Modalita, věc to zapeklitá...

8. prosince 2007 v 22:58 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
V rámci svých jazykovědných výzkumů a také proto, abych naplnil literu univerzitního řádu, se věnuji práci, ve které zkoumám krásy modality jednoho germánského jazyka. Je to zajímavé. Zajímavé, vynecháme-li mé nečisté pavědecké motivy pro takovou práci (tj. protože musím) a soustředíme-li se na to, co to vlastně modalita je. Modalita je to, čím mluvčí operuje v nadpropoziční části svých výžbleptů (ať už papírových či vzduchem vedených). Zkoumáním modality můžeme do jisté míry určit, zda si mluvčí o tom, co produkuje, myslí, že to je pravdivé či nepravdivé či podmíněně pravdivé či bez ohledu na pravdivost dané. Také můžeme posuzovat, zda-li se nám šibalsky nesnaží jazykovou metodou vsugerovat něco jako daného, ač on to pouze předpokládá jako pravdivé.
Modalita je bezva věc. Na přemýšlení. Je to další část lidské šťopkovitosti (viz nějaký článek dole...). A její zkoumání je zábavné. Řekl A, abychom ale získali celkové pochopení toho, co řekl, co tím myslí a co si o tom myslí (a tento celek je součástí významu), musíme posuzovat část výroku B. A B část může být neuvěřitelně komplexní. Použil modální výraz X, co když je to ale pouze něco, co nepřímo odkazuje (třeba protože mluvčí lže) k výrazu Y, který odkazuje k Z?
V praxi: Pepa řekl X. Chce Pepa, abychom si mysleli, že X? Chce Pepa, abychom si mysleli, že on si myslí, že X? Chce Pepa, abychom si mysleli, že on chce, abychom si mysleli, že X? Chce Pepa, abychom si mysleli, že on chce, abychom si mysleli, že myslí X?
Ha! Tak jak to je?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama