Ještě k těm koncům...

30. července 2010 v 18:43 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
No, tak jsem se přesvědčil o realitě předmětu minulého článku. Rozešli jsme se s přítelkyní, dejme tomu z její vůle. Samozřejmě, jak to tak bývá, největší kýče kolem sebe a na sobě člověk pozoruje, když se do někoho zamiluje (nebo když někoho nedejbože dokonce miluje) a když se s někým rozchází. Nechal jsem se tím hnusem tak unést, že jsem prošel a ještě procházím klasickou fází všechnosespraví-nenávidímtě-pročproč?-jsemvprdeli (teď jsem momentálně v prdeli).

Obávám se, že jsem ještě zdaleka nedosáhl toho stupně vše lidské transcendujícího cynismu, který by mi zabránil do podobných stavů upadat. Prostě jsem se ještě nenaučil těm správným koncům, které by mohly vypadat třeba takhle:

Ona: "Víš (... cokoliv), ale bohužel (... cokoliv), budu tě pořád mít ráda (...ehm)."
On: "A pointa?"

Nu, dobrá tak takhle asi ne... Nicméně umění skončit se ctí je v takových případech oboustranně na místě a obávám se, že já i má drahá expolovička jsme tenhle souboj drtivě prohráli. Tedy zvláště já. Jsem prostě taková posraná citlivka.



(Počínaje zítřkem se budu uklidňovat v ukrajinských Karpatech, udělám možná takovou menší fotoreportáž, kterou sem hodím. Případné nabídky k sňatku, kondolence, blahopřání či jakékoliv jiné reakce na mé bytí v prdeli zasílejte přes "zprávu autorovi" v menu vlevo.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama