Rozpady věcí...

2. září 2009 v 1:33 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Přemýšlím o tom, o čem jsem přemýšlel skoro vždycky, když jsem přemýšlel. Opět a znovu - o pevných bodech ve světě pro člověka, které ne a ne nalézt. Jakmile člověk vezme dostatečně vážně jakoukoliv doktrínu, které se mezi lidmi vzdělanými i nevzdělanými většinou jaksi lážoplážo uznávají, a prozkoumá ji do všech detailů, nejčastěji zjistí, že tato nauka je v naprostém rozporu s denodenní realitou jeho života a jeho běžnou zkušeností. Říká se tomu testování ad absurdum.

Odvolám se na některý z článků, který jsem psal dříve (třeba "I'll spit on your science"). Může jít třebas o toto, dovolíte-li mi uvést velmi hrubý příklad:

Teorie: Striktní naturalismus. Vše je zcela materiální, přírodní atomární a subatomární zákony jsou vším. Vše je redukovatelné na nejnižší materiální "součástky".

Obecný názor: Velmi často souhlas.

Test: Existují fenomény, které redukci budou podléhat pouze velmi neochotně. Navíc v běžném lidském životě figurují kategorie (např. smysl něčeho), které na matérii či popř. do pozice epifenoménů téměř napasovat nelze.

To byla pouze velmi vágní ukázka toho, co mám na mysli. Nemusí jít o vědeckou teorii, může jít o životní postoje, o morálku jednotlivce. Jakmile se člověk začne v čemkoliv rýpat, rozpadne se mu to pod rukama. Jediné, co ještě alespoň zdánlivě lze, je vysvětlovat tyto teorie samotné metateoreticky jako konstrukty, které člověk užívá, aby se ve světě alespoň zdánlivě orientoval, jde o čistě účelové pragmatické vzorce. Jenže - i potom mi zůstává v rukou tento rozpadající se pragmatismus a já zjišťuji, že jsem zcela mimo hru. Vzhledem k tomu, že pevný bod mi není dán, snažím se soustředit se na věci, jak se mi dávají ony. Zda jako důležité či nedůležité, zda si mě nárokují či ne, zda se se mnou snaží navázat vztah. Snad mi to řekne i něco o mně.

Tak či tak, jsem ztracený. Svět takto přede mnou stojí jako mozaika názorů a způsobů chápání a pochopení, které se opírají jeden o druhý a nechtějí mi poskytnout místo, ze kterého bych je mohl přehlédnout jako celek.

Svět jako celek mi dává smysl z pohledu člověka, jenž věří, že jde o Boží stvoření s jistým řádem, morálním i fyzikálním. Nechci to sem ovšem tahat, z pozice pouhého "chytrého zvířete" se mi svět jeví jako hádanka. Krom toho, spousta lidí by mě obvinila (a skutečně i obvinila), že vírou v Boží řád si usnadňuji řešení tohoto rébusu, dalo by se říci, že jaksi "podvádím".

Mám za to, že alfou a omegou filosofie by měla být její schopnost dohnat jejího praktikanta tváří v tvář tomuto děsivému rozpadu řádu. Člověk se učí pokoře před "obyčejnými" věcmi, před jednoduchou slušností a mravní čistotou, před poctivou prací a koneckonců i před vírou v Boha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama