Kdo vlastně jsem?

21. října 2007 v 22:26 |  Něco o mně - osobní záležitosti
Kdo vlastně jsem?

Jsem muž. Měřím asi 187 cm, vážím lehce pod 80 kilogramů. Tak... Takhle bych začínat nechtěl. Co s takovým popisem? Zkusím to z jiné strany. Studuji - pěkné, ale nepraktické obory. Také nic moc. Co o člověku říká to, co studuje?

Nevím kdo, jsem. Mohu napsat, jak sám sebe vidím. To mohu, protože se sebou denně žiji. Každý den ráno vstávám, myji se, vidím se v zrcadlech, kdo ví proč, ale mám dokonce i přístup do takové podivné změti, kterou by David Hume nazval "bundle of perceptions", tedy do mé vlastní mysli. Nemohu popsat sám sebe, protože si nejsem sám sebe vědom jako sám sebe, ale jako svého protějšku. Nejsem si sebe vědom, jaký jsem či co jsem, ale pouze tak jak se sám sobě jevím. Zkusím to.

Co si o sobě myslím:

Fyzicky: Je mi, pokud vím (protože já si všechny své narozeniny kupodivu nepamatuji), něco přes dvacet a stále méně než pětadvacet let. Poněkud mě zneklidňují mé řídnoucí vlasy a tak si je nechávám narůst pořádně dlouhé, abych měl na co vzpomínat za pět až deset let, až se džungle změní v Blanský les. Má vizáž mi vcelku vyhovuje.

Jinak: Tak třeba nejprve co mám rád? Mám rád dobrou hudbu - klasiku, rock, grunge, jazz, blues. Nejsem vybíravý, co se žánru týče, ale snažím se být náročný v konkrétním. Mám rád dobrou literaturu. Oba z oborů, které studuji, mě výtečnou literaturou zásobí, takže z mých oblíbených spisovatelů vpomenu třeba Friedricha Hölderlina. Mám rád i Márqueze - resp. pouze Sto roků samoty (potom je to už na jedno brdo...). Mám rád dobré filmy - z českých Markéta Lazarová. Mám rád i britcomy, Monty Pythony... Co dodat. Rád sportuji - občas běhám a rád jím. Jsem víceméně flegmatik, tedy vyjma chvílí, kdy kolem sebe mávám litinovým nádobím ve sraze urazit tomu ****** *****, který mě *****, tu jeho ******* palici. To byl pokus o žert. Litinové nádobí je tuze těžké.

Věřím v Boha. Dnes je to asi celkem divné, ale já žádné logičtější vysvětlení pro sebe samotného nenalézám. Vím, třeba si myslíte, že hledat v životě smysl či logiku je známkou slabosti. Ale o tom v jiné rubrice....

......................................

Edit: 13.07.2010

Budu to muset trochu změnit. Už mi není něco málo přes dvacet, zanedlouho dostuduji, jsem zaměstnaný, vážím lehce přes 80 kg, jsem cyničtější a asi o něco málo nemilosrdnější a zlejší, než jsem býval.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 matanov matanov | Web | 14. listopadu 2010 v 4:55 | Reagovat

A já se divila, že toho Márqueze tak hájíš, ačkoli toho napsal víc než Fulghum... Sto roků samoty mám ráda, ale jak píšeš, ostatní je na jedno brdo (více méně).

2 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. listopadu 2010 v 9:42 | Reagovat

No jo, to je problém velkýho množství autorů, který napíšou jednu v zásadě skvělou věc a pak ji píšou pořád dokola. Je to v hudbě - třeba Vivaldi. Celej Vivaldi je Čtvero ročních období, celej Márquez je Sto roků... :)

3 Bětka Bětka | Web | 23. června 2011 v 1:55 | Reagovat

Ahoj Vojto!

4 Albert Pes Albert Pes | 23. června 2011 v 10:01 | Reagovat

Zdravíčko, Bětko! Kdo jsi ty? Alžbětu znám, pokud mě paměť nemýlí, jenom jednu, ze Slovenska. To jsi ty? Jak jsi to tady našla? Rozpadá se mi anonymita, herdek, budu to muset smazat. Každopádně tě prosím, abys to tady celé brala s velkou rezervou a pokud možno neinformovala o existenci něčeho podobnýho naše společené známé (jsou-li).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama