Chci být muž...!

4. září 2010 v 14:35 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Četl jsem si před nějakou dobou z Pavlových dopisů, narazil jsem v Korintských zase na ty notoricky známé (a většinou úplně špatně pochopené) pasáže o lásce. O tom ale psát nechci. Nicméně v souvislosti s láskou je v dopisech řeč i o dospělosti. Pavel píše:

"Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí."

Jaký je tedy rozdíl mezi tím, když je člověk dítětem a když dospěje, když je muž (nebo žena)? Očividně to nebude záležet na věku, půjde o něco trošku jiného. Co si myslíte o padesátiletém kultivovaném "muži", který vydělává hodně peněz, má vzdělání a určité společenské postavení a který najednou opustí svou ženu, se kterou strávil třicet let života, se kterou má dvě krásné a v podstatě samostatné děti, které si svých rodičů vážily, kvůli milence, protože se mu zdá, že s manželkou ztratil společnou řeč? Je to opravdu muž anebo dítě?

Muž je člověk, který je pevně v životě zakotvený. Dělá chyby, ale když se ohlíží, neříká "stalo se...", ale "udělal jsem...". Ví, že je za svůj život zodpovědný. V Korintských Pavel přemýšlí o dospělosti z hlediska víry. Uvědomuje si, že důležité není to, co je na povrchu, čeho jsme schopni, jakou máme sílu a podobně, ale jaký máme vztah s Bohem. Lze to transponovat i do běžného života. Jsou věci, které si mě nárokují každý den a já před nimi neuteču. Práce, povinnosti, zkrátka život, jaký přede mnou leží každý den, jakmile ráno otevřu oči. Někdo je v nich úspěšnější než druhý, to bývá.

Je ale důležité vidět pod každodennost, protože tak se na život dívá muž. Dítě vidí svět tak, že jak se život odehrává, bere si tohle, bere si tamto, vidí tohle, chce to, nedostane, není spokojené. Muž ví, že "běžné" věci kolem něj jsou reálné a důležité, chce ale od života víc. Vybírá si, než se odhodlá něco opravdu chtít, a když to opravdu chce, je ochotný pro to něco udělat.

Potíž spočívá v tom, že nechat se životem vláčet je zpravidla mnohem jednodušší, než aktivně určovat, kdo jsem a kdo budu. Je mnohem jednodušší svou ženu opustit než se snažit nalézt k sobě cestu zpět, protože to chce vůli.

Vidím kolem sebe tolik dětí, mladých i starých. Často se klade v dnešní době důraz na bezprostřednost, jakoby dětské vnímání světa, hravost, "just do it" postoj. Je to iluze. Muž může být bezprostřední a hravý, neměl by ale být dětinský, což je charakteristický znak onoho postoje.

Před nějakým mlhavě neurčitým časem jsem si příliš nevážil vztahů s lidmi. Zkrátka mi bylo dobře o samotě, nepotřeboval jsem k životu ostatní - spíš jako sekundanty v pití alkoholizovaných nápojů. I teď mi nevadí být sám, ale už nechci být osamělý (teď mi v hlavě najel alarm... nebezpečně patetický začínám být!). Vidím, že když s někým jsem v nějakém vtahu, - a nemusí jít o vztah partnerský, klidně může jít o mé rodiče, příbuzné, blízké přátele - jsem za ně v určitém smyslu také zodpověný, protože je k sobě připoutávám. Odkazuji v tomto smyslu na Útěk do divočiny, můj oblíbený film (se skvělou hudbou), co se lidské asociální dimenze týče. Dospělý člověk prostě ví, jakou váhu mají vztahy.

Pořád jsem asi dítě. Někdy na mě padají záchvaty dospělosti, pak dokážu všechno během dalších pěti minut totálně posrat. Ale chci být muž.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama