Smysl, mysl, nesmysl a líbání zadků

25. srpna 2010 v 21:35 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Smysl je kategorie, jak jsem se snažil naznačit v některých předchozích mých blábolivých článcích, nevědecká. Její nevědeckost spočívá v tom, že nespadá do především kvantifikujícího aparátu technické vědy. Má-li moderní, technická věda ryze instrumentální charakter, totiž v tom smyslu, že otevírá svět jako pole využitelnosti, nezbývá zde pro cosi jako smysl vůbec místo. Potřebujeme spočítat to a to, protože potřebujeme zjistit, jak se to a to bude za určitých okolností chovat, tj. potřebujeme například predikci nějakého stavu za daných vstupních podmínek. Na to nám technika odpověď dát může. Nemůže nám ovšem již poskytnout ani nejmenší vodítko k tomu, jaký smysl má například kladivo nebo jakýkoliv jiný předmět, událost, stav, cit nebo emoce kromě zmíněného kvantitativního údaje.

Proč se tedy vůbec po smyslu ptát? Moderní technika světu vesele vládne, píšu na notebooku, vedle sebe mám mobilní telefon, svítím elektrickým světlem, zkrátka existuji v podmínkách, které na technice v extrémní míře staví. Přesto se ale se smyslem denně setkávám. Všechno kolem má nějaký smysl. Mobilní telefon má ten smysl, že s ním mohu zavolat svému známému a domluvit si s ním na zítra sraz u piva, elektrické světlo má ten smysl, že si za jeho pomoci mohu do určité míry prodloužit den. Emoce mají smysl nikoliv jako chemická reakce, ale jako vztah mezi lidmi, když někoho nenávidíme nebo milujeme nebo když je nám lhostejný. Lze tedy uvažovat o tom, že v podstatě zcela primární (nakolik je člověk schopen reflektovat, nejde mi o nějakou hlubokou analýzu apriorních oblastí, protože podle mě ani není možná) je právě ona síť smyslů, ve které jsme. I v základu technického ptaní a získávání ne-smyslných odpovědí je nějaký určitý smysl.

Já vím, smrdí to až odporně Heideggerem. Kde se ale smysl bere? Kde se bere ona síť, skrze kterou se chápeme světa, či lépe řečeno, která světem je? To není řádně myšlenkově odůvodnitelné, protože ať to již předběžně uznáme nebo ne, my se v této síti vždycky nějakým způsobem nacházíme a z ní myslíme a reflektovat na ni (zásadně nemožné) nebo za ni (rovněž nemožné) je možné pouze z ní a děje se to (chybně, ale nutně, protože tak člověk zkrátka funguje). Pustíme-li se na pole ryzí spekulace, dovolím si několik návrhů.

Smysl tady vždy již je. Do smyslu se rodíme, se smyslem žijeme a se smyslem (a to někdy znamená, že nesmyslně) umíráme. Smysl je nejreálnější hodnota, která určuje, co je v zásadě takové a co takové, co je hodné uskutečnění a co zavržení, a tím podstatně určuje i morální hodnocení lidské činnosti. Smysl je na člověku nezávislý.

Není to ale spíše tak, že smysl je kategorie fungující pouze s člověkem samotným? Smysl je člověk. Nejreálnější hodnota je tedy člověk.

Není to ale nakonec tak, že smysl není žádnou kategorií a pouhou iluzí? Co když nakonec vůbec nic smysl nemá?

Zdá se mi, že člověk se nejčastěji potácí někde mezi uvedenými možnostmi. Automaticky existuje, funguje a pohybuje se způsobem, který říká "to a to a ty a já máme smysl", často si ale říká "smysl neexistuje". Smysl pro lidi často v jejich úvahách přestává existovat, když začnou přemýšlet primárně technicky (což ovšem vůbec neznamená, že musí být vědci, ba spíše naopak). Kde leží odpověď, těžko říct a ještě hůře někomu konkrétnímu radit, kde hledat. Myslím si, že v rámci určité vnitřní koherence by si ale člověk měl realitu smyslu buď připustit nebo přestat jíst a pít a někdy v poklidu zemřít.

Já věřím v realitu smyslu v osobě Boha. Hmmm. Namítnete, že je pak pro mě až příliš snadné počítat s objektivitou morality, že nevysvětluji, proč nějaké fenomény smysl mají, až když je takříkajíc osmyslujeme, což se často děje, proč různé věci za různých situací mají jiný smysl a proč by objektivita smyslu vlastně vůbec v nějakém Bohu ležet měla. Na to mohu napsat asi jenom jedno:

Polibte mi prdel. A to říkám nesmírně láskyplně, až téměř mazlivě. No a taky se nezapomeňte podívat na Smysl života od Pythonů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vencisak vencisak | Web | 30. srpna 2010 v 13:50 | Reagovat

tedy přiznám se, že se v tom filosofování vůbec nevyznám, takže vůbec nevím, jestli ten článek je o tom, o čem si myslím, že je :)

ale smysl (bytí, života) je poměrně jednoduchá záležitost na zodpovězení... je jím řádné nažrání se a souložení, primárně za účelem tvorby potomstva. Zbytkům smyslů nerozumím, tudíž bych se musel přílišně zamýšlet nad smyslem smyslů.

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 30. srpna 2010 v 15:43 | Reagovat

Ahá, to je asi právě ten montypythonovskej přístup k věci... I když oni do toho ještě zahrnovali četbu dobrých knih a kvalitní filmy. Zamýšlet se na smyslem smyslů je dost nebezpečný, protože za chvíli člověk začně uvažovat o smyslu smyslu smyslů atd...

3 vencisak vencisak | Web | 30. srpna 2010 v 17:17 | Reagovat

to jsem netušil, že Montypythoni mají takové smyšlení :)Knihy a filmy k tomu jistě také patří, ale to už jsou záležitosti až příliš spjaté s lidskostí.
Spíš to je přístup ryze ekobiologický.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama