Všichni moji angažovaní

4. dubna 2008 v 17:53 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Poslední dobou jsem tak nějak... Jak to napsat? Zmatený? Ano, to snad bude dobré slovo. To budu mít z toho čtení spisků a povídek levicových intelektuálů. Něco se mi zdá až příliš nemožné, než aby to byla pravda. Myslím, že před nějakou dobou jsem si sem něco poznamenal o Heinrichu Böllovi a jeho románu Wo warst du, Adam?. A myslím, že před onou nějakou dobou se mi nelíbil. Alespoň, že tak. Teď jsem si nastudoval případ teroristky Ulrike Mainhof, kterou Böll různě obhajoval. Bylo to v roce 1971, kdy skupina lidí kolem Mainhofové zastřelila několik lidí, snad při bankovní lopeži či co. Teď se mi "nelíbí" Böll sám. Někdo by třebas argumentoval případem bratří Mašínů. Myslíte si, že je možné srovnávat více či méně demokratickou SRN s tehdejším Československem? Buď jak buď, Böll píše jako hlupák. Mám na mysli jeho článek Will Ulrike Mainhof Gnade oder freies Geleit? (doufám, že se to tak jmenuje, píšu z hlavy). Přes drobné výhrady bych přijal jeho kritiku Bildu a jeho novinářských praktik. Dobrá, špína. Na druhé straně, mluvit o živlech typu Mainhofové jako o teoreticích, jejichž teorie jsou násilnější než praxe, heroizovat a stavět je jako romantické a předem k nezdaru odsouzené bojovníky proti establishmentu... Je to na mě trochu silná káva. Otevřené nazvání systému fašismem... Co s tím Böllem a jemu podobnými dělat? Desetiletá exkurse do zemí postižených socialismem v praxi? Četl jsem Enzensbergera a jeho Berliner Gemeinplätze, článek, za který by asi v USA šel onehdy sedět (čímž vůbec nemám na mysli, že by to tak bylo správné). Možná i dnes. I jemu bych ozdravný pobyt ve východním bloku přál. Přečetl jsem povídku (ono je to vážně dlouhé... snad spíš román?) Lenz od Petera Schneidera. Bože, to byla síla. A pak se divím, že jsem tak jaksi zmatený.
Nejsem zmatený v tom smyslu, že by se mi otevřelo dosud špatně zmapované myšlenkové pole, které by zproblematizovalo mé struktury názorů. Ne. Já nechápu ty lidi. Schneider si to po sobě nepřečetl? Já nesnáším politickou agitaci v umění, naprosto bytostně. A to ani těch politických směrů, ke kterým bych sám inklinoval. Vybavit literární postavu "politickým myšlením" jako hlavní charakteristikou znamená ji zabít. Nechci číst o Lenzovi, který hloubá nad možností překlenutí třídního rozdílu (on intelektuál, ona dělnice) láskou. To už raději i o té lásce, prosím pěkně. Oč je opravdovější Faust, o co lidštější blouznící Hyperion, o co hlubší případ rodiny Buendíazových? Na socialistických (a vlastně jakýchkoliv jiných) politických literárních schématech je vidět jednoduchost, nadšení z vynálezu univerzálního léku lidstva, nesmyslná aplikace ujetých teoretických struktur na záležitosti mnohem hlubší. Je to ploché, šedivé, nesmírně nudné. Když jsem před rokem ve tři ráno četl Schellingův Systém transcendentálního idealismu, začala mi po bradě kanout slina a v knize vytvořila moc zajímavý vzor. Nu dobrá, byl jsem unavený. Když jsem četl Lenze, musel jsem si dávat spíše pozor, abych knihu nevylepšil jiným způsobem. Byl jsem znechucený.
Aha, to bylo to dobré slovo!
____________________________________________
7.4.08 dodatek: Zdá se, že poslední dobou pořád jenom na něco nadávám. Já budu příště konstruktivnější, slibuji. Vrátím se ještě k post/moderně, snad něco o Habermasovi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rosemil rosemil | E-mail | 7. dubna 2008 v 14:45 | Reagovat

Buďte zdráv příteli.Ozývám se vám po delší odmlce,protože už nemohu nezareagovat na vaše názory.Jak jsem vám již dříve psal,vaše stránky se mi velmi líbí a se zájmem čtu vaše příspěvky.To však neznamená,že souhlasím s vašimi myšlenkami.Témata,jako např.Heinrich Boll,Čína,bratři Mašínové a další mne oslovují stejně jako vás.Musím přiznat,že právě tyto náměty,jak je prezentujete vy,mne docela zvedly ze židle.Docela těžko je pro mne pochopitelné,že právě vy a váš intelekt se můžete ztotožnit s něčím tak zrůdným,jako jsou masové vraždy bratří Mašínů a duševně poněkud retardovaného M.Paumera.Jen tak na okraj stručný dotaz.Jak si myslíte,že Mašínové dále bojovali proti komunismu po jejich útěku?Povím vám to.Vůbec nijak.Naše vlast jim byla úplně ukradená,protože oni hájili jen vlastní ekonomické zájmy pod pláštíkem jakýchsi vyšších idejí.Po celou dobu od jejich emigrace je ani nenapadlo např.spolupracovat se Svobodnou Evropou,Hlasem Ameriky,či jiným podobným médiem.Pro mne je těžkou osobní tragédií,když je podobná verbež nejen obhajována,ale dokonce vyznamenávána.Předpokládám,že jste viděl fotografie jejich obětí.Z těch se vám nezvedá žaludek?Víte,já dovedu pochopit,že někdo obětuje svým idejím téměř cokoli,ale vražda,třebas i politická,pro mne vždy zůstane tím nejodpornějším zločinem.Takhle se milý pane názory neprosazují.Co je hrdinského na podřezání bezmocného člověka?Abych byl upřímný,je mi poněkud nevolno,když jen pomyslím na ty zrůdy.Máte-li zájem,někdy příště se vyjádřími k ostatním,již dříve zmiňovaným tématům.Prozatím žijte v míru a mějte se fajn.    Rosemil

2 Albert Albert | Web | 7. dubna 2008 v 17:31 | Reagovat

Přeji dobrý den!

V článku, pod kterým teď píšeme, jsem pouze navrhl, že by snad někdo mohl srovnávat případ Ulrike Mainhof a bratří Mašínů a přidal jsem, že se mi to zdá nesmyslné. Už třeba jenom kvůli charakteru země, ve které onehdy žili. Metody ponechám stranou.

V článku o Číně jsem konkrétně vyjádřil sympatie s aktivitou bratří Mašínů, to je pravda. Sympatie s jejich aktivitou, s jejich nesmiřitelností se stavem "jejich" republiky, který považovali za protiprávní, pod správou nelegitimní a zločinné vlády. V těchto mezích souhlasím. A jsem velmi rád, že se o takových záležitostech diskutuje. Otázka prostředků jejich boje, tedy asi především zastřelení Rošického, snad i podřezání Honzátka (ač to by snad i poválečný zákon z roku 1946 jako metodu partyzánského boje, tj. nebrání a vraždění zajatců, ospravedlňoval), je věc jiná. Obdivuhodná vytrvalost a houževnatost jejich boje proti režimu je tím, co je ale podle mě nutné stavět proti nepřijatelné metodě. Na obou dvou stranách umírali "civilisté" (i když tenhle termín je v tomhle kontextu sporný), kdo jich má na svědomí víc? Jaká jiná metoda boje zde byla? Nemyslím si, že by Svobodná Evropa byla nějakým velkým katalyzátorem protirežimních akcí. Nevím. Jan Palach se neupálil proto, aby se stal symbolem odporu proti okupaci, ale kvůli znechucení s lhostejností našeho národa vůči ní. Ta lhostejnost je nám charakteristická. Proto ti Mašínové...

3 Albert Albert | Web | 7. dubna 2008 v 17:39 | Reagovat

Ještě dodatek: Vím, že to tady poslední dobou začíná vypadat poněkud jednostranně. Problém je v tom, že jsem více méně donucen studovat německou historii a literaturu po roce 68, ke které příliš vztah právě pro její političnost nemám. Nechci tepat pouze do levicových intelektuálů, stejně tak nemám rád v literatuře agitaci jakéhokoliv druhu. Ale materiál mám v ruce takový, jaký mám, co nadělám... Nedokážu toho asi nikdy přečíst a nastudovat tolik, kolik bych chtěl.

Ale slibuji, že to tady již od příště trošku odpolitizuji, samotnému se mi tady přestává líbit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama