Září 2009

Jak jsem zjistil, že asi stárnu...

21. září 2009 v 16:35 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Že člověk stárne, není žádná novinka. Co je světem svět, bylo tomu vždy tak, ač před jeho potopou - budeme-li věřit jednomu semitskému blízkovýchodnímu národu - to snad nebylo tak rapidní, a vypadá to s námi i nadále podobně. S tím, že člověk stárne, s tím nemá nikdo nikdy problém. Je to vědecky doložitelný fakt. Nebo lépe - datum (abychom náležitě ocenili latinské kořeny těchto slov). Nechápu však, stejně jako mnozí lidé, proč se tento jev týká právě mě, protože já jsem měl v plánu začít stárnout tak od pětapadesáti až šedesáti let, zlatým vrcholem života projít tak kolem osmdesátky a pak spokojeně na zápraží odpočívat při četbě dobrých knih, za popíjení kvalitní kávy a pomalého potahování z v té době již vynalezeného zdraví prospěšného tabáku, obklopen zákonitou manželkou, která by mě i nadále přesvědčovala o mých nesporných lidských kvalitách, dětmi a vnoučaty, jež by nikdy neměly a neměla nouzi o akademické tituly, politické funkce, zdraví a tak podobně.

Buď jak buď, předpokládaného věku ni polovičního jsem nedosáhl, přesto nezbývá než konstatovat, že jisté alarmující znaky se v nejrůznějších oblastech mého Daseinu objevují. Mimo jiné to jest:

1) Nesnesu příliš hlasité prostředí.
2) Nedokážu zkonzumovat bez následků jakoukoliv "lehkou" drogu.
3) Nedokážu pít tvrdý alkohol.
4) Nedokážu pít cokoliv přes celou noc.
5) Nedokážu chodit do čajoven a poslouchat tam lidi s vytahanými svetry, kterak hlubokosmyslně probírají nesmysl univerza.
6) V hospodě sedím raději s hrdými majiteli XY chromozomů než s majitelkami XX.
7) Nesnáším diskotéky, disko hudbu, a vše, kde je hlavní tuc-tuc složka.
8) Nesnáším emaře.
9) Začíná mi chutnat zelenina.
10) Líbí se mi jenom jeden XX jedinec a přesně vím, co chci (jenom si nejsem jist termíny).
11) Když jdu nakupovat oblečení, jdu si koupit jednu věc vícekrát, protože si člověk nikdy nemůže být jist, zda ona věc - bez ohledu na módu - bude k sehnání, až se původní exemplář rozpadne.
12) Dnes jsem si koupil třetí identické trekingové boty.
13) Barvy nejužívanějšího oblečení jsou: černá, šedá, hnědá.
14) Nechodím běhat, protože se mi chce, ale protože musím.
15) Když běhám, nepláču krásou z okolní přírody, ale protože mě bolí kolena, plíce, vnitřnosti.
16) Nemohu se ráno protáhnout, jak bych chtěl, protože by mi vypadlo pravé rameno. Spokojím se se skromným ua-uá.
17) Nechodím spát, kdy chci, ale kdy usnu.
18) Piju velké množství kávy s mlékem. Slazené.
19) Začínají se mi líbit děti. Alespoň ty pěkné. Naštěstí je jich jako šafránu.
20) Všichni kolem mě se žení, vdávají, rodí, zasnubují.
21) Velké procento lidí kolem umřelo či je nemocných.
22) Velké procento dialogů začíná slovy "Pamatuješ si, jak..."
23) Velké procento odpovědí na tyto otázky začíná slovy "Promiň, ale fakt ne..."
24) Zásadním důvodem k podobným výpadkům paměti přestává být alkohol.
..... A tak dále....

A nejhorší na tom všem je, že mi není ani pětadvacet...

Chození po Borovansku

21. září 2009 v 15:07 | Albert |  Chození
Chození po Borovansku z 19.09.09. Pěkné, asi 20-25 km. Obrázky jsou z kompaktu, popisy při najetí kurzorem. Relaxační chůze zakončena velkým množstvím alkoholizovaných nápojů, jejichž konzumace vyústila v intenzivní dlouhotrvající bolest hlavy a žaludeční nevolnost následující den.



















Rozpady věcí...

2. září 2009 v 1:33 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Přemýšlím o tom, o čem jsem přemýšlel skoro vždycky, když jsem přemýšlel. Opět a znovu - o pevných bodech ve světě pro člověka, které ne a ne nalézt. Jakmile člověk vezme dostatečně vážně jakoukoliv doktrínu, které se mezi lidmi vzdělanými i nevzdělanými většinou jaksi lážoplážo uznávají, a prozkoumá ji do všech detailů, nejčastěji zjistí, že tato nauka je v naprostém rozporu s denodenní realitou jeho života a jeho běžnou zkušeností. Říká se tomu testování ad absurdum.

Odvolám se na některý z článků, který jsem psal dříve (třeba "I'll spit on your science"). Může jít třebas o toto, dovolíte-li mi uvést velmi hrubý příklad:

Teorie: Striktní naturalismus. Vše je zcela materiální, přírodní atomární a subatomární zákony jsou vším. Vše je redukovatelné na nejnižší materiální "součástky".

Obecný názor: Velmi často souhlas.

Test: Existují fenomény, které redukci budou podléhat pouze velmi neochotně. Navíc v běžném lidském životě figurují kategorie (např. smysl něčeho), které na matérii či popř. do pozice epifenoménů téměř napasovat nelze.

To byla pouze velmi vágní ukázka toho, co mám na mysli. Nemusí jít o vědeckou teorii, může jít o životní postoje, o morálku jednotlivce. Jakmile se člověk začne v čemkoliv rýpat, rozpadne se mu to pod rukama. Jediné, co ještě alespoň zdánlivě lze, je vysvětlovat tyto teorie samotné metateoreticky jako konstrukty, které člověk užívá, aby se ve světě alespoň zdánlivě orientoval, jde o čistě účelové pragmatické vzorce. Jenže - i potom mi zůstává v rukou tento rozpadající se pragmatismus a já zjišťuji, že jsem zcela mimo hru. Vzhledem k tomu, že pevný bod mi není dán, snažím se soustředit se na věci, jak se mi dávají ony. Zda jako důležité či nedůležité, zda si mě nárokují či ne, zda se se mnou snaží navázat vztah. Snad mi to řekne i něco o mně.

Tak či tak, jsem ztracený. Svět takto přede mnou stojí jako mozaika názorů a způsobů chápání a pochopení, které se opírají jeden o druhý a nechtějí mi poskytnout místo, ze kterého bych je mohl přehlédnout jako celek.

Svět jako celek mi dává smysl z pohledu člověka, jenž věří, že jde o Boží stvoření s jistým řádem, morálním i fyzikálním. Nechci to sem ovšem tahat, z pozice pouhého "chytrého zvířete" se mi svět jeví jako hádanka. Krom toho, spousta lidí by mě obvinila (a skutečně i obvinila), že vírou v Boží řád si usnadňuji řešení tohoto rébusu, dalo by se říci, že jaksi "podvádím".

Mám za to, že alfou a omegou filosofie by měla být její schopnost dohnat jejího praktikanta tváří v tvář tomuto děsivému rozpadu řádu. Člověk se učí pokoře před "obyčejnými" věcmi, před jednoduchou slušností a mravní čistotou, před poctivou prací a koneckonců i před vírou v Boha.

Pro Spiral

2. září 2009 v 0:35 | Albert
Aj, ptal (ptala?) jste se, kam mi zmizel červenec. Byl smazán, protože hrozilo nebezpečí, že se v něm lidé začnou poznávat a to jsem nechtěl. Obecně raději urážím pouze lidi, se kterými se stýkám málokdy nebo vůbec...