Existence - fenomén... ?

25. října 2007 v 11:47 | Albert |  Bůh, Já, Oni, Svět
Neurčitost ve vztahu k tomu, čím se momentálně ve studiu zabývám, se stává v poslední době téměř charakteristická. Proč se vlastně Patočka ptá po existenci? Někdy o ní píše i jako o životu a život je ve své podstatě dle něj fenomén, resp. na úrovni fenoménu. Zájem o existenci vyplývá z toho, že si ona sama nás nárokuje, řekl bych. Je jisté, že si mě mnohé věci nárokují, i v morálním smyslu a tam se jim snažím nevěnovat pozornost, protože si o nich např. myslím že jsou špatné či marné atp. Jistě, závěry z teorie morality nelze asi jen tak beze všecho aplikovat do oblasti metafyziky, ale ten příměr mi nepřijde zase tak špatný. Filosofie se od svého počátku snaží dospět k pravdě, tj. po poznání toho, jaký je svět ve skutečnosti, co leží v jeho základech, leží-li tam něco, jak je založen člověk... Filosof si je od počátku své historické kariéry vědom toho, že ne vše, co mu smysly, ať vnitřní či vnější, dovolíte-li mi tuto novověkou hatmatilku, prezentují, musí být vždy zcela takové, jaké to je ve skutečnosti. Konfrontován s tímto si filosof postupem doby vytvořil rozlišení fenoménu od skutečnosti (o které, abychom zůstali agnostiky, nemůžeme vypovídat vůbec nic včetně její existence), které nejpřesvědčivěji podal Kant. Na straně skutečnosti je pravda. Skutečnost je to, jak něco je. Nyní - filosof samozřejmě dospěl k názoru, že to, co je skutečnost, je pro něj neuchopitelné, že již pokusem o uchopení překračuje svou kompetenci, dopouští se transcendentálního omylu. A teď dospíváme k úžasné obrátce: Začneme zkoumat fenomén, protože si nás nárokuje, v tomto případě existenci. Nechápu podklad tohoto výzkumu. Nechápu, jak si Patočka může dovolit mluvit v souvislosti s existencí o pravdě. Pravda snad něco skutečně znamená, ale každopádně je transcendentní. Jev. To je to, co nám zbývá a to je to, k čemu jsme ve výzkumu upadli. Skoro, jako bychom byli vyzýváni: "Udělejme si nějakou vágnější definici pravdy, nemůžeme-li dosáhnout té, o které všichni víme, že je to ta jediná." A nyní se ptám já: Není tohle něco, co ještě daleko více zasáhne náš smysl pro poctivost, jak o něm Patočka mluví v souvislosti se svým "životem v pravdě"? Nezabředli jsme z vlastní neschopnosti již jenom do pouhých slov?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama