Tam a zase zpátky

30. srpna 2010 v 11:47 | Albert |  Literární záležitosti
Filozofická fakulta, nejmenované město, nespecifikovaná doba. Mlha, sedm stupňů, sychravo, vítr. Aula 131, student A. duchovno-duševně nepřítomně sedí za standardní dlouhou aulovitou lavicí na standardní sklápěcí židličce vedle standardních spolustudujících, rovněž duchovno-duševně nepřítomných. Téma hodiny: koherence a nekoherence uvozovacích partikulí k infinitivním tvarům slovesa na příkladu kontrastu mezi germánskými a románskými jazyky.

Student A. pomalu vstává a prochází uličkou dolů k tabuli popsané nesmyslným blábolem v hatmatilce a přednášejícímu. V ruce drží Gramatiku od H. a B., pomalu, velmi pomalu se blíží k pajdagogovi. S výhrůžným výrazem knihu pomalu zvedá. Konsternovaný učitel neschopný pohybu se zmůže pouze na "ale, pane kolego...", než mu sedmisetstránkový fascikl ucpává ústa. A. si nevzrušeně svlékne svetr a pevně ho přitiskne vyučujícímu na celou tvář, ten chvíli rudne, dusí se, údy škubají, odpor je zbytečný. Okolosedící studující hrůzné scéně zděšeně přihlíží.

Student A. dokončí své temné dílo, slinami a krví potřísněný svetr úhledně skládá a ukládá do kufříku. Poté se zamyšleně podívá na mrtvé tělo pod sebou a s takřka ledovým klidem a jistým nezanedbatelným potěšením bere z učitelova stolku dvě pera, která mrtvému zapíchává do očních bulv. Opět se zamyslí. Přikráčí ke stupínku a řečnickému pultíku s mikrofonem. Pultík snadno zvedá svými bledými, studiem a návštěvami podniků různých pověstí zdevastovanými pažemi a prohazuje ho oknem. Chvíli lituje, že neměl k dispozici polštář, že není původním obyvatelem nynějších USA a že jeho učitel opravdu jako Nicholson nevypadá. Vyskočí vzniklým otvorem v okně.

Naprostý klid, děs. Studenti sedí zcela otřeseni ve svých lavicích. Tentýž student A. se vrací do auly dveřmi, klidně prochází uličkou ke svému místu, posadí se, otevře Gramatiku od H. a B. a se zjevným zájmem pokračuje v bádání stran koherence a nekoherence.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucie Lucie | Web | 31. srpna 2010 v 21:50 | Reagovat

S prvním odstavcem jsem se vyloženě zotožnila, druhý odstavec mě překvapil, třetí šokoval, čtvrtý rozesmál:-) Jistí profesoři a jisté předměty by si jistě zasloužily stejnou pozornost, jakou jsi prezentoval ve svém článku.

2 Albert Pes Albert Pes | 1. září 2010 v 14:55 | Reagovat

To teda...!

3 Rýža Rýža | Web | 1. září 2010 v 18:28 | Reagovat

Hm, to by u nás na Zoologii nešlo, velkou posluchárnu máme až ve druhém patře...:)

4 Albert Pes Albert Pes | Web | 1. září 2010 v 20:31 | Reagovat

Chtělo by to trochu akrobacie, no... Sakra, já ti závidím tu hotovou diplomku...

5 Rýža Rýža | Web | 1. září 2010 v 21:36 | Reagovat

Já ti nevím, na Viničné je to druhé patro tak na úrovni čtvrtého...holt staré budovy a vysoké stropy...však to známe.

Zatím není co závidět...ještě není obhájená...takže vlastně ani není jistý jestli vůbec bude co závidět:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama