Prosinec 2009

Proč nesnáším náboženství

17. prosince 2009 v 12:33 | Albert |  Něco o mně - osobní záležitosti
Nesnáším náboženství. A to bytostně. Veškeré náboženské systémy nejsou ničím jiným než modifikovanými -ismy, jejichž jediným účelem je svázat člověka v jeho svobodě, udělat z něj loutku. Němčina (Heidegger samozřejmě, kdo jiný...) má pro to krásné slovo "Zeug". Někde tam v dáli obyčejně stojí někdo, kdo za provázky tahá.

Náboženství se projevuje především nenávistí a elitářstvím. To znamená: Já mám cenu, hodnotu, jsem totiž věřící. To, co děláte vy, je špatně, je to zvrhlé, je to hnus a čeká vás za to posmrtné utrpení.

Když si čtu Bibli, vidím něco úplně jiného. Vidím Ježíše, člověka, který není náboženský, ale lidský v tom nejlepším smyslu slova. Když někomu řekl "tohle je špatně", nebylo to provázeno pomyslným pliváním síry a pekla, ale láskou, která měla ten smysl, že člověka vedla do svobody, a zjevnou nepopiratelnou autoritou - totiž, že oslovený viděl a věděl, že to tak je. Když vidím mluvit Ratzingera nebo Dalajlamu nebo různé islámské učence, většinou jsou mi buď k smíchu nebo k pláči.

Samozřejmě - něco je špatně a něco je dobře, nechci páchat jakousi relativizaci hodnot. Ovšem je třeba si uvědomit, že v každém "dobře" a každém "špatně" je (měl by být) smysl. Příkazy mají podobu zákona a ten vede k hříchu a to znamená ke smrti. Protože zákon beze smyslu je k ničemu. Miluj bližního svého! Řídí se tím náboženští lidé, které člověk potkává na internetových diskuzích, jak si ulevují od svého zjevně nenaplněného života tím, že nadávají všem a proklínají všechny kolem sebe? Náboženské "autority" se většinou nabízejí jakožto garanti smyslu ve skutečnosti dávno prázdných obřadů, náboženští lidé je rádi přijímají, protože tím se zbavují odpovědnosti za vlastní smysl a jeho tíže.

Jsou různé spolehlivé náznaky, které u mě spouštějí dávicí reflex. Možná i defekační. Mimo jiné:

1) Odmítání tělesnosti, zdůrazňování upadlosti fyzična (Nestvořil Bůh svět jako "dobrý" a člověka jako "velmi dobrého"?)
2) Odmítání sexuality a sexuálního potěšení (Co Píseň písní? V určité rovině je to krásná milostná poezie.)
3) Různé kodexy a sady příkazů, jež věřící má vykonávat (Přitom - co není z víry, je hřích.)
4) Mysticismus (Aneb dělej to a to, je zde smysl, který zatím nemůžeš pochopit.)

Je mi z toho smutno.

Velikost penisu coby vědecko-teoretický problém

5. prosince 2009 v 16:09 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Před nějakým časem se ve mně vzbudil zájem o metodiku měření mužského přirození. Předem bych chtěl konstatovat, že tento článek se z větší části snaží morálně nehodnotit podobné úvahy obecně (už proto, že jednou takovou je i on), snažím se spíše zamyslet se nad vědeckými implikacemi konkrétních pokusů.

Nuže. Zájem o toto téma u mě vyplynul z jednoho nevinného dialogu, po kterém jsem si uvědomil, že problém velikosti přirození muže (minimálně některé) zřejmě nesmírně trápí. S jistým záměrem neužívám termínu "vlastní přirození", poněvadž tento problém má radikálně (tj. ve svém "kořenu", jak staří latiníci dobře tuší, nyní beze všech dvojsmyslností a smyslů) ve svém základu fenomén komparace. A to nikoliv komparace reálného s reálným (totiž jednoho smyslového vjemu s druhým), nýbrž jednoho ideálu s jiným. Je nutno podotknout, že tyto ideály mají pravděpodobně statut transcendentálních idejí Immanuela Kanta, totiž v tom smyslu, že jejich předmětný obsah nemůže být předmětem jakékoliv možné zkušenosti, protože leží mimo její rozsah, na druhé straně ovšem samotný tento ideál je pro praktický život velmi důležitý. S velkou mírou nadsázky by se takto dala srovnat idea velikosti penisu s ideou nesmrtelnosti duše. Obé je nenahlédnutelné a proto ve vědeckém smyslu ireálné, obé je ovšem něčím předpokládaným pro vysvětlení různých typů jednání a proto coby teoretický konstrukt i pro vědeckou teorii důležité.

Dovolil bych si, abychom se mohli konkrétně vztáhnout k určitým výsledkům, uvést několik příkladů pokusů o měření velikosti penisu (což je z vědeckého jakož i z ekonomického hlediska určitě chvályhodné, má to jistě vliv na výrobce lékařských cévek, kondomů apod.). Tyto příklady nejsou ničím novým pod centrem naší prohnilé planetární soustavy, jsou k nalezení téměř všude (já jsem prozkoumával odborné lékařské publikace jakož i banální internetové zprávy, přičemž jsem bral v úvahu pouze studie od roku 1990 výše, poněvadž jsem uznal validitu hypotézy, dle které je velmi pravděpodobné, že s nárůstem průměrné tělesné výšky a hmotnosti způsobené změnou složení a dostupností potravin po druhé světové válce poroste i rozměr jednotlivých orgánů). Tedy:

- Journal of Urology (září 1996, k zakoupení zde: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0022534701656829), průměrná velikost v stavu erekce 12,9 cm. Měření proběhlo u 80 (zde mě mrzí nevelká spolehlivost statistického vzorku) amerických mužů bez ohledu na etnickou příslušnost, bylo provedeno personálem.

- International Journal of Impotence Research (prosinec 2000), průměrná velikost 13,6. Měření proběhlo u 50 mužů (to samé, co u předchozí studie, bohužel), provedeno personálem.

- Studie výrobce kondomů LifeStyles Condoms (2001), průměrná velikost 14,9 (bohužel s velkou standardní odchylkou 2.1 cm). Zúčastnilo se přes 400 studentů, měření bylo schopno pouze 300 (není divu). Velký statistický vzorek poskytuje poměrně přesné údaje, zde je ovšem problém faktu, že v tomto případě (narozdíl od předchozích) nebyli účastníci měření voleni náhodně měřiteli, nýbrž šlo o dobrovolníky. Lze se tedy dohadovat nad tím, zda se ze své dobré vůle nechávali změřit i podprůměrní a velmi podprůměrní majitelé mužských okras či zda ona dobrovolnost udělala ve vzorku své...

- Pro zajímavost uveďme ještě pravděpodobně nejznámější měření Alfreda Kinseye z roku 1948, který "hodil" výsledek 15,25 cm průměr se směrodatnou odchylkou 1,96 cm. Měření prováděly samy měřené osoby.
___________________________________________________________________________

Proveďme sumarizaci. U novějších pokusů měření prováděného personálem (měří se z břišní strany po špičku penisu) zde uvedených a 18 jiných (více i méně statisticky korektních, přesto jsem se snažil, aby nešlo o naprosté bláboly) jsem extrahoval průměrnou hodnotu velikosti penisu (statistické odchylky jednotlivých měření jsem již nebral v úvahu) 13,8 cm. Nebudu subjektivně hodnotit tuto velikost a nebudu se pro jednoduchost zaobírat výsledky měření obvodu, jež mohou rovněž být zajímavé.

Důležitý je zde jeden faktor - mnou zaznamenané průměrné hodnoty velikosti penisu z různých internetových měření jakož i z měření prováděnách samotnými měřenými vykazují kladný rozdíl oproti uvedeným studiím v průměru o 1,5-2,5 cm. To může způsobovat několik faktorů. Nejdůležitější je zde beze sporu invalidita měřidel. Ano. Co jiného by to také mohlo být...? Ono takové pravítko či krejčovský metr zakoupený v jednom obchodě se může jistě lišit od jiného, že...? Také bych řekl, že důležitá zde může být jistá potměšilost penisů, jež se rády, jsouce měřeny (užívám ten přechodník správně?), zasouvají o zmíněné dva centimetry do těla. Buď jak buď, velikost penisu je definitivně jednou z oněch vědeckých záhad, kdy měření ovlivňuje výsledek, ne nepodobnou například globálnímu oteplování a změně klimatu.

Nuže - co z toho plyne? Podivme se na implikace a psychologické zdůvodnění:

Muž: Velikost penisu je subjektivně důležitá právě jako předmět komparace. Když se muž ptá "Není to málo?", málokdy má na mysli "málo pro pohlavní styk" resp. "málo pro spokojenost partnerky" apod., natož, aby měl na mysli, že ono "málo" se týká skutečně jeho vlastního penisu. Nikoliv. Ono "málo" se týká ideje, jež tento penisně-psychicky chorý muž o svém vlastním údu má. Ono "málo" je pravou podstatou této ideje. Uvedu příklad formulace této ideje: Dva adolescenti se baví, jeden se zeptá (samozřejmě v jiných termínech): "Josefe, kolik centimentrů měří tvůj pohlavní úd?". Druhý adolescent se hluboce zamyslí. Co odpovědět? Protože mu vlastní velikost hlodá (je nebezpečno se v této souvislosti bavit o "vrtání") hlavou a není si jist, řekne "Asi tak dvacet centimetrů. A co tvůj pohlavní úd?" První je šokovaný, nedá ovšem nic znát a tak řekne: "Ano, ten můj asi taky tak nějak." Na tomto příkladném příkladu jsme mohli pozorovat, že vlastní idea "mála" se formuje negativním odstíněním vůči ideji, jež kvůli jednoduchosti nazvěme "20 cm". Ano, muži se pohybují v zajetí ideje "20 cm", na základě které jim v hlavách logicky vytane idea "málo". Co se skutečně porovnává, nejsou skutečné penisy s penisy jinými, porovnávají se ideje. Nikdo se neptá po tom, co vyhovuje ženám, ptáme se pouze po tom, zda naše idea "málo" není příliš "malá". Ano, je. A vždycky bude. Ideou "málo" netrpí (tedy mezi těmi, kteří se velikostí svého údu nadměrně zabývají, což je ovšem vždy znakem jisté patologie) pouze majitelé objektivních koňských velikostí. V tomto smyslu odkazuji na článek "Homosexuální měřítko na penisy", který problém měření (v podstatě formulovaný jako nepoměr penisního a běžného centimetru, jež se nedaří postihnout známými algoritmy) poměrně dobře zachycuje (http://www.hnederite.cz/index.php?text=120-homosexualni-meritko-na-penisy).

Žena: Žena je nutně množstvím diskuzí o velikosti penisu zmatena. Vyplývá z nich totiž, že průměrná velikost penisu je asi 19-20 cm, 30 cm ještě jde, ovšem mohlo by to trochu bolet. Problém žen není v tom, že by byly od svého mládí vrženy do problematiky penisních idejí "málo" a "20 cm" (samozřejmě, že tyto diskuze existují i v ženské obdobě, ovšem aplikovány na fenomény typu ňadra, zadek a různé proporce pohlavních orgánů). Problém žen spočívá v tom, že prakticky nejsou schopny velikost odhadnout (na 15 cm délky jedna řekne 10, druhá 20, třetí 5 metrů) a přístup s pravítkem v ruce je, řekněme, málo vhodný (omlouvám se ženám, dopouštím se odporné šovinistické generalizace, jsem si toho vědom). Ženám tedy nezbývá nic jiného, než odhad dle svého pocitu.
___________________________________________________________________________

Co z toho všeho plyne? Je to poměrně jednoduché. Přestaňte se, kurník, měřit. Naučte se pravidla pravopisu. Naučte se cizí řeč. Učte se matematiku, fyziku, filosofii, dějepis, zeměpis. Když máte v hlavě pouze penis, začnete se mu celou svou bytostí podobat.

Co z toho plyne pro ženy? Od chlapa, který užívá repliky typu "Nemám ho (tj. idea "málo" v praxi) příliš malého?", ruce pryč, pravděpodobně to bude penis.

Co z toho plyne s ohledem na eventuální názor na autora tohoto článku? Ano, tuto otázku jsem si položil i před svými penisními studiemi. Dejme tomu, že se prostě rád přehrabuji v kravinách, ano?