Duben 2008

Nejsem obyvatelem věží ze slonoviny

14. dubna 2008 v 23:40 | Albert |  Literární záležitosti
Tvé hrdlo je jak věž ze slonoviny, tvé oči - rybníky v Chešbónu u brány Batrabímské. Tvůj nos je jak libanónská věž, zkoumavě hledící k Damašku.
Ani dnes se nedostane k slibovanému. Slibované(ý) může vždycky počkat. Ačkoliv... Alespoň dnes ještě ano. Přečetl jsem si esej od Rakušana (doufám) Petera Handkeho Ich bin ein Bewohner des Elfenbeinturms (1967). Ach ti Rakušané... Mám pro ně slabost, to jsem již několikrát přiznal. Jeho vize literatury je zhruba takováto: Hledá metodu. Hledá schémata, možné druhy chápání skutečnosti. Schéma se opotřebuje časem, je třeba neustálé inovace. Témata ho nezajímají, politickými dokonce (víceméně) opovrhuje (nejsem v tom sám), co hledá, je budování vědomí o sobě a o světě.
Snazší je pro mě souhlasit s negativní stránkou jeho náhledu na literaturu. Možná je přehnaně přísný, nemyslím si jistě, že literatura je pouze tím, za co jí Handke má. Handke ale svoje ryze subjektivní stanovisko obhajuje právě jako své osobní, což je mi milé (v porovnání s tím, jak se prezentuje třeba Fiedler). Problém je v tom, že člověk, který má své již přečteno a odpřemýšleno, nalézá schemata všude jako již použitá. Já od literatury nečekám to, co od ní čeká Handke. Literatura není něco, co člověka spasí, co mu pomáhá najít smysl... Od všeho, co studuji, co čtu, čím se zabývám, čekám pouze to, že mi to pomůže odhalit strukturu světa ne tak, jak je, ale jak ji chápou jiní lidé... Handke chce novou metodu pro oko, které získá nový druh zkušenosti, nové vědomí. Bohužel musím konstatovat, že všechny metody (včetně těch, se kterými pracuje on), tady již byly. Člověk je až smutně nudný. Jediným způsobem, jak získat novou metodu, je reflektovat metody stávající, reflexí postupovat v nekonečných regresech dál a dál. Subjektivně výborná literatura je pro mě taková, která tyto regresy odhalí jako něco nevyhnutelného a vzdá se ambice reflexe. Taková literatura bude odhalovat člověka, který se topí ve své reflexi, ví o tom, ví o tom, že o tom nikdy nemůže dostatečně vědět, člověka, jehož vědomí ho tak niterně pálí, že by se ho nejraději vzdal, zároveň to ale neudělá, protože vědomí je to, co ho činí tak lidským. Znáte něco takového? Nevím, jestli je to Marquezův záměr, ale na mě tak působí Sto roků samoty nebo Goethův Faust (tady bych si tipl, že Goethe skutečně věděl) anebo Rashomon. Anebo Bible, přečtěte si za domácí úkol Kazatele.

Co se mi líbilo...

12. dubna 2008 v 21:12 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
... ono to sem vlastně vůbec nepatří. Nemám tady ani spešl rubriku určenou filmům. Natož pak seriálům. Jediný snímek, který jsem vůbec zmiňoval, bylo Once, ten se mi ale lehce vešel do Hudebních záležitostí. Navíc, chtěl jsem psát o Habermasovi nebo zase o Bernhardovi. Nu ale tak... Udělám výjimku a alespoň si sem poznamenám: seriál Dexter je výborný. A tím myslím opravdu výborný, ne jako třeba doktor House, na kterého se občas dívám, i když je to v podstatě pitomost. Vezměte si desetihodinový skvělý (a vtipný) krima-psycho-drama film... Nic? Tak to je Dexter, první řada. Nechci přechválit, raději tedy sklapnu. Ale zkuste si to někde sehnat.

Všichni moji angažovaní

4. dubna 2008 v 17:53 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Poslední dobou jsem tak nějak... Jak to napsat? Zmatený? Ano, to snad bude dobré slovo. To budu mít z toho čtení spisků a povídek levicových intelektuálů. Něco se mi zdá až příliš nemožné, než aby to byla pravda. Myslím, že před nějakou dobou jsem si sem něco poznamenal o Heinrichu Böllovi a jeho románu Wo warst du, Adam?. A myslím, že před onou nějakou dobou se mi nelíbil. Alespoň, že tak. Teď jsem si nastudoval případ teroristky Ulrike Mainhof, kterou Böll různě obhajoval. Bylo to v roce 1971, kdy skupina lidí kolem Mainhofové zastřelila několik lidí, snad při bankovní lopeži či co. Teď se mi "nelíbí" Böll sám. Někdo by třebas argumentoval případem bratří Mašínů. Myslíte si, že je možné srovnávat více či méně demokratickou SRN s tehdejším Československem? Buď jak buď, Böll píše jako hlupák. Mám na mysli jeho článek Will Ulrike Mainhof Gnade oder freies Geleit? (doufám, že se to tak jmenuje, píšu z hlavy). Přes drobné výhrady bych přijal jeho kritiku Bildu a jeho novinářských praktik. Dobrá, špína. Na druhé straně, mluvit o živlech typu Mainhofové jako o teoreticích, jejichž teorie jsou násilnější než praxe, heroizovat a stavět je jako romantické a předem k nezdaru odsouzené bojovníky proti establishmentu... Je to na mě trochu silná káva. Otevřené nazvání systému fašismem... Co s tím Böllem a jemu podobnými dělat? Desetiletá exkurse do zemí postižených socialismem v praxi? Četl jsem Enzensbergera a jeho Berliner Gemeinplätze, článek, za který by asi v USA šel onehdy sedět (čímž vůbec nemám na mysli, že by to tak bylo správné). Možná i dnes. I jemu bych ozdravný pobyt ve východním bloku přál. Přečetl jsem povídku (ono je to vážně dlouhé... snad spíš román?) Lenz od Petera Schneidera. Bože, to byla síla. A pak se divím, že jsem tak jaksi zmatený.
Nejsem zmatený v tom smyslu, že by se mi otevřelo dosud špatně zmapované myšlenkové pole, které by zproblematizovalo mé struktury názorů. Ne. Já nechápu ty lidi. Schneider si to po sobě nepřečetl? Já nesnáším politickou agitaci v umění, naprosto bytostně. A to ani těch politických směrů, ke kterým bych sám inklinoval. Vybavit literární postavu "politickým myšlením" jako hlavní charakteristikou znamená ji zabít. Nechci číst o Lenzovi, který hloubá nad možností překlenutí třídního rozdílu (on intelektuál, ona dělnice) láskou. To už raději i o té lásce, prosím pěkně. Oč je opravdovější Faust, o co lidštější blouznící Hyperion, o co hlubší případ rodiny Buendíazových? Na socialistických (a vlastně jakýchkoliv jiných) politických literárních schématech je vidět jednoduchost, nadšení z vynálezu univerzálního léku lidstva, nesmyslná aplikace ujetých teoretických struktur na záležitosti mnohem hlubší. Je to ploché, šedivé, nesmírně nudné. Když jsem před rokem ve tři ráno četl Schellingův Systém transcendentálního idealismu, začala mi po bradě kanout slina a v knize vytvořila moc zajímavý vzor. Nu dobrá, byl jsem unavený. Když jsem četl Lenze, musel jsem si dávat spíše pozor, abych knihu nevylepšil jiným způsobem. Byl jsem znechucený.
Aha, to bylo to dobré slovo!
____________________________________________
7.4.08 dodatek: Zdá se, že poslední dobou pořád jenom na něco nadávám. Já budu příště konstruktivnější, slibuji. Vrátím se ještě k post/moderně, snad něco o Habermasovi...