Albertův fight club

15. srpna 2010 v 13:18 | Albert |  Něco o mně - osobní záležitosti
Poprvý v životě jsem si s někým dal vážně přes hubu, různý roztržky ze základní školy a rvaní se v rámci sportu v to nepočítaje. Včera v noci jsem jel autobusem z města domů a na zastávce se do mě pustilo pět přičmoudlých mladíků. Nešlo o vyprovokovanou akci, byl jsem ale nějak sentimentální a ne zrovna dobře naladěný na to, abych si nechal nadávat od takových individuí, čili jsem jim na jejich vulgarismy odvětil v ne zcela přátelském duchu. Nechci si fandit a něco zveličovat, ale zachoval jsem si velkou duchaplnost a užil repliku z Predátora (variace na "bandu teplejch kreténů").

Jenomže se ukázalo, že jim nejde o výměnu názorů, nýbrž o, aby prostě ten večer měli příležitost někoho zmlátit, a já jsem asi byl vhodný kandidát. Pět na jednoho, hrdinové... Ne, nestalo se nic zázračnýho, nevzpomněl jsem si na večery strávené se Stevenem Seagalem a nezlámal jim ruce a nenarval jim je do míst, kam slunce nesvítí. Dostal jsem pěkně přes hubu.

V podstatě neřekli už vůbec nic a hned na mě šli. Protože mi bylo jasný, že mě zmlátí, nechtěl jsem ztrácet čas nějakým zbytečným postrkováním a ztrapňováním se a hned tomu prvnímu z nich jsem dal bez většího čekání pěstí do obličeje. Myslím, že tahle akce mi nakonec udělala největší radost za posledních pár týdnů, protože dotyčný pololežel-seděl na zemi až do doby, než se zbytkem utekli. Zbytek události byl rychlý a dle očekávání. Jednoho jsem stačil ještě lehce kopnout kamsi do oblasti přirození, pak jsem rychle dostal rovněž ránu někam do obličeje, kopanec do břicha, ležím na zemi a vesele buch-buch-buch. Mno.

Moje obrovské štěstí spočívalo v tom, že za chvilku kolem šla opravdu velká skupina lidí, přičmoudlíci utekli. Paní tak kolem čtyřiceti mi chtěla zavolat policii, odmítl jsem, chvíli tam se mnou stáli... Dopadl jsem nečekaně dobře, žádné větší vnější škody. Mám rozbitou tvář zevnitř od zubů, ani ale nevypadám moc napuchle, jak jsem se večer obával, mám pár modřin na břiše, nohou a zádech. Musel jsem vyhodit košili od krve (z nosu).

Summarizace události:

1) Mínus: Jsem idiot, neměl jsem na ně vůbec mluvit, pravděpodobně by mě minuli.
2) Plus: Dokázal jsem je oslovit jako "bandu teplejch kreténů", což svědčí o tom, že mi stále ještě nějaký humor zbyl.
3) Plus: Jednoho z nich jsem knockoutoval. Paráda!
4) Mínus: Dostal jsem přes hubu.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Nakonec ale... Konečně jsem se neposral. Sice je to risk a už to nikdy opakovat nechci, na druhou stranu mi to ale docela zvedlo sebevědomí. Asi založím nějaký fight club...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lili lili | 15. srpna 2010 v 22:08 | Reagovat

Adrenalin je krasna vec. Taky jsem dodnes hrda na to, jak jsme se s brachou navzajem branili proti dvoum nackum. Jeden bude mit dodnes na hole lebce stopy po peti nehtech. Hmmm...Ale mas pravdu, kdyz se chteji rvat, staci ze jim odpovis jednim slovem a uz to jede.

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 15. srpna 2010 v 22:44 | Reagovat

Jo. I když pointa toho článku by možná spíš měla být, že jsem prostě idiot a neměl jsem se nechat vyprovokovat, něco na tom je.

3 Black Raven Black Raven | Web | 27. září 2010 v 13:03 | Reagovat

‎,, ... čtyři proti jednomu, ale vy jste dva, jseš to ty a dvaceticentimetrová kudla ... "
Bandy vygumovanejch přičmoudlíků, cizinců, zmrdů a pouličních sígrů kteří tě neváhají sejmout a okrást při sebemenší příležitosti je důvod, proč nosím v jedné kapse boxer a ve druhé kudlu. To už si pak ten druhej rozmyslí, jestli si chce něco začít. Seš frajer, že ses pustil do pětinásobné přesily, ale z úplně stejného důvodu jsi taky zároveň pěknej blbec. Každopádně gratuluju ke knockoutu =)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 27. září 2010 v 13:48 | Reagovat

Hoho... Takhle, já měl v kapse kudlu taky, ale jsem hrozně rád, že jsem ji ani nestačil vytáhnout. Jediný, co by se snad dalo použít, by byl teleskopák. Anebo pistole. Vzhledem ke svýmu lehce podroušenýmu stavu bych ale v tomhle státě šel tak na patnáct let sedět, takže... :)

5 Black Raven Black Raven | Web | 28. září 2010 v 21:26 | Reagovat

Je to tak, místní zákony jsou spíš pěkná žumpa. Podle mě by měl člověk mít právo se v případě napadení nějakým zmrdem bránit všemi dostupnými prostředky nezávisle na tom, jak ten druhej skončí, ale bohužel, je to tak jak to je. Mám dost z toho, s jakým klidem si tu o tom píšeš, jako by skoro o nic nešlo :-D Byli ti čmoudíci aspoň velcí, nebo nějaký věchýtka? :-D

6 Albert Pes Albert Pes | Web | 28. září 2010 v 21:38 | Reagovat

Přičmoudlíci takový standardní, prostě smradi. Věchýtka asi ne. No jo, v něčem bychom se těm USA ale přiblížit mohli...

7 Milda Milda | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 9:03 | Reagovat

Nějakou shodou okolností jsem narazil na tuhle stránku. Od cikána jsem lehce dostal na držku naposledy o vánocích 2008, to mi táhlo na padesát. Byl to velmi zvláštní večer, o kterém mám stále chuť napsat. Přeskočím. Dobře si vzpomínám, jak coby dítě předškolní jsem chodil dědovi pro pivo do nedaleké hospody. O něco starší smradi cikánští mi jen tak z hecu klidně vyhrožovali, že mě zabijou. Nic se na nich dodnes nezměnilo, akorát je lepší se jim vyhnout, nikdy nevíš jak hodně jsou zhulený...

8 Albert Pes Albert Pes | 6. prosince 2011 v 15:07 | Reagovat

Je to s nima těžký. Rád bych nebyl "rasista" (nebo jak se tomu říká), ale vyrůstal jsem a chodil do školy se spoustou cikánů a teď bydlím na Žižkově, takže asi tak...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama