Březen 2009

Rukověť psaní vědecké práce

11. března 2009 v 0:52 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Rád bych Vám, filosofickým a duchavědným embryím, poskytl několik užitečných rad pro sepsání kvalitní vědecké práce na akademické půdě. Nuže:

1. První omezení závisí na zadání. V zásadě jsou tři možnosti:
1.1 Od vedoucího semináře/čehokoliv dostanete přesně formulované zadání včetně problémů, které je třeba zpracovat. V tomto případě jste v pytli. Navrhuji, je-li to možné, zapsat se na jiný seminář.
1.2 Příznivější je situace, kdy zadavatel dodá pouze téma. V tomto případě se před Vámi rozkládají dvě cesty:
1.2.1 Cesta poctivého (tj. práce bude negativně ohodnocena) pisatele. Takový se nad tématem řádně zamyslí, promedituje v semináři probrané, a na základě toho, co se od takové práce obecně očekává, ji s použitím kvant sekundární literatury napíše. Problém tohoto postupu tkví v následujícím - zadavatel je většinou odborník, k tématu samozřejmě ví víc než Vy a ve dvou třetinách případů se ztrapníte.
1.2.2 Cesta pravého akademika - probereme v bodě 1.3.2
1.3 Nejpřijatelnější je, máte-li napsat práci na libovolné téma, které tak nějak do okruhu semináře zapadá. Opět máte dvě cesty:
1.3.1 Cesta poctivého pisatele, netřeba rozebírat... Opět jde o akademika, který špatně skončí.
1.3.2 Cesta pravého akademika. Zde musíme provést opět dělení:
1.3.2.1 Pravý akademik na počátku své éry. Na počátku studia je třeba udělat zásadní kariérní krok - začít se koncentrovat na libovolný zcela marginální fenomén zpracovaný pokud možno naprosto neznámým nebo zcela nesrozumitelným (nejlepší je kombinace obého) autorem, nastudovat ho a sepsat si soukromou práci, která bude obsahovat všechna moudra, která Vás k dané problematice napadnou. Až bude toto hotovo, můžeme postoupit dál.
1.3.2.2 Pravý akademik koncentrující se na jedinou marginalitu, o které ví (nebo se domnívá, že ví, což je v podstatě pro tyto účely totéž) všechno. Nuže - Nyní nastupuje na scénu umění akademického psaní práce:

Jde o to, zplodit libovolně dlouhý text na libovolné téma, který bude nést Vaši akademickou pečeť - Vaši "specializaci". V praxi to znamená, že na jakékoliv téma naroubujete tu Vaši problematiku. Příklad: O autorovy X, kterým se tento seminář zabývá, nevím ani FŇ. "Ten můj" je autor Y. Tedy: Vyberu si obecně známý jednoduchý fenomén u autora X, u kterého mohu doufat, že jsem ho snad jakž takž pochopil a nepříliš pokazím, a srovnám ho s tajuplným pojetím téhož fenomému u svého autora Y. Je třeba vytvořit iluzi, že o X říkám něco nového, i když to může být tak, že o X nakonec vůbec nic neřeknu.

Tímto způsobem lze dojít do paradoxních končin, kdy několik let budete v podstatě psát stále tu samou práci. Gratuluji, to znamená, že jste na půl cesty od profesorského postu!