De magistro

1. prosince 2007 v 13:13 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Dnes jsem coby investigativní redaktor našeho studentského plátku (mimochodem na vysoké úrovni) zaranžoval rozhovor s jedním pedagogem ústavu. Nebyl jsem příliš připraven, přiznávám, bez jisté dávky dobré vůle by mě vyslýchaný mohl kopnouti tam, kam slunce nesvítí. On ale mé blábolení srdnatě vydržel a na mé nekonzistentní a poněkud podivné otázky odpovídal způsobem vpravdě obdivuhodným. Trochu se za svou diletantní novinařinu stydím, ovšem již dost flagelantství!
Otázky byly spíše všeobecné, já se však neudržel a mimo protokol jsem se ptal i po věcech, po kterých by mi příliš být nemělo. Prodiskutovali jsme víru. Vzhledem k tomu, že studuji na ústavu s prastarou humanitní tradicí prosáklém sekularizací jsem se zajímal o to, jak pedagog, který se přiznává ke křesťanství, v takovém prostředí přežívá. Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že toto není zcela jednoduché, jsem většinou obklopen kolegy a přáteli, kteří mají k záležitostem víry apriorní nedůvěru až odpor. Tento pedagog vidí věci docela střízlivě. Velmi sympatické bylo, že i vzhledem k odtažitosti "našeho" oboru si drží velmi zdravý přístup ke světu. Ještě jeden detail: Má sedm dětí s jedinou ženou, kterou očividně miluje. V naší společnosti nezvyklé, že?
Byl jsem tím člověkem povzbuzen. Ne v tom smyslu, že by pro mě představoval nějakou duchovní autoritu (i když - co je na střízlivě brané autoritě špatné?), jako spíš tak, že vidím, že jsou lidé, kteří dokáží žít. S Bohem, zdá se. A se sebou, zdá se. A v tomhle světě. Veliká motivace.
Praha, 27.11.07
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama