sebe přestal vidět jako "sám sebe" a svět se mi fakt líbil víc. A pak jsou to momenty, který jsem prožíval a prožívám s Bohem, kdy vidím, že věci mají smysl, že žít bez neustálý reflexe na to, co vlastně v ten danej okamžik dělám, je možný. 

"Přece" ale převažuje. Nejsem spokojenej. Jsem vesmírnej vágus. A chci víc. O hodně víc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Venca Venca | Web | 10. září 2010 v 15:28 | Reagovat

koukám, že přemýšlení o smyslech tě stále nepustilo :)

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 10. září 2010 v 16:55 | Reagovat

Jsem zvědavej, jestli někdy pustí. No jo, je to tady trochu patetický, budu muset zase přitvrdit.

3 AjA AjA | Web | 10. září 2010 v 19:13 | Reagovat

tak odtud vitr vane :)))) tak to joooo...

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. září 2010 v 0:01 | Reagovat

Jakej vítr zase? Odkud? Eehm?

5 Rýža Rýža | Web | 11. září 2010 v 1:42 | Reagovat

Ale no tak, víš přece, že láska je krátkodobá hormonální úchylka, které brání rozvoji lidské osobnosti...jen máme trochu smůlu, že nejsme hologramy...

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. září 2010 v 9:36 | Reagovat

Ano, pane Rimmráku Syčáku... Tyjo, ten Rimmer je fakt vizionář... :)

7 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. září 2010 v 9:36 | Reagovat

(b.d.p., s.d.p.)

8 Rýža Rýža | Web | 11. září 2010 v 9:57 | Reagovat

[7]: Ty máš nějaký medalile? Za co jsou? Tříletá služba, šestiletá služba, devítiletá služba, dvanáctiletá služba:)

9 Albert Pes Albert Pes | Web | 11. září 2010 v 11:21 | Reagovat

Jo, to je ten díl s polívkou gaspacho... Nech toho hnusnýho kňourání, ty vylízaná příšero! Nádhera, je to filosof...

10 Rýža Rýža | Web | 11. září 2010 v 20:46 | Reagovat

...bezpochyby vizionář i filozof...Mé křestní jméno je Arnold, ale zpravidla mi všichni říkají....Pius.

11 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. září 2010 v 10:52 | Reagovat

... nevím, jestli je na to vhodná chvíle, ale tady můj přítel Majzlík je velmi statečný a měl stovky a stovky přítelkyň...

12 Rýža Rýža | Web | 12. září 2010 v 11:01 | Reagovat

Mimochodem, fakt si myslíš, že jde, žít bez neustálý reflexe? Bez toho aby člověk neustále přemýšlel nad tím, co dělá a proč to dělá a pak stejně dospěl k závěru, že je to všechno špatně? Že to tak vlastně nechce. Že nenaplňuje své představy o tom, jak by měl žít a že je opravdu vlastně jen ona projekce sebe sama v omezených podmínkách tohodle světa. Šťastný jsou pak ti, co si tohle vlastně neuvědomují. Možná maj příliš malý nároky a tak jim ke spokojenosti stačí míň než jiným. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych taky někdy chtěla být jen konzumně přízemní, vidět svůj život nalajnovanej jako koleje koridoru z Prahy do Ostravy a nechat do sebe všechno krásně zapadat a klouzat. Problém je v tom, že od života chci víc, a to i za cenu toho, že se může stát, že to nikdy nenajdu.
No teda, mám pocit, že ten patos bude asi nakažlivej:))

13 Albert Pes Albert Pes | Web | 12. září 2010 v 21:38 | Reagovat

Patos nakažlivej je, o tom žádná. Určitě taky nechci žít metaforicky "z Prahy do Ostravy", ale taky odmítám, že šťastnej člověk by mohl bejt jenom ten, kterej si to "přece" vůbec neuvědomuje. Asi trochu idealisticky věřím, že člověk může fungovat i jinak, že fakt jde žít tak, abych si mohl říct "přece" třeba takhle: "Tohle je přece skvělý. Žiju tak, jak vím, že je správný. Jsem spokojenej." A věřím, že když si člověk pokládá ty správný otázky, tak nakonec najde. Tak hodně štěstí... :)

14 Rýža Rýža | Web | 13. září 2010 v 13:59 | Reagovat

...i když na druhou stranu, v Ostravě je moc fajn, ani jedno křivé slovo nemůžu říct na mé tříleté působení v tomhle městě:)

Ono je to jak na houpačce, ještě včera mi "přece" seděla za krkem a funěla do ucha a dneska zase ... zkratová euforie z neuváženého činu:) a užití slova "senzace" v emailu od vedoucího týkajícího se mé diplomky způsobily, že "přece" jsou úplně malilinkatá a ta cesta je vlastně docela jasná - tedy až na to, jak skryju svůj lehce punkový účes, když ze sebe při pohovorech budu dělat dámu na úrovni:)

15 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. září 2010 v 14:13 | Reagovat

Vidíš, jak málo stačí! Ten světskej úspěch člověka vždycky nabudí, co? Já v současnosti mám houpačku dost neskutečnou, jsem nějak romanticky rozloženej (ač většinu času bejvám nesmírně vtipnej, cynickej, skromnej, prostě skoro dokonalej), ach to srdéčko... :) Jdu raději vydělat nějaký peníze, třeba mě to povzbudí... Jak říká ten mástr čert z pohádky Hrátky s čertem: "Celý svět schramstnu do své tlamy!!!"

16 Rýža Rýža | Web | 14. září 2010 v 16:16 | Reagovat

Romanticky rozloženej? Na to bacha, víš, že lásku si vymysleli bankéři, aby nás donutili přečerpat účet;)
Já se právě zhoupla opět na stranu temna, právě mi sdělili termímy mé velké derniéry a ... konečně to přišlo, je mi lehce nevolno:)

17 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. září 2010 v 18:19 | Reagovat

Derniéra a premiéra v jednom. Užij si to, já zbaběle odložil státnice na jednom oboru... Hej, ten Rimmer nebyl rozhodně hloupej. Za ty kvaziprázdniny jsem toho propil za takový dva průměrný platy v nějakým menším městě... :)

18 Nora Králičí Nora Králičí | Web | 15. září 2010 v 8:13 | Reagovat

No, tak to je velice intelektuální příspěvek a převrátil mi život tak, že už nikdy nebude jako dřív.

19 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. září 2010 v 9:28 | Reagovat

Kdybych tam necejtil ten osten ironie, tak bych souhlasil. Čti pravidelně můj blog, to, co mám v profilu, si řekni stokrát před usnutím a jsi na nejlepší cestě k nirváně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama