Svět už asi spasit nestihnu

22. prosince 2016 v 22:47 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Letos mi bylo třicet. No jo, už někdy na jaře. A příští rok to bude, jak se tak dívám, deset let, co existuje tenhle blog. Jak se zdá, druhou pětiletku jsem docela flákal. Ono tak nějak, jako vždycky, souvisí všechno se vším. Už prostě nejsem Pes, už nechci zlepšit svět, zničit svět, smát se všem, tvářit se tajemně a dokazovat si, že jsem o tolik lepší než vy. Svět už asi spasit prostě nestihnu.

Nezjistil jsem nic navíc, nic hlubšího, smysluplnějšího, nic tajemnějšího, nic, co bych někomu mohl zhůry sdělit. Nesním už o tom, že budu ten zářnej filozof. Když vidím bývalé kolegy z fakulty, spisovatele sekundární literatury... Spíš terciární. Vydal jsem se na lov přízemních požitků. Strážci galaxie, X-Meni. Zjistil jsem, že arašídové máslo (crunchy) je fajn. Stejně tak javorový sirup. Začal mi chutnat rum. Piju o hodně míň piva, protože je mi z něj mizerně. Nekouřím vůbec už pár let. Rád a hodně pracuju a naplňuje mě to. Míň a míň sním o americkým středozápadu a víc a víc se těším na to, že jednou za čas si vezmu batoh a obejdu pár jihočeských vesnic. Minulé léto se mi to stalo s Ježíšem.

Jestli si nepamatujete Ježíše, tak to je takovej bloňdatej Viking. Honza. Prostě Ježíš. Seděli jsme spolu při jedné vzácné příležitosti sami v Budějcích v Díře (Díra budiž ideální hospoda dírovitého charakteru). Domluvili jsme se, že ráno společně vyrazíme na vandr. Ráno čekám na Vlak, Ježíš nikde. Volám, nebere, vlak ujíždí. Volám, bere. Prý se tak ožral, že prostě nemůže. Hlubce jsem se zamyslel, zašel si do Alberta, koupil uherák, zašel do Levných kin, koupil Švejka a vyrazil sám. Tři dny jsem si chodil převážně v dešti po Šumavě, přespal, kde se dalo, občas si zašel někam na polévku anebo pivo. A hlavně chodil, sám, bez lidí, po lesích. Bylo to... Jako dlouhý výdech, nádech a výdech, když člověk vyleze ze sauny.

Občas přemýšlím, co pořídím do domácnosti, abych se vlísal manželce. Velmi zřídkakdy si něco přečtu. Ideálně něco, co jsem už předtím alespoň třicetkrát četl. A to jsem teď já. Už jsem asi jenom Albert. A baví mě to víc, než kdy předtím.
 

Voli volí, voly zvolí

21. června 2016 v 15:28 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Jako netvrdim, že by Horáček musel nutně bejt horší prezident než Zeman. Toho by pravděpodobně co do diplomatických, etických a ostatních schopností překonal i mentálně postiženej pásovec, v tom to určitě neni. Chtěl jsem jenom říct jedno moudro, který se mi pořád dere do hlavy, ale nedaří se mi ho nějak pěkně zachytit. To moudro má několik momentů:

- Stejný nebožáci, který mi kdysi povídali, jak je ten XY (Babiš, Ano, Věci veřejný, ...) úžasnej, mi teď to samý bez jakýkoliv sebereflexe droběj všude po faceboocích, hospodách a jiných veřejných místech o Horáčkovi.
- Dost často maji jeho podporovatelé rádi Janečka, takovýho toho cáklýho polygamního matematika.
- Celý se to točí kolem takovýho legračního čekání na spasitele. Když něco moc chci, často to pak vidim všude, jenom ne na těch správných místech.

To je všechno. Nic moc, co?

Jakub Janda, Karl Hungus a ten zbytek

12. srpna 2015 v 21:43 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Nevzpomínám si, že bych tady někdy moc kritizoval politiku, EU, (...) a obecně takový to ono, čemu se různě říká, různě se na to nadává, ale hlavně se s tím nedá moc dělat. Někoho možná sem tam zvolíš, ale oni se za chvilku začnou doplňovat a obměňovat sami, zakládat různý zcela nevolený instituce a žít si takovým vlastním, tichým, chrochtavým a blaženým životem (je v tom taky dost mlaskavosti a takovýho toho kulaťoučkýho, žluťoučkýho, cinkavýho, checheche, jestli mi teda rozumíte - vím, že doktor Ráth ano). Proč do toho kopat, že.

Jenže pak se to stalo. Nalezl jsem cosi, co si říká "Think-tank Evropské hodnoty o.s.". To je ti taková zvláštní organizace. Sami o sobě říkaj:

"Think-tank Evropské hodnoty je nevládní instituce, která prosazuje zvyšování politické kultury v České republice i na evropské úrovni. Politikům předkládáme odborná doporučení a systematicky sledujeme a hodnotíme jejich práci. Za základní prvky vysoké politické kultury považujeme aktivní občany, zodpovědné politiky a soudržnou společnost, která sdílí hodnoty svobody a demokracie."

To mi poser záda. To je nádherný, to bych taky chtěl, úplně slyším to šťastný zachrochtání a veselý kmitání rypáčků. Ne, pozor, získal jsem špatnej dojem, špatnej. Podívej se do jejich výroční zprávy. Na to, že jich je jako psů, tak ročně vydělaj a utratí cca 1 mil. Kč. Takovej drobnej, pro jednoho málo, pro dva nic. Pro celej ansámbl think-tanku fakt nic. Tak jinak. Co vlastně dělaj? Inu, vydávají různý články, pořádaj různý debatní kroužky a tak. Kde na to berou? Sice eufemisticky blábolí, že jejich "nevládní nezisková organizace" je "částečně" financovaná z různých EU orgánů, pak z darů atd., je to asi takhle: Za rok 2013 (poslední výroční zpráva) jsem napočítal, že asi 85 % z toho jejich melounu vybrali od EU.

Takže kdo to je? Zajímal jsem se, hledal, četl jejich články. Dospěl jsem k tomuhle: Je to parta lidí, který reálně nikdy nepracovali. Já vim, to je takovej socialistickej argument, co? Ne, já to myslím trochu jinak: Oni nikdy nic (teda z naprostý většiny) neodpracovali v soukromý sféře, ať už ve vlastním podnikání nebo jako zaměstnanci, vesměs jsou držitelé titulů z naprosto legračních oborů. Vrcholový výkon jejich šéfa (Radko Hokovský, Master of European Studies and Seven Seas) spočívá (dle jeho CV na stránkách) v tomhle: "Na pozvání ministerstva zahraničí Spojených států amerických absolvoval International Visitor Leadership Program "Current U.S. social, political and economic issues for young European leaders"." Nějaký David Kopal je dokonce "budoucím absolventem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v oboru Právo". Inu, silnější pes mrdá. Kdo se postaví "budoucímu absolventovi v oboru právo"? Naprosto výborná je potom postava Jakuba Jandy, jejich více-krále.

https://twitter.com/_JakubJanda
https://www.facebook.com/JakubJandacom
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-Jakub-Janda-Ruska-agrese-na-Ukrajine-musi-byt-zastavena-je-treba-lepe-vyzbrojit-Kyjev-A-vy-co-tleskate-Putinovi-360832
http://www.evropskehodnoty.cz/author/jakub/
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jakub-Janda-se-pochlubil-Pred-chvili-mi-volali-z-Wall-Street-Journal-a-hodne-se-ptali-394779

Rád si říká analytik, má to slovo moc rád. Má bakaláře ze srandovní soukromý univerzity, ale rozhled mu bezpochyby nechybí, i když postrádá krk. Jeho krk, jak zjevno, atrofoval po naprostém přeplnění mozkových závitů nejnovějšími poznatky z oboru aplikace lubrikantů v perspektivě rektální EU turistiky. Nevšiml jsem si ho sám, viz např.:

http://www.bezpolitickekorektnosti.cz/?p=31342

Co z toho plyne? Když jsem to všechno přečetl, došel jsem k závěru, že se jedná o lidi tak zoufale zbytečný a ubohý, že jedinej důvod, proč takovýhle estrády zbytečnosti (think-tanky a vůbec... já bych to všechno zakázal, tyhle aféry lidi jenom otravujou!) tvořej, spočívá v možnosti společný hromadný masturbace nad tou svojí vlastní nesmyslností a paradoxitou. Myslim, že přesně pro ně je tenhle krásnej EU komix určenej:

http://zpravy.idnes.cz/bruselsti-urednici-zachranuji-v-komiksu-svet-za-miliony-od-platcu-dani-13r-/zahranicni.aspx?c=A100222_155921_zahranicni_btw

"Musíme o tom okamžitě informovat eurokomisařku! Musí to oznámit v Evropském parlamentu na zítřejší schůzce k zemětřesení," říká v jedné scéně komiksu Skryté katastrofy krasavice Zana (z archivů Bureš Times). Můj osobní hlubokej dojem je, že úplně nejvíc ze všeho by ale Jakub Janda a spol. potřebovali návštěvu Karla Hunguse, kterej by jim všem pořádně, natvrdo a bez milosti spravil tu posranou kabelovku...

 


Lacinej návod na lepší život

22. února 2015 v 20:01 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Prej že "strach uvnitř nás". No to víš, že jo. To si zase vymyslel nějakej vůl z blogu(cz) a čeká osmset článků od gothic slečen, který se bojej prvního sexu nebo Islámu a tak. A taky třista článků od starších, už-ne-tak-moc-gothic holek, který se budou smát těm výše zmíněným. Inu, je to boj.

No, já se nikomu výjimečně smát nebudu a přidám se k těm osmi stům a taky něco plácnu vo strachu. Je to totiž krásnej cit, kterej v sobě člověk někdy dost blbě diagnostikuje. Pořád ti někdo hučí do kebule, z čeho všeho bys měl bejt podělanej (no, ten sex, Islám, Putin a rokenrol například). A pak samozřejmě podělanej jsi. Akorát, jak v tom žiješ prakticky pořád, už vlastně ani nevíš, jak takovej strach vypadá. Je to takovej těžce uchopitelnej, obvykle kluzkej prevít, kterej způsobí to, že se ti blbě spí, že se ráno vzbudíš v šest, i když vstáváš ve čtvrt na osm, a už neusneš, že budeš kontrolovat pracovní mejly ve svým chytrým telefonu i o víkendu, že se pojistíš i proti přepadení gangem holandských pedofilních babiček, že budeš tak přemejšlet o tom, jak bude vypadat tvoje budoucnost, že zapomeneš na to, že je nějaký teď a tady, že tak dlouho budeš chodit na různý vyšetření a screeningy všeho možnýho, až z toho fakt něco chytíš (dneska jsem viděl na SAT1 doktora Hause, zase to byla kombinace lepry a antraxu, jak jinak...).

Je to typickej znak civilizace na vrcholu. Někdy se zkrátka musíš dostat do bodu, kdy toho už moc za daných podmínek dostat nemůžeš, a jediný, co se může stát, je, že o něco přijdeš. Proto se dneska většina firem vyspělých ekonomik hedguje proti všemu možnýmu a riziko bere jako něco, co je nutný minimalizovat, jak to jenom jde, a ne jako podmínku podnikání. Nejde jenom o vydělávání prachů, ale je to tam moc hezky vidět. Dělám ve velký americký firmě, kde naprostou většinu prachů naděláme tím, že chudákům klientům ukážeme nejenom to, kde jim reálně unikaj peníze, ale hlavně to "co kdyby...". Lidi, který maj (za cokoliv) zodpovědnost, jsou posraný z toho "co kdyby". Nejcennější jsou lidi, který dokážou v hlavě nést co nejvíc těch "co kdyby". Doby, kdy tohle platilo třeba o lidech se skvělým nápadem, jsou už pár let pryč. Prostě jsem zabředli v totálním cokdybysmu.

No vidíš. Začal jsem tak hezky rádobycynicky a skončil jsem v takovým obludným patosu. Jako každej spisovatel lacinejch článků a návodů na lepší život se teď cejtim povinnej dát sem nějakou praktickou, jednoduchou radu á la Fulghum nebo Coelho. Teda, lepší, protože zase tak lacinej taky nejsem. Co třeba... Už to mám. Podívejte se svýmu Strachu nemilosrdně a odhodlaně do tváře. Můžete začít třeba tady:



... libo trocha bleble?

14. září 2014 v 16:41 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
A zase hodně vody pryč. Hodně, hodně, hodně. Jsem o hodně voplácanější a o dost spokojenější, než jsem kdy bejval. Až jsem zapomněl, že jsem taky někdy někam docela dost psal.

Je to boj. Na levým prsteníku teď už pár měsíců nosim takovej bílej kroužek z paládia, kolem beder zase takovej větší pruh sádla (no, zas tak tragický to neni, ale přece jenom...), rovnám dříví, jezdim s autem do servisu, jsem hodnej manžel, když jdu na pivo, tak mam pak tendenci se omlouvat, přemejšlim, jestli je vhodnej čas koupit si byt, psa, jiný auto, zkusit třeba konečně dítě (místo toho pejska), přemejšlim, jestli ještě někdy napíšu tu knížku (už asi ne historickej román, bude to muset bejt kratší historka ze života), jestli ještě někdy prolezu ten americkej středozápad, když už asi ne tu Aljašku, anebo jestli spíš pojedu jenom na Novohradský na pár dní po stan anebo do nějakýho penzionu (tyvole). Možná, že ne. Teď na mě zrovna ta moje volá, jestli prej nemá udělat cmundu (tj. bramborák). Jo, měla by...

Šest

4. listopadu 2012 v 20:53 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
... no a ono to tak nějak běží samo, napadal zase sníh, zase maj lidi rýmy, nachlazeníčka, zase jde kuřákům kouř od huby, i když zrovna nekouřej, zase se těm bohatším doma červenaj bukový polena v krbu, ostatním modrá v bojleru plyn anebo to prostě dělá elektřina tak nějak sama.

Prostě automatika. Snažíš se, nějak to jde, kašleš na to, nějak to jde taky. Jdu do práce, je tma, přijdu z práce, je zase tma. Vezmu si sem a tam nějakýho toho Heideggera do ruky v tramvaji, někde vypiju nějaký pivo, někde si tajně dám možná i nějaký to cigáro. Nepíšu, nechce se mi. Píšu možná jinde, ale co s tím... O víkendu jsme s velectěnou přítelkyní udělali asi dvě kila lasagne, z čehož jsem asi jedna celá devadesátpět sežral sám, když se nedívala.

Tyvole, život je samospád, když to zrovna chvíli alespoň trochu jde. Jednou jsem takhle ležel v nemocnici asi deset dní, měl jsem přes čtyřicet horečku. Ráno přišla vizita a starej doktor, mazák, se mě zeptal jak je. Tak jsem řekl, že nic moc, že mi celou noc v hlavě tancovalo stádo krav kolem velkejch táborovejch ohňů. Mazák se na mě podíval a pak mi řekl jedno velký, zásadní, nezapomenutelný životní moudro:

"Víš co? Vyser se na to."

Je to sice slov hned šest, já ale nejsem lakomej.



Mediální čokoládička

29. června 2012 v 9:59 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Nejdřív jsem chtěl sepsat nějakou sračku s Johnny Deppem nebo možná něco o análním sexu, pak jsem se ale rozhodl nakousnout raději oblasti ještě nechutnější. Každej z nás do sebe každej den láduje mediální čokoládičku plnýma hrstma. Co to je? Uvedu příklad:

Nedávná kauza s hacknutím parlamentního webu. Byly na něm volně přístupný různý "porno" fotky, filmy a podobný věci. Parlamentní mluvčí se jasně ohradil proti tý možnosti, že by šlo o osobní materiály IT zaměstnanců parlamentu. Všechna média to sežrala a šla jim na ruku... Ve skutečnosti to bylo zhruba takhle: Materiály opravdu nahráli zaměstnanci, hackeři je jenom "zviditelnili". Jak to vím? Inu, jednak jsem inkrimimovaný "porno" fotky viděl a dokázal k nim přiřadit tváře zaměstnanců (resp. zaměstnance a zaměstnankyň, prasák jeden) IT oddělení parlamentu, druhak jsem viděl data nahrání (2008-2011), třeťak... Hele, nechtěli byste toho trochu moc? Hodil bych sem odkazy na všechno, ale budete mi muset věřit, nechci se dopouštět nějakýho bezpráví, ehm... Prostě to, co mluvčí tvrdil, byla zcela evidentně hovadina. Lhal, kecal. Média si nedala s ničím naprosto žádnou práci, všechno sežrala. A pak nás tím nakrmila.

Aktuální současnost? Exministr spravedlnosti. Vlastně ho neznám, nedokážu kvalifikovaně posoudit, jakej byl, co všechno (ne)udělal a podobně. Třeba to je fajn chlap, vypije spoustu piva a má skvělej smysl pro humor, netuším. Ale jeho současná glorifikace je ubohá a lidi to evidentně žerou (viz. dnešní hodnocení vlády na iDNESu). A my to všem sežereme.

No, co má bejt? Asi jsem nechtěl sepsat klasický pubertální povzdechnutí na téma "ty kurvy televizní/novinový úplatný", nejsem velkej zastánce jakýchkoliv konspiračních teorií, nemyslím si, že v 9/11 v letadle po Manhattanu poletoval ztracenej Bushův bratranec a ufoun k tomu, nemyslím si, že by Schwarzenberg při svým usínání v parlamentu vymejšlel nový teorie kvantový fyziky a nevěřím tomu, že Rath byl čistej jako slovo Grossovo. Pardon, Boží. Myslím si, že lidi maj v hlavě globálně zcela nasráno. Média tvořej líný prasáci bez jakýkoliv chutě ověřit si to, co napíšou, politici jsou hrabošivej dobytek, nebe je modrý a ženský maj tajemství. Moje povzdechnutí je asi ještě jednodušší a tupější, než jsem si myslel.

Psí střepy

7. června 2012 v 12:04 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
Prej to všechno jde do prdele. Prostě svět. Ekonomika v hajzlu, morálka na dně, lidi se korumpujou, nemaj se tak nebesky rádi, jak tomu bylo za časů reálnýho socializmu, děti jsou drzý, všechno se to rozvádí a tak, ideály padly. Ewa Farna nabořila svý VW pod vlivem, Ozzy přežil svůj vlastní koncert a Fiala si zve šéfa Cermatu na kobereček.

Předevčírem jsem takhle šel z Národní na Václavák a přede mnou dva asijský playboyové, klasický manga účesy, uplý kalhoty, věk asi dvacet, možná ale taky dvanáct anebo padesát, páč u těhle tvorů já prostě nevím. Najednou slyším, jak jeden perfektní žižkovsko-pražskou češtinou povídá druhýmu: "Tyvole, já jsem tu písemku tak hrozně posral..." Druhej říká: "Hele, neboj, vono to bylo dost těžký, to nebude tak hrozný." I když bych na podobný excesy už měl bejt zvyklej, přece jenom mě to vždycky trochu překvapí.

Přečetl jsem si Devatero pohádek od Čapků. Velmi mě překvapil a pobavil výrok jednoho pana krále z, jak tuším, Četnické pohádky, kterým častuje právě jednoho policajta či četníka a kterej zní zhruba takhle: "To bude nějaká osoba výše postavená, asi šlechtic, král nebo dokonce státní úředník!". Je to pravda.

Můj brácha bude slavit svý dvacátý osmý narozeniny někde v jeskyni. Jo, máme si sebou vzít svíčky a čelovky. Moje ségra dodělala bakaláře na pedáku a směje se mi do ksichtu, protože měla ze všeho jedničky a já dvojky. Dluží mi ale dvě kila.

A to je tak asi všechno. A chci pejska.

Změny na obzoru

10. května 2012 v 11:27 | Albert Pes |  Něco o mně - osobní záležitosti
Poslední dobou je to celý nějak uspěchaný. Ale vlastně relativně pěkný. Člověk stárne, zjišťuju. Bylo to dobře vidět na takový skorotradiční chatový "oslavě" u jedný mojí kamarádky z gymplu. Lidi našeho věku, tj. zhruba do třiceti, všichni hrozně hodný. Nikdo se nepoblil, nedělal bordel. Dal jsem si svůj obvyklej počet pív, zahrál na kytáru (prej falešně) a šel způsobně v půl druhý do hajan. No.

V zimě jsem dodělal školu, pak jsem dostal nápad, že bych mohl změnit práci. Podařilo se. Už mě nějak nebavilo ojebávat stát o prachy na (vcelku) nepotřebný projekty. Taky mě to morálně trochu ničilo, obvzlášť, když jsem viděl, co se s těma penězma potom děje. Možná by mě to ničilo o fous míň, kdybych za to sám měl spoustu prachů. No, nemám. Tak jsem roztočil kolotoč výběrových řízení, jako správnej filosof jsem zakotvil v podnikovým poradenství u Velký Čtyřky. V záplavě VŠEáků a jim podobných jsem byl asi zjevem trochu nevšedním, což mi paradoxně možná dost pomohlo. Bavit se s ředitelem společnosti a dvěma manažerama o tom, jak hraju s přítelkyní bombermana, byl fakt zážitek... Taky jsem jim vysvětlil praktickej pojem prostoru u Heideggera a jeho existenciální důsledky v dnešním postpostmoderním světě. Ehm.

No, víte co? Udělám si dovolenou. Pořádnou, asi po dvou letech. Aspoň měsíc.

Český obyčejný člověk

19. března 2012 v 13:44 | Albert Pes |  Bůh, Já, Oni, Svět
...na to doplatěj obyčený lidi! My, obyčejní lidé, jsme si nic takového nezvolili. Obyčejný člověk drží hubu a krok a činí, jak páni poroučejí. Obyčejný člověk, který musí živit rodinu, žádná taková alotria neprovádí...

Mám rád toho českýho "obyčejnýho člověka", kterej se zhusta objevuje nejenom v blogových textech pubertálních dívek a obdobně zmatených individuí, ale i v rádobyseriózních médiích, v hubách renomovaných ekonomů či sociologů. Takovej českej "obyčejnej člověk", potomek země mé, ztělesnění všeho toho v jádru dobrýho a nezkaženýho, je vlastně něco na způsob kantovských transcendentálních idejí. Nikdo je nikdy neviděl, neslyšel, nikdo je nikdy neuvidí, neuslyší, o jejich reálný existenci nepadne ani slova, ale musíme jim prostě věřit a podle nich jednat.

Obyčejnej člověk se vždycky objeví, když řečník netuší, na koho všeho by se ještě mohl odvolat. Obyčejnej člověk je obvykle čestnej, a proto představuje určitou morální autoritu. Není ovšem nějak přehnaně čestnej, leckdy totiž vzhledem k tý svý práci, díky který je živej zbytek národa, zapomíná starat se o cokoliv jinýho. Ale to mu promineme, že jo? Obyčejnej člověk vydělává v podstatě almužnu, protože se ho masivně dotýká současná žloutkovobílková krize, pročež jezdí nakupovat do rajchu po autokufrech. Obyčejnej člověk je v těchto měsících vaječným investorem, sbírá, čeká, využívá pákový efekty.

Obyčejnej českej člověk nemá zastání. Ustrkujou ho všude; na úřadech, vzdělání si dovolit nemůžu, protože na soukromou školu nemá až do zhodnocení svýho žloutkovýho portfolia prachy, na státní se nedostane. Ustrkujou ho policajti, kdežto těm svinskejm podnikatelům a jiným podvratným živlům projde všechno. Přesto je obyčejnej člověk ta tichá síla, která břehy mele, připisuje se mu veškerej podstatnej vliv na ony "lepší" revoluce typu tý poslední, až se obyčejnej člověk naštve, to teprve bude...

... a na druhý straně ideálu je tma. V obyčejnýho člověka my, Češi, musíme věřit. Jakej takovej průměrnej většinovej Čech bejvá, o tom raději někdy jindy. To už bude patřit ale do zcela jinýho, míň humornýho druhu článku.


Kam dál