Červenec 2008

Poznámka k Pearl Jamu

14. července 2008 v 21:56 | Albert |  Hudební záležitosti
Příšerně jsem se zase zažral do Pearl Jamu. Začal jsem pozorně poslouchat a zjistil, že některé jejich texty jsou nejen básnicky perfektní, což vím již dlouho, ale také docela milé, což je pro mě novinka... Poznamenám si sem jeden text:
Wishlist
I wish I was a neutron bomb for once I could go off
I wish I was a sacrifice but somehow still lived on
I wish I was a sentimental ornament you hung on
The Christmas tree I wish I was the star that went on top
I wish I was the evidence I wish I was the grounds
For 50 million hands upraised and open toward the sky

I wish I was a sailor with someone who waited for me
I wish I was as fortunate as fortunate as me
I wish I was a messenger and all the news was good
I wish I was the full moon shining off a Camaro's hood

I wish I was an alien at home behind the sun
I wish I was the souvenir you kept your house key on
I wish I was the pedal brake that you depended on
I wish I was the verb 'to trust' and never let you down

I wish I was a radio song, the one that you turned up
I wish...
I wish...

What's up?

12. července 2008 v 14:40 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Co se děje? Předně nepíšu. Teď to poruším jenom proto, abych si sám utřídil, proč vlastně. Mám při psaní nepříjemný pocit, totiž z toho, že myšlenky dostávají jistou, někdy příliš jednostrannou definitivu. Proto se tady také takovou dobu nic nového neobjevilo, neobjevuje a kdo ví, kdy objeví.
Pár poznámek:
- Zkouškové období jsem přežil. Něco mi dalo zabrat méně, něco více, pořád jsem ale tady...
- Mám spoustu práce a spoustu věcí k vyřízení do září. Vůbec se mi do toho nechce a mám v plánu se ještě tak čtrnáct dní flákat...
- Jaksi mi nevyšly žádná domluvená práce v Praze, kde jsem měl nutkání přes léto zůstat a tak jsem doma. Abych tu neshnil, našel jsem si úžasnou brigádu. Pracoval jsem na stavbě. Kdo to nikdy nezkusil, vřele doporučuji. Zcela jiný svět, než ten, na který jsem zvyklý. Zcela jistě lepší než práce někde u pásu nebo u pokladny supermarketu, parta, se kterou jsem tam byl, byla dobrá. Mluvili třeba docela sprotě, ale sprostí nebyli. A navíc opravdu vtipní... Přesto se člověk pohybuje v pro mě dost odpuzujících kolech rutiny. Vstávat v pět, přijít z práce ve čtyři, jít v deset spát a znovu...
- Četl jsem hodně A. Stiftera. Až na "Die Mappe meines Urgroßvaters" ho nemohu ani cítit...