Proč nesnáším náboženství

17. prosince 2009 v 12:33 | Albert |  Něco o mně - osobní záležitosti
Nesnáším náboženství. A to bytostně. Veškeré náboženské systémy nejsou ničím jiným než modifikovanými -ismy, jejichž jediným účelem je svázat člověka v jeho svobodě, udělat z něj loutku. Němčina (Heidegger samozřejmě, kdo jiný...) má pro to krásné slovo "Zeug". Někde tam v dáli obyčejně stojí někdo, kdo za provázky tahá.

Náboženství se projevuje především nenávistí a elitářstvím. To znamená: Já mám cenu, hodnotu, jsem totiž věřící. To, co děláte vy, je špatně, je to zvrhlé, je to hnus a čeká vás za to posmrtné utrpení.

Když si čtu Bibli, vidím něco úplně jiného. Vidím Ježíše, člověka, který není náboženský, ale lidský v tom nejlepším smyslu slova. Když někomu řekl "tohle je špatně", nebylo to provázeno pomyslným pliváním síry a pekla, ale láskou, která měla ten smysl, že člověka vedla do svobody, a zjevnou nepopiratelnou autoritou - totiž, že oslovený viděl a věděl, že to tak je. Když vidím mluvit Ratzingera nebo Dalajlamu nebo různé islámské učence, většinou jsou mi buď k smíchu nebo k pláči.

Samozřejmě - něco je špatně a něco je dobře, nechci páchat jakousi relativizaci hodnot. Ovšem je třeba si uvědomit, že v každém "dobře" a každém "špatně" je (měl by být) smysl. Příkazy mají podobu zákona a ten vede k hříchu a to znamená ke smrti. Protože zákon beze smyslu je k ničemu. Miluj bližního svého! Řídí se tím náboženští lidé, které člověk potkává na internetových diskuzích, jak si ulevují od svého zjevně nenaplněného života tím, že nadávají všem a proklínají všechny kolem sebe? Náboženské "autority" se většinou nabízejí jakožto garanti smyslu ve skutečnosti dávno prázdných obřadů, náboženští lidé je rádi přijímají, protože tím se zbavují odpovědnosti za vlastní smysl a jeho tíže.

Jsou různé spolehlivé náznaky, které u mě spouštějí dávicí reflex. Možná i defekační. Mimo jiné:

1) Odmítání tělesnosti, zdůrazňování upadlosti fyzična (Nestvořil Bůh svět jako "dobrý" a člověka jako "velmi dobrého"?)
2) Odmítání sexuality a sexuálního potěšení (Co Píseň písní? V určité rovině je to krásná milostná poezie.)
3) Různé kodexy a sady příkazů, jež věřící má vykonávat (Přitom - co není z víry, je hřích.)
4) Mysticismus (Aneb dělej to a to, je zde smysl, který zatím nemůžeš pochopit.)

Je mi z toho smutno.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama