Leden 2010

Jsem metarebel

26. ledna 2010 v 21:32 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Já byl vždycky podělanej slušňák. Ale fakt, pořád. I když se začalo v šestnácti chodit do hospy, já byl pan slušnej. Nekecám, prostě jsem to tak měl nastavený. No, jasně, vožral jsem se xkrát jako prase, vyzkoušel jsem ledacos, ale stejnak jsem zkrátka trapně slušnej kluk. A je to v řiti, protože jsem dycky chtěl bejt ve skrytu mýho decentního já pan velkej. Rebel. Prostě takovej ten člověk, kterej má tu věc vod "r", kterou se vohání ty blbci, který maj moc levý ruce na to, aby si svý kšilty vohnuli to přijatelnýho, tj. jakýhokoliv jinýho než nulovýho úhlu. Takovej ten Drsnej Ríša, jak se podívá a všichni zalitujou, že zrovna nenosej hnědý bezpečnostní trencle. Každej ví, že bude průser, jestli tenhle bratr nedostane to, co chce. Takovej ten zloun, kterej nemusí na barmana přitepleně mávat paznehtem, aby mu nalil pivo. Voční víčka má blízko u sebe, voči ale čuměj kurnik zle. Takovej ten typ chlapa, kterej nemusí nic říkat, jenom ukáže na flašku, zvedne prst a ukáže na krásnou ženskou, barman pochopí, uctivě se ukloní, vodklopýtá s paňákem pro ženskou. No. Tenhle typ jenom sedí a ta ženská přijde sama za nim. Jenže já jsem prostě slušňák.

A slušňáci nic vod "r" nemaj, slušňáci maj prdlajs. No, dobře, tohleto svý mizerný slušňáctví jako tak kvazipřekonat dokážu, ale vypadá to prostě blbě. A stejně sem si jednou řek: "Tak dost, pse. Budeš rebel, protože ty na to máš. Seš drsnější než voni." No. A zkoušel sem to. Byl sem rebel na střední, to byly ale průsery, protože za každou drzost sem měl tendence se vomlouvat, dyž jsem řek sprosťárnu, tak sem se dycky podíval směrem nahóru a pomyslel si "pardón". Dyž jsem chtěl drsným způsobem vobjednat paňáka pro jednu neznámou holku, tak jsem si vykoledoval vod hospodskýho jenom "comamdoprdeleudělat???", když sem to zkoušel podruhý, tak jsem spadnul ze židle, kde sem zrovna seděl, prostě všechno špatně. Všechno moje rebelství šlo dycky vod psa ke psovi a z bláta do hovna.

Tak jsem si řek: Vod teďka budeš metarebel!

Ano, započal jsem svou trudnou existenci metarebelství, jehož podstata spočívá v negaci negace temporálně primárního způsobu mého jestvování a nadměrném užívání pokud možno nesrozumitelných termínů, frazémů, neologismů a ismů všeho druhu, což by, jak se někdo snad může domnívat, tendovalo k náhledu, že má nynější póza je v podstatě stejná jako ta původní, avšak - chyba lávky! Prostě jsem sice pořád stejnej slušnej magor, za to ale umím vysvětlit, proč je to tak kúl.