Let's get retarded in here...

18. srpna 2008 v 19:05 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Ve všem lidském čemkoliv je takové cokoliv + něco. Okolo + něčeho se pořád motám, je to to, čemu jsem říkal "šťopkovitost", všechno, co se vymyká pohledu, co je pohledem, co nelze podrobit pohledu, co je vždycky + něco, nedefinitiva, když cokoliv de-finujeme, co jsme my, co je vždycky, korektně napsáno, něco mínus, protože je to neuchopitelné, je to to, skrze co my uchopujeme a jsme, alespoň v jisté dimenzi, jako lidi. + něco se z tohoto negativna stává v okamžiku, kdy se ono mínus snažíme nějak reflektovat, třeba tak, jak to dělám tady. Tyhle myšlenky nejsou nic nového, samozřejmě - jsme blízko negativnímu platonismu, pohledu idealistů 19. století na člověka, Satrově Nicotě (fuj!). A koneckonců, vzpomeňte si na Platónův dialog Sofistés- idea negativna je jedna z hlavních idejí, na které participují nutně ostatní, aby získali své vymezení (totiž každá idea minimálně není idejí jinou). Jak píše Sartre (obyčejně tě pomlouvám a teď tě takhle využívám, viď Jean Paule...), nic nicuje, žádným způsobem nesubsistuje jako jakékoliv jsoucno (a přesto je u Platóna ideou, tedy + něčím). Nicotu v téhle formě přináší skrze svou neobvyklou formu bytí do světa člověk. O ničem, o mínus, resp. o + něčem, je možné blábolit dlouho, proslavit se na tom , zaplést se do toho a totálně z toho zblbnout.
Zajímavé je ale pozorovat ji v praxi, kde se projevuje v nekonečných regresech, pádech "za", metareflexí všeho. Úžasná je v literatuře, v umění, v řeči obecně (viz třeba mé bláboly o modalitě někde ve starých článcích)... Mno, o tom jsem se tady namlel dost.
Já se rád směji. A velmi rád mám humor, který využívá ono +něco. Humor je krásný jako obrana i jako jemný útok. Za nejpovedenější druh humoru považuji cosi, čemu by se při troše dobré vůle mohlo říkat třeba "inverzní ironie". Představte si situaci: Na večírku potkám někoho, koho opravdu nemusím. Celý večer ho budu naprosto otevřeně a nestydatě urážet. Pokud to budu dělat dostatečně geniálně, podaří se mi, že se tento člověk bude neustále smát a dobře se bavit, protože si bude myslet, že si zkrátka dělám legraci. Nebude naprosto tušit, že to, co říkám, myslím v podstatě vážně. Tato situace mi tedy poskytne hned několikeré zvrácené potěšení - do obličeje někomu řeknu pár pěkně nelichotivých věcí, které si o něm myslím, a to zcela beztrestně a navíc se pobavím jeho nechápavostí. Samozřejmě, takové věci se nedělají a zde to probíráme čistě teoreticky, abychom se zamysleli nad šťopkovitostí našeho pobývání na této prohnilé oběžnici.
A co dál? Dál se můžeme naprosto zbláznit! Co třeba smát se a už vůbec nevědět, čemu? Když půjdeme v našem meta dál, nebudeme už ani vědět, co vlastně myslíme vážně... A z téhle závratě z naprosté zamotanosti a neskutečné blbosti vaří podle mě třeba Monty Pythoni... Genialita...
Poznámka: Někomu stačí jedno meta a už je naprosto v pytli. Nevěříte? Zkuste použít ironii na průměrného Němce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama