Labutě u Vltavy

8. ledna 2008 v 12:31 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Nějak jsem se dostal k tomu, že jsem se vydal do ulic mého města. Už vím, šel jsem koupit mrkve. Aby mohl být stvořen mrkvovo-celerový salát, který já rád. Mrkve jsem nakoupil v zelenině, protože ale bylo krásné odpoledne, rozhodl jsem s k procházce kolem městských hradeb podél soutoku Malše a Vltavy. Procházel jsem se. Poté jsem se usadil na lavičce a pozoroval labutě a kachny. Potom mi to došlo.
Na co člověk sáhne, to zkazí. I ty labutě. Snad ani v zimě neumějí nic jiného než žebrat. Ano. Když se člověk dívá na svět jako člověk, tedy v takovém camusovském absurdním smyslu slova, totiž jako existence, jejímž krédem je "život lze žít daleko lépe beze smyslu", míjí hodnotu, která ve smyslu je. Hodnota, kterou člověčí člověk přikládá svému světu a sobě samému, je ryze kvantitativní. Protože sebe za člověčího člověka nepovažuji, chápu svět jako hodnotný v jiném smyslu. Totiž ve smyslu. Považuji se (ať oprávněně či ne - tohle je otázka jiná) za člověka božího, ač se se sebou samým v tom případě často míjím. Opravdové hodnoty existují a člověk je ze sebe samého tvořit neumí. Krása, láska a podobná klišé mezi ně patří. Hezčí je strom než chrám (pěkný patos, že?).
Člověk přesto může tvořit krásné věci, činit dobré skutky a mít opravdovou lásku, když jedná z toho, čím se stal v Bohu. Na stavu světa to bohužel není vidět. Buď se mýlím já nebo je tento svět prostě zlý a nikoliv neutrální, jak by snad řekl člověčí člověk.
To, že věřím v Boha, mi umožňuje chápat realitu nikoliv pouze kvantitativně, ale kvalitativně (vysoko? hluboko? vertikálně? já se takových výrazů docela bojím). Všechno je důležité, něco bolí daleko hlouběji než předtím, něco je daleko krásnější než předtím.
Albert: "Život lze žít i když smysl má, jenom to víc bolí a chce to větší odvahu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama