Teorie filmu pro pokročilé

14. srpna 2010 v 11:54 | Albert |  Filmové záležitosti
Všechny špatné kinematografické počiny světa mají to zásadní společné - neví, čím mají být. Paradoxně jediné pozitivní východisko pro takový snímek je stát se nechtěným humorným kultem. Těhle filmů bude nakonec asi velká většina. Exemplárním snímkem z onoho smutného fondu je pro mě Cameronův Avatar. Camerona mám rád, jenže tentokrát mu srdce nezůstalo na pravém (rozuměj kovové slitiny, vyhlazení lidstva, monstra slintající kyselinu a deset ultradrsných mariňáků) místě a odebralo se do zemí sandálů, tofu a smějících se delfínů (rozuměj ultrasračkové dobrodružství pro celou rodinu a pro příslušníky s eko-mozkem obzvláště).

Co dělá dobrý film filmem? Existuje velmi těžká kategorie filmu, do které se zde pouštět nechci - film jako umění ve vysokém smyslu slova, chápající sebe sama právě tak, kde nejde o nějaké kouzlo nechtěného, ale o vážný umělecký počin. Vzhledem k tomu, že tato kategorie zůstává pro 99% režisérů jasným sci-fi, pominu ji. Z českých končin bych sem zařadil nakonec asi jenom Markétu Lazarovou, možná Spalovače mrtvol, z cizích mě v současnosti napadá Unaveni sluncem (jak mohl ten blázen natočit druhý díl?). Dobrá. Co tedy dobrý film potřebuje?

1) Násilí.
2) Sex.
3) Jednoduchou a hlavně vtipnou myšlenku.
4) Hudbu.
5) Kameru.

Bez jedné veličiny film v různých žánrech fungovat může. Proč by mělo být v romantické komedii násilí? Na druhé straně je ovšem otázkou, zda romantická komedie je opravdu žánr filmu anebo oblast předem odsouzená k bytí odpadem. Sex nemusí být vždy nutný, sexuální napětí ovšem téměř nutné je. Natočit dobrý film bez žen, pokud nejsou protagonisté přihřátí, je těžké. Posledním úspěšným pokusem, který jsem na toto téma viděl, je Master and Commander: Odvrácená strana světa. I zde je ovšem třeba podotknout, že není jasné, čím si Jack a Stephen zpříjemňují nudné pronásledování francouzských lodí, když nebudeme brát v úvahu hru na cello.

Zkrátka. Hrát na jakousi vyšší bytost v člověku je médiem filmu tuze těžké a neumí to téměř nikdo. Zahrát na jednoduchý a sdílený lidský tělesný základ zase tak obtížné není. Chce to ale přesto cit a smysl pro správnou kombinaci. I zde tedy získáváme cosi jako umění, je to ovšem umění v první řadě řemeslné - a to se mi líbí. Je mnohem poutavější a pro mě svým způsobem více povznášející dívat se na dokonalý řemeslný a chladný film než na pokus o vysoké umění.

Filmy hraničící s řemeslnou dokonalostí točí třeba Nolan. Každý jeho film je nesen opravdu jednoduchou, často až prostou myšlenkou, která má ještě nečekaně vtipnější a jednodušší pointu. Na realitu myšlenky netřeba hledět. Nolan chce jenom jednu věc - aby se člověk jeho myšlenkou bavil, aby mu na chvíli uvěřil. Nejde mu o jakýsi pofidérní filosofický zážitek, ale o to, člověka alespoň na dvě hodiny přesvědčit, že realita se nám nemusí dávat tak prostě, jak jsme přesvědčeni.

V každém Nolanově filmu je násilí, které tvoří pro jeho žánr výborný základ. Není to násilí vášnivé, střeva, mozek a city párající, ale násilí chladné, promyšlené do posledního detailu a odříznuté od lidskosti. Tím se Nolan přesně do podstaty násilí strefuje - násilí je bezmoc toho, na kom je pácháno, a tím není lidské. Nolan podobně pracuje i se sexem. Sexualita je, opovažuji se tvrdit, zásadní dimenze, kterou by měl Nolan ve filmech více otevřít, aby dosáhl kinematografické nesmrtelnosti. Rád bych viděl Sex a Lucía v nolanovském drtivě chladném provedení. Zatím se bohužel drží pouze u lehkých náznaků. Až se Nolan na toto pole vypraví, myslím si, že předčí Kubricka.

Kdo si něco na mém blogu už přečetl a ví, jakou vášeň mám pro fenomény, které obecně označuji jako "metapochody", "metareflexe" nebo "meta" obecně, nebude překvapen nadšením, které ve mně vzbudilo Vnuknutí (Inception). Nolan je blázen a díky Bohu za něj.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vencisak vencisak | Web | 16. srpna 2010 v 9:20 | Reagovat

Na tvé metapochody občas rád zavítám.

Zajímavé "protěžování" Nolana. Sám jsem od něj nic neviděl a ten jeho kult mě poněkud děsí. Každopádně si názoru od člověka, co má v oblíbených filmech Včera, dnes a zítra rozhodně cením :))

2 Albert Pes Albert Pes | 16. srpna 2010 v 13:38 | Reagovat

Dík za zájem. Doufám, že o "kultu" kolem Nolana se snad ještě hovořit nedá. Myslím si ale, že jeho dobrá pověst je zasloužená, protože je to další z režisérů, který má prostě ostrý vypravěčský "drive" (řekl bych podobně jako třeba Jackson, i když točí úplně jiné filmy). No, k Mastroiannimu není co dodat. Když miluji, tak se potím... :)

3 vencisak vencisak | Web | 17. srpna 2010 v 14:51 | Reagovat

Snad se k němu někdy propracuji. Osobně jsem (spokojeně) ustrnul na jiných filmech, takže třeba právě Marcello mi je mnohem bližší.

Na tom Nolanovi mě překvapuje, jak jsou všechny jeho filmy vysoce ceněné. Přijde Memento, bum... přijde Rytíř, bum... přijde Počátek, bum. Nevím, jestli v lidech vzbuzuje iluzi dokonalého filmu či jeho filmy působí tak nevtíravě, že nikoho nenapadne hledat na tom špínu. Zřejmě se lidem při sledování jeho filmů příliš vaří mozek přemýšlením.

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 17. srpna 2010 v 23:50 | Reagovat

Za sebe říkám, že nesouhlasím s často sdíleným názorem na složitost jeho filmů. Podle mě nejsou složité a mozek se mi při nich nevaří. Jen jsou tak dobře odvyprávěné, že se celou dobu nenadechnu. Obecně mám asi nejraději Memento, Dokonalý trik a Počátek. Batman je bez problémů, ale taky bez překvapení.

5 Rýža Rýža | Web | 1. září 2010 v 20:13 | Reagovat

Když jsem kdysi dávno nevědíc do čeho jdu stáhla jednoho dobotního večera z kolejní sítě Memento, ještě jsem netušila, jaký kinematografický masakr na mě čeká, jen co jsem se vydýchala, musela jsem si to pustit znova ... a Dokonalý trik? Ten je prostě dokonalý!:)

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. září 2010 v 20:26 | Reagovat

Amen... :)

7 SiamskyMag SiamskyMag | Web | 25. května 2011 v 21:37 | Reagovat

... hehe .)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama