I dream a dream...

17. srpna 2010 v 23:09 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Když málo spím, tak mám často celý následující den pocit, že dokážu ovládat čas*. Takovej ten, jak se člověk dívá ráno v metru do neurčita, je línej i mrkat, nemá zaostřeno na nic konkrétního a najednou se zdá, jako kdyby se čas zastavil. Prostě šlus, klid, konec. Jenže pak se na chvilku člověk probere a ecce. Nejenomže se čas nezastavil, on pokračoval dál jaksi bez člověka. A to má jako bejt apriorní forma názoru? Takovejhle hnus, kterej si dělá, co chce? Kante, fuj!

Zdaj se mi divný sny. Obecně se mi vždycky zdály, takže na tom není nic divnýho. Narozdíl od většiny lidí mám tu podivnou vlastnost, že si pamatuju skoro všechno, co se mi zdá. Někdy je to docela komický.

Před nějakou delší dobou se mi zdálo, že sedím zase za lavicí v gymplu, kam jsem chodíval, a že je hodina matiky. Učitelka se hystericky zasměje a říká: "Myslím, že by bylo pěkné, kdybychom si na začátku hodiny zazpívali." Poté začne zpívat neskutečně vysokým a tenoulinkým hláskem Scarborough Fair ve verzi od Simona a Garfunkela. A pak, že má Freud na všechno vysvětlení, aha? (Zde by Němci, ten úžasný a obdivuhodný národ, jehož jedinou slabinou je občasná touha po ovládnutí světa a vymazání nižších ras, užili výstižnější slovíčko "oder"...)

Je zajímavý snažit se provést nějakou takovou amatérskou sebereflektivní analýzu snů. Samozřejmě, když se někomu zdá erotickej sen o protějšku, není třeba dlouhýho přemýšlení (spíš brzký realizace). Na druhý straně se člověku mohou zdát sny i poněkud zneklidňující, jejichž rozbor jednomu ovšem více klidu nepřinesou. Pokud si své úchylné a podivné sny pamatujete, jak je to v mým případě, schválně se zamyslete, co může jednotlivá snová symbolika znamenat.

Často se mi i za nepohnutýho stavu mysli zdají zneklidňující sny na dvě témata: Tím prvním jsou hadi. Nechápu, jak je to možný. Já jsem vždycky plazům fandil, coby zoolog-amatér je dokonce do jisté míry obdivuju. Hadů se neštítím, oproti jiným zvířatům jsou fajn, většinou na omak suší, teplí, prostě příjemní. Zdá se mi ale zcela konkrétně o zmijích. Většinou podle následujícího scénáře: Někde jdu v lese, všimnu si, že přes cestu je zmije. Nechci ji vyplašit nebo se nechat kousnout, tak se ji snažím obejít, ale čím více se snažím, tím víc zmijí nakonec kolem mě je, až se nemůžu nikam pohnout a tak nějak mě to paralyzuje. Druhej typ snu spočívá v závrati. Přiznávám, že výšky opravdu moc nemusím, žádná velká hysterie nebo panika to ale není. Často se mi zdá, že třeba jedu autem jako spolujezdec, řidič jede opravdu agresivně a mně se pořád otevírají dveře... Dělám, co mohu, abych nevypadl. Podivné. Ještě častěji se mi zdá, že létám. Většinou normálně, nezřídka jde ale spíš o jistou gravitační anomálii, kdy zkrátka mohu do vzduchu vyskočit třeba sto metrů. Problém je, že si nepamatuju létací sen, kterej by dobře skončil. Najednou vždycky zjistím, že "já sakra létat neumím", následuje pád.

Protože mě hlubiny lidskýho nitra vždycky fascinovaly (než jsem zjistil, že většina lidí ani žádný nitro nemá, natož nějakou hlubinu), bavil jsem se o tomhle s jedním mým známým, toho času psychologem.

Vysvětlil mi, že v mém případě se s největší pravděpodobností jedná o pocit ztráty sebekontroly. Prý mám tendenci k naprosté kontrole (už jsme zase u toho, diskutující u jednoho z předchozích článků mě diagnostikoval stejně, vůl jeden) svého okolí a k až puntičkářskému plánování všeho kolem sebe (urazil jsem se). Prý se nedokážu podřídit jakémukoliv tlaku, potřebuju všechno dělat sám, nespoléhám se na nikoho jiného, protože si údajně myslím, že všichni ostatní jsou neschopní blbci a co si člověk neudělá sám, to nemá. Protože jsme se bavili u piva, nešlo samozřejmě o žádnou striktní diagnózu natož o pokus o terapii, spíš jen o takový nástřel do možných interpretačních oblastí snů. Samozřejmě zůstává faktem, že všichni mimo mě a pár psů fakt neschopní blbci jsou.

No fajn... A co ta zpívající učitelka?
__________________________

* pozn.: Inception jsem viděl až po sepsání tohohle blábolu. Možná se Nolanovi zdají stejný sny...

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lilo lilo | 18. srpna 2010 v 18:41 | Reagovat

mně se zdává že trhám čtyřlístky a ony se rozpadají. a nebo že jezdím pekelně rychle na motorce (to se mi líbí). a taky že nemůžu mluvit a vlastní rodiče mě nepoznávají. nebo že líbám učitele a dávám facky kamarádům.

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 22. srpna 2010 v 22:05 | Reagovat

Sen je sen, probudíš se a je den... Jak říká Werich... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama